I přesto, že Věra Horáková hraje na pozici obránce, řadí se již pravidelně mezi nejčastěji bodující Tygřice, přičemž v uplynulé sezóně se umístila na páté pozici týmového bodování. Ve své kariéře už se několikrát představila i v reprezentačním dresu. S hokejem ovšem nezačínala v Liberci, nýbrž v nedalekém Jablonci nad Nisou. „Moji dva starší bratři, Petr a Pavel, hráli hokej a já jako malá vždy brečela, že já na něj nejdu. Jednou mě proto taťka vzal na stadion, za účelem mi to co nejvíce znepříjemnit. To se mu ale nepovedlo a od té doby hokej hraji a stále mě hodně baví.“

„Kluci mě ze začátku brali pod svá křídla“

Jelikož jablonecký klub nemá ženský tým, musela Věra na začátku své kariéry hrát v chlapeckém mužstvu. Mezi Vlky se ale špatně necítila, navíc měla ochranu v podobě svých starších bratrů. „Kluci mě ze začátku brali pod svá křídla. Bylo skvělé mít tam dva brášky, kteří se o mě starali,“ svěřuje se.

Za Jablonec hrála až do roku 2014, poté ovšem dres s vlkem vystřídal dres s tygrem. Věra Horáková přestoupila do libereckého ženského „áčka“, s čímž přišla i změna stylu a rychlosti hry. „Chlapecký hokej se hodně liší od ženského. Nemůže se například hrát tělem, což docela postrádám, takže ten přechod byl hodně náročný. Taky je hra o něco pomalejší a máte více času na rozhodování nahrávky a všeho ostatního.“

Od sezóny 2014/15 už tedy pravidelně nastupuje v sestavě Bílých Tygřic. I tak stále chodí hrát i za jablonecký dorost, což jí pomáhá zlepšovat hokejové dovednosti. „Mužský hokej mi určitě poskytuje více zkušeností a mnohem více se zlepšuji. Nicméně jsem u holek mnohem potřebnější hráčkou než u kluků. Ten rozdíl v mém věku je dost markantní.“

„Preferuji školu, ale jsem otevřena i hráčské kariéře“

I když se jedná o stejná sport, mezi mužským a ženským hokejem existuje řada rozdílů. Ať už jde například o rychlost, či tvrdost. Některých rozdílů si všímá i Věra Horáková, která obě kategorie pravidelně střídá. „Holky jsou dobré, kluci jsou ale výborní a nic na ledě nedají zadarmo. Dohrávají každý souboj. Na střídačce to žije a hráči se mezi sebou podporují. Je pravda, že muži na sebe dokážou i dost vyjet nebo se dokonce poprat. Naopak tohle ženy dělají opravdu jen málokdy.“

Pro Věru je hokej samozřejmě sport číslo jedna, zda se mu bude v budoucnu věnovat naplno ale zatím netuší. „Moje hokejová budoucnost je dost nejistá. Hokej je pro mě skvělý koníček, ale já preferuji školu. Samozřejmě jsem otevřená i hráčské kariéře,“ tvrdí liberecká obránkyně. I přesto má stejně jako většina svůj hokejový sen. Jaký? „Chtěla bych letět do Ameriky, vidět naživo zápas NHL a vyfotit se s Jardou Jágrem,“ zakončila rozhovor s úsměvem.