Kdyby nám někdo řekl, že budeme přes Silvestra na druhém místě, nevěřili bychom tomu, svěřuje se trenér osmnáctky Milan Plodek

Hádám, že Vánoce proběhly v dobré náladě. V nadstavbě máte po osmi zápasech devatenáct bodů, to je fantastická bilance.
Takový počet bodů jsme určitě nečekali. Povedly se nám zejména zápasy venku. Kometa, Vítkovice, Zlín, dva body jsme brali i v Jihlavě. Trošku nás může mrzet ztráta se Slavií a s Pardubicemi, ale kdyby nám někdo řekl, že přezimujeme přes Silvestra na druhém místě, tak bychom asi všichni koukali a nevěřili tomu.

Dávali jste si před startem nadstavby nějaké konkrétní bodové cíle, nebo jdete spíš od zápasu k zápasu?
Jdeme od zápasu k zápasu. Všichni víme, že v čím lepší pozici půjdeme do play-off, tím větší šance je na postup. Určitě bychom tedy nechtěli skončit na posledních příčkách, protože tam bychom narazili na mnohem těžšího soupeře. Ale je to ještě otevřené, zbývá spousta zápasů, hlavně venku, tak uvidíme, jak nakonec dopadneme.

Příběh Vašeho týmu je velice zajímavý. Postup do skupiny o umístění v play-off jste si zajistili až v poslední možné chvíli, a teď se vaše výsledky takto prudce zvedly. Proč to takto neklapalo už v základní části?
My jsme postup dokonce ani neměli ve svých rukách, v posledním kole nás zachránila Sparta, která porazila Mladou Boleslav. Nevím, z kluků to asi spadlo a uklidnili se. Začali víc dodržovat taktiku, začali hrát víc týmově a konečně začali dávat góly. Úplně nevím, co se zlomilo. Nijak jsme neměnili taktické věci, tréninky byly zaměřené pořád stejně. Nevím, co se děje, ale jsem za to nesmírně rád. Uvidíme, jak to klukům vydrží.

Je nějaký moment, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Tak určitě zápas v Brně (Tygři vyhráli 3:0). Kluci podali perfektní výkon, Brno jsme vlastně do ničeho nepustili. Byl to absolutně zodpovědný výkon podpořený dobrými gólmany, kteří nám pomáhají pořád. V Brně byla radost se na kluky koukat a soupeři nedali šanci nás porazit.

Když jste vyhráli ve Vítkovicích 2:1 a dali jste vítězný gól pár sekund před koncem, musela zavládnout obrovská euforie. Jaký je to pocit, stát na střídačce?
Euforie to byla! Zápas byl ale otevřený na obě strany, Vítkovice byly posíleny hráči z juniorky a byly v plné síle. Byl to tedy velice těžký zápas. Kluci to odmakali, odbojovali, a štěstí se přiklonilo k nám.

Vy jste minulý rok trénoval tým do šestnácti let a teď jste se posunul nahoru k osmnáctce. Jaký je mezi kategoriemi hlavní rozdíl? Ať už se týče vyspělosti hráčů, nebo například taktiky?
Rozdíl je určitě v síle. Hráči už daleko lépe vstřebávají taktiku, leží na nich větší zodpovědnost. Ale myslím si, že největší rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi je v přístupu hráčů. V osmnáctce už hráče na tréninku nemusíme, když to tak řeknu, přemlouvat, aby do všeho šli naplno a pracovali na sobě. To se mi hrozně líbí, a myslím si, že i díky nasazení v tréninku teď sklízíme ovoce.

Jaký je úkol pro tým přes Svátky a nový rok? Je to hlavně odpočinek od hokeje, nebo tým stále držíte v pohotovosti?
Držíme hráče v pohotovosti. Hned po novém roce jedeme na led velice těžkých soupeřů, budeme hrát v Karlových Varech, v Plzni a na Spartě. Tým byl hodně rozhozen. Máme zástupce v reprezentacích, českých i slovenských, Szymon Bieniek dokonce reprezentuje Polsko. Trénovalo nás tedy málo, což bylo dáno také posunem hráčů do juniorky. Juniorka zase přišla o nějaké hráče z Benátek, je to každý rok víceméně stejné. Spíše jsme jenom tak potrénovali a dali klukům přes Vánoce a Silvestra i delší volno, ať zase mají náladu do hokeje. Nijak jsme se nestresovali, zahráli jsme si nějaké mini zápasy mezi sebou a kluky jsme spíš naladili na příští rok.

Jak už jste zmínil, několik hráčů odcestovalo na reprezentační srazy. Je to jistě dobrá vizitka celého týmu, ale trenéra to musí těšit dvojnásob, když se jeho hráči dostanou takto vysoko.
Určitě z toho mám radost, že se hodně kluků dostalo do reprezentačních výběrů! Ale na druhou stranu to nepřeceňujeme. Jsou to širší výběry, důležité je, jestli se tam kluci udrží na mistrovství světa. Co se týče sedmnáctky, tak tam Jakub Rychlovský a Jakub Žůrek taky patří do širšího kádru, tak uvidíme. Až se reprezentační trenér Haken vrátí s Finska, tak s ním budeme mluvit o tom, jak na tom byli. Jsme za to rádi. Já, jako trenér osmnáctky, a také Valdemar Jiruš, trenér juniorky. Ti hráči se prolínají, takže z toho máme všichni radost.

Už jste řekl, že na nový rok odehrajete těžká venkovní střetnutí. Kolik bodů v nich chcete podle Vašich představ vybojovat?
Vůbec nedokážu říct. S Plzní jsme se potkali pouze ve dvou přátelských utkáních, kde byly týmy úplně jinak složené. Karlovy Vary známe z předloňské sezóny, je to těžký soupeř, zvlášť na domácím ledě. Na Spartě se nám letos vůbec nedaří, dvakrát jsme tam utrpěli debakl. Pokud k tomu kluci přistoupí jako k minulým venkovním zápasům, myslím si, že můžeme bodovat na jakémkoliv hřišti.

Kam v takto skvěle rozehrané sezóně směřují vaše cíle?
Záleží, na koho narazíme v play-off. U víceméně každého týmu potom záleží, jestli postoupí juniorka, jestli se stáhnou hráči zpátky a jaké jsou priority. Víceméně o tom teď nepřemýšlíme. Kluci momentálně hrají tak, že kdyby to takhle klapalo do konce sezóny, nemuseli bychom ani o nějakém posílení hráči z juniorky nebo Benátek uvažovat. Ale je ještě asi osmnáct zápasů do konce a může se to všechno změnit.