Trenér Jiří Bermann o memoriálu: Zápasy byly hodně vyrovnané, z ročníku cítím sílu

Prvenství definitivně na vaší stranu přisoudil až zápas se Strakonicemi, jaký byl?
V posledním utkání jsme podali velmi dobrý kolektivní výkon. Velmi se mi to líbilo a mrzí mě jen zahozené šance, což se opakuje stále dokola. Dostali jsme se do příležitostí, byla vidět spolupráce a myslím, že se na hokej muselo dívat dobře. Strakonice nehrály vůbec špatně, bruslily a měly pohyb, z čehož vznikl pohledný hokej šestých tříd. Jsem pyšný na naše kluky, že takto dokázali zahrát. Opravdu hráli dobře a to nejsou zvyklí hrát před návštěvou, plno rodičů fandilo, byla vypjatá atmosféra a měli v hlavách, že musí vyhrát. Zvládli to a musím je pochválit za to, že i když to bylo nervózní a vedli jsme jen třeba o gól, tak nezahazovali kotouče. Strašně mě potěšili.

Jaká byla nálada v kabině po výhře a přišla nějaká odměna pro hráče?
Odměna byla, v úterý jsme začali na tréninku bagem, v pondělí měli kluci volno, protože hráli celý víkend. Hned se mě ptali, jestli bago bude. Říkal jsem jim, že je to jasné, když udělali takový úspěch (usmívá se). Pochválili jsme je za to, jak hráli. Celkem se mi líbili celý turnaj, samozřejmě si řekneme, tady mohli hrát líp a tady taky, ale soupeři byli silní a nejde si myslet, že budeme každého jasně přehrávat. K vidění bylo plno vyrovnaných soubojů, kde jsme třeba nebyli tak střelecky aktivní, ale vyhráli jsme. Začínám z tohoto ročníku cítit sílu a hodně kluků může hrát hokej ještě hodně dlouho. Jsou šikovní a mají předpoklady.

Všichni soupeři na turnaji byli silní, kdo byl nejtěžším protivníkem? Byl to Havlíčkův Brod nebo byla prohra způsobena startem turnaje?
Havlíčkův Brod byl dobrý soupeř, hrál hezky, ale třeba Strakonice se mi také líbily. Bruslily, a když si člověk řekne, že to skončilo 5:2, tak my jsme vstřelili pátý gól až v poslední minutě. Pořád to bylo takové, že kdyby snížily, tak by se dotáhly. Jednoznačně nepříjemný soupeř a musím je jako mančaft pochválit, i když skončily čtvrté. To samé i Uničov, kdy to skončilo 6:0, ale po dvou třetinách jsme vedli 3:0 a následně měl dvě gólovky. Zlomili jsme to a prosadili jsme, výsledek vypadal jednoznačně, ale hra ne. Soupeři se mi líbili, vyznávali bruslivý hokej, zápasy nebyly zákeřné. A nechci nikoho vyzdvihovat, na turnaji se odehrála spousta velmi vyrovnaných zápasů. Zároveň cítím, že když jsme trochu zatlačili, tak jsme měli největší sílu. Na druhou stranu, kdyby se turnaj hrál o den později, tak netvrdím, že vyhrajeme. Takže bych tu nechtěl nikoho vyzdvihovat, hromada zápasů byla opravdu vyrovnaná.

Turnaj si se svým výběrem ovládl podruhé, Tygři mají zlato celkově potřetí. Jak trofej vnímáte a věřil jste před nedělí, že by mohla přijít?
Musím říct, že před turnajem jsem prvenství věřil. Říkal jsem si, že jsme favoriti, ale poté jsem viděl sobotní zápasy Havlíčkova Brodu a přestal jsem věřit. Bylo to pro mě obrovské překvapení, myslel jsem si, že nemůže v utkání se Strakonicemi ztratit. Musím říct, že po prvním dni mě nenapadlo, že by mohli ztratit a o to víc mě to v celkovém součtu potěšilo. Jako Tygři jsme turnaj ovládli potřetí, poprvé se to podařilo Milanu Plodkovi s ročníkem 2001 a to byl vždy silný ročník, který měl ještě ve svém kádru čtyři silné individuality. Kádr nebyl nikterak doplněný, takže to vyhráli jen Liberečtí. Poté se první místo povedlo vybojovat mému týmu s ročníkem 2003, který byl o trochu slabší a doplněný některými hráči, jež jsem chtěl přivést do osmé třídy. Byli jsme maličko posilnění, ale nyní ročník 2005 byli opět čistě naši kluci. I proto jsem ještě o trošičku šťastnější než před dvěma roky. Žádného vyhlídnutého jsme neměli, kluky vidím, jsou šikovní a nechtěl jsem přivádět nikoho jiného, o kom třeba vím, že by mohl za osmičku hrát.

Co říkáte na organizaci turnaje?
Chtěl bych pochválit všechny rodiče v čele s vedoucím týmu Petrem Oberreiterem. Perfektně uspořádaný turnaj, perfektně zorganizovaný turnaj, krásné ceny. K tomu přišel Lukáš Derner společně s Františkem Vozkou a paní Kasíkovou na zakončení turnaje. Ta se navíc účastnila i zahájení. Se vším všudy od A do Z perfektně zorganizovaný turnaj, všichni účastníci si ho pochvalovali, přičemž některé jsem i provedl areálem. Měli možnost nakouknout do našich tréninkových prostorů a uvědomit si, že liberečtí hráči mají štěstí, že mohou trénovat v tak krásném areálu. Nejednou jsem slyšel překvapení z toho, jak se to pod Ještědem dělá a je to obrovská reklama pro liberecký hokej. Všichni rodiče se zapojili skvěle, jeden dělal guláš, druhý připravoval párky, třetí kávu. Všechno to do sebe zapadlo a ještě jednou bych je chtěl pochválit za to, jak se toho zhostili. To jedna věc, druhá věc je to, jak fandili. Byli slyšet a byli slušní i v rozhodujících momentech turnaje, kdy se nám třeba tolik rozhodnutí rozhodčího nelíbilo. Občas na turnajích slyším vulgarity, ale tentokrát mi přišlo, že byla kultura turnaje hrozně vysoká. A to právě hlavně díky rodičům. Z hlediska organizace se to Petru Oberreiterovi povedlo na výbornou.

Co bude dál s šesťáky. Jak bude probíhat zbytek sezóny?
Šesťáci i osmáci mají ještě asi tři mistrovské zápasy, šestá třída pojede na turnaj do Karlových Varů, osmákům ještě jeden turnaj sháním na rozloučení. Osmáci poté už za měsíc budou trénovat s mladším dorostem a pojedou přípravu na další sezónu.