Jak se vaše zapojení do mládežnické organizace na pozici kondičního trenéra událo?
Byla to blesková akce, zavolal mi Filip Pešán, že pokud mám chuť pracovat jako kondiční trenér akademie a mohu se dostavit následující den, práce bude moje (usmívá se). Úplné zapojení do organizace to ale není, jsem v ní totiž už skoro patnáct let a jsem rád, že po malé přestávce v Německu, mohu dále pokračovat v Liberci.

Jaké kategorie spadají pod vaší kompetenci a co vše máte na práci?
Mám na starosti mladší dorost, starší dorost a juniory. Postupem času, bych se chtěl více věnovat ještě mladším kategoriím. Děti jsou naše budoucnost a na tom by se mělo stavět.

Je něco, co byste chtěl dělat jinak než je zvykem? Na co budete klást důraz?
Určitě se budu snažit naučit kluky správný dechový vzor a zlepšit techniku cviků, které budou cvičit po celou svoji kariéru. Pokud hráč špatně dýchá a k tomu špatně cvičí, musí se připravit na to, že v juniorech, kde hokej bolí, se s velikou pravděpodobností podívá na operační sál.

Lukáš Vařecha Tygři rozhovor
Lukáš Vařecha poprvé v dresu A-týmu Tygrů

U A-týmu pracuje inovativní trenér Aleš Pařez. Vzal jste si z něho nějaký příklad nebo máte jinou filosofii?
Aleš Pařez udělal pro Tygry a potažmo celý český hokej velkou službu. Stál si za svým a všem ukázal, jak se má správně hokej trénovat. Doby, kdy hráč bruslil přes minutu v obloucích bez brzd, už jsou dávno pryč. S Alešem jsem od začátku přípravy v kontaktu a konzultuji s ním tréninky, čímž se od něj i učím. Líbí se mi jeho práce.

Máte už nějaké tréninky za sebou? Jak jste spokojen s pílí hráčů?
Do letní přípravy jsem se zapojil hned od začátku a jsem naprosto spokojen s přístupem všech hráčů. Nesmím zapomenout na trenéry akademie, kteří mi dávají veliký prostor a důvěřují mi. Osobně si zatím zvykám na práci s větším kolektivem, ale jsem si jistý, že to všechno společně vyladíme a kluci budou výborně kondičně připraveni na další sezónu.

V čem si myslíte, že je aktuálně největší problém u tréninku s mladými hráči? Jejich tělo stále vyrůstá, není třeba až taková ochota dělat vše na 100 %...
Jsem velice rád, že padla tato otázka. Pokud každý hokejista má v dnešní době skoliózu páteře, horní a dolní zkřížený syndrom, tak to není problém vysokého objemu tréninku, ale toho, že děti zatěžujeme ve špatných pohybových vzorcích a nekompenzujeme jednostrannou zátěž. Doby, kdy malé dítě hrálo v zimě hokej, v létě fotbal a do toho dělalo mnoho dalších sportovních aktivit, už jsou také dávno pryč. Dnes se dítě více specializuje na jeden sport a místo toho, aby kompenzovalo jednostrannou zátěž z hokeje, rodiče mu zaplatí další trénink na ledě, a tak dále prohlubují problém skoliózy páteře. Neuvědomujeme si, že ještě před deseti lety, dítě celkem dobře kompenzovalo samotné jiným pohybem než je hokej.

Další problém je velice brzký a blízky vztah dítěte s výpočetní technikou. Moje rodiče mě naháněli večer domů a dnes je to přesně naopak. Proto jsme s kamarádem vytvořili projekt formou víkendových pobytů pro všechny mladé sportovce (nejenom hokejisty), abychom se pokusili postupnou cestou tento problém vyřešit. Budu se opakovat, ale děti jsou naše budoucnost.

Jan Šír