Co pro tebe přesun do Liberce znamená?
Je to pro mě návrat domů. Mám tu spoustu přátel i rodinu, navíc spoustu kluků dobře znám, i když se kabina trochu obměnila. Jinou variantu, než byl Liberec, jsem ani nehleda. Přes rok jsem nehrál soutěžní zápas, takže si moc cením, že mi Bílí Tygři dali takovouto druhou šanci.

Předchozí dvě sezony jsi takřka nehrál. Jak se po zdravotní stránce cítíš?
Mám za sebou dvě operace krku. Po té druhé jsem se snažil vrátit do zápasů trošku dřív, než jsem měl, takže jsme se s doktory raději dohodli, že si celou sezonu odpočinu. Ale teď od nich mám konečně schváleno, že je krk v pořádku a že můžu hrát. Takže udělám vše pro to, abych se vrátil.

Mluvilo se dokonce o hrozbě konce kariéry. Jaké bylo srovnat se s myšlenkou, že je tvá kariéra v ohrožení?
Není to vůbec jednoduché, měl jsem dost černých myšlenek. Ale tým mi umožnil, abych pro ně skautoval a pracoval na vývoji hráčů. Takže jsem jim alespoň byl trochu prospěšný, cestoval jsem a neseděl jsem doma na zadku. Pomáhal jsem trošku trenérům a když se někdo zranil, chodil jsem s klukama na led, takže jsem byl pořád nějak zaneprázdněn.

Kdy jsi byl přesvědčen, že se znovu vrátíš na led?
Po Vánocích jsem si říkal, že se cítím docela dobře. Zaplatil jsem si tedy trenéra i led a začal jsem trénovat. Necítil jsem se vůbec špatně, takže jsem se tím utvrdil, že to chci ještě zkusit.

Jak bude tvá příprava vypadat?
Teď mě čeká s týmem týden na ledě. Teprve se tu rozkoukávám. Přiletěl jsem v sobotu, takže se ještě srovnávám s časovým posunem. Snad ještě zvládnu bruslit! (úsměv) Poté se vracím do Kanady a budu se připravovat individuálně.

Byla ve hře i jiná varianta, než příchod do Liberce?
Agentovi jsem rovnou řekl, že se chci dohodnout s Libercem. Jiné angažmá jsme ani nesháněli, byl jsem už rozhodnutý. Přeci jen mě Bílí Tygři vychovali pro velký hokej, něco jim dlužím a rád bych to alespoň trochu splatil.

Sledoval jsi Bílé Tygry ze zámoří?
Měl jsem o nich přehled. Přeci jen se s Filipem Pešánem dobře znám, navíc tu bývám každé léto, takže znám i kluky. Bílí Tygři patří mezi nejlepší týmy v Čechách, navíc tu mají neskutečné zázemí. Za posledních pár let se organizace pod Filipem hodně změnila. Tým hraje atraktivní hokej, kádr je tu také výborný.

Po předchozích dvou úspěšných sezonách budou mít jistě fanoušci od týmu vysoká očekávání. Počítáš s tím?
Po těch letech v NHL už jsem na to zvyklý, tlak už mě určitě nepřekvapí. (úsměv) Víme, že na nás po dvou účastech ve finále v řadě nějaký tlak bude, i když se kádr trochu obměnil a někteří zkušenější hráči odešli. Věřím, že je nahradíme a opět budeme hrát o nejvyšší příčky.

Jaká by v organizaci Bílých Tygrů měla být tvá role?
Dlouho jsem nehrál, ale věřím, že se do toho dostanu. Hokej jsem určitě nezapomněl. Chci být jedním z lídrů a chci týmu co nejvíc pomoct.

Máš už představu, jak dlouho bys v kariéře chtěl pokračovat?
V tuto chvíli mám podepsanou smlouvu na dva roky, ale záležet bude především na zdraví. Podle toho se uvidí, co bude dál. Budu hrát, dokud to jen trochu půjde. Hokej miluju a věřím, že mám ještě pořád týmu co dát.

Jak na tvůj podpis smlouvy v Liberci reagovala manželka Ashley?
Vůbec proti tomu nebyla. Nebude to mít jednoduché, nemluví česky, ale zase to tu už trochu zná. Přeci jen sem jezdíme každé léto. Samozřejmě by asi byla radši, kdybych hrál v Kanadě, ale vzala si hokejistu a život se zkrátka takhle občas vyvine. (úsměv) Pro mě je hrozně důležité, že mě podporuje. Potřebuji kolem sebe mít rodinu, bez ní a bez dětí bych být nechtěl

Takže se do Čech přesuneš s celou rodinou?
Ano. Také chci, aby mé děti viděli, jak táta hraje hokej. Teď jsem dvě sezony v řadě nehrál. Navíc jsou ve věku, kdy už trochu dostávají rozum. Rád bych jim ukázal, že taky jejich táta něco dokázal!