Ctibor Jech mladší: K hráčům přistupujeme jako k rovnocenným partnerům

Pod pokličkou Tygří cesty - 5. díl:

6. a 7. třída s hlavním trenérem Ctiborem Jechem mladším

Pocházím z hokejové rodiny, kde je hokej takřka pro všechny na prvním místě. Přirozeně z toho vyplynulo, že jsem ihned po skončení aktivní kariéry před šesti lety přešel k trénování mládeže. Viděl jsem smysl práce s mladými hráči, protože v jejich věku mohu co nejvíce ovlivnit jejich hokejový i lidský rozvoj. Cítil jsem jistý dluh z minulosti, kdy jsem získal zkušenosti a dovednosti od mnoha trenérů, hráčů a lidí v hokejovém prostředí a chtěl jsem tyto zkušenosti předat dál.

Jsem přesvědčen, že každý trenér má svoji filozofii založenou na několika pilířích, které jsou pro jeho práci stěžejní a měly by být v jeho práci vidět. Níže si je představíme.

1. Všesportovní příprava

V životě mladého sportovce je velmi důležitá všestrannost, a to ze zdravotního i sportovního hlediska. Hokej je fyzicky velmi náročný sport a pokud je hráč zaměřen pouze na hokej, mohou u něj v budoucnu nastat velké zdravotní komplikace. Tak jako já jsem se v mládí naučil díky trenérům starat o svoje tělo, stejně tak chci, aby moji hráči byli zdravými sportovci i po skončení aktivní kariéry. V trénincích mimo led se často zaměřujeme na kompenzaci a strečink.

Tím, že hokej je koordinačně velmi náročný sport, je nutné pro každého trenéra vytvořit přípravu mladého sportovce tak, aby získal co nejvíce pohybových návyků. Proto v off-ice přípravě hrajeme co nejvíce míčových sportů (fotbal, florbal, americký fotbal, rugby, basketbal, baseball, tenis, volejbal, nohejbal). To dokáže u hráčů rozvíjet herní inteligenci. Zároveň chodíme na judo, věnujeme se gymnastice a děláme základy atletiky, aby hráči získali co nejvíce pohybových vzorců.

2. Výchova hráče

Trénování hráčů není jen o sportování, Je rovněž o budování charakteru a socializaci dětí v kolektivu. Parta, přátelství a kamarádství jsou v každém kolektivním sportu to nejdůležitější. Úkolem nás trenérů je především vést hráče tak, aby dokázali s ostatními vyjít, s každým se domluvit, nestranit se kolektivu, udělat v partě vtípek a zároveň umět vtípek přijmout.

Hráče vedeme k tomu, že po každé ráně se člověk musí zvednout a jít dál. Slovo vzdát se ve společném slovníku nemáme. Vštěpujeme hráčům do hlavy smysl pro fair play. Hráči jsou vedeni k tomu, že pravidla se musejí dodržovat a vyhrát při porušení pravidel je nemorální a neetické. Je to velmi důležitý návyk i pro civilní život.

3. Vedení hráčů

S největší láskou pamatuji na trenéry, kteří mne brali jako rovnocenného partnera. Naopak na ty, pro které jsem byl jen jméno na soupisce, nevzpomínám rád, či spíše vůbec. Proto k hráčům přistupujeme jako k rovnocenným partnerům. Je pro nás lepší komunikace k hráčům formou interaktivního dialogu, než jasnými a přísnými příkazy. U mládeže toto považuji za nesmírně důležité. Pro hráče je důležitý lidský přístup a férovost. Musí to z každého trenéra cítit.

Hráče vedeme velkým dialogem. Pryč jsou časy koučů, kteří jen přikazovali a hráči plnili pokyny. Hráči musí být zapojeni do veškerých procesů. Proto se jich ptáme co, proč, kdy a jak. Před i po utkání trenéři nemají proslov, nýbrž jsou v roli jakéhosi moderátora diskuze hráčů. Po zápase hráči mezi sebou hodnotí výkon a diskutují o průběhu hry.

4. Soutěživost

Nelze ji u všech naučit. V každém týmu jsou však hráči, kteří jsou nesmírně soutěživí a proto je třeba ji neustále rozvíjet. Jedině tak se naučí přirozeně vydat ze sebe maximum. Nikdy k tomu nedojde pouhým řvaním směrem od trenéra.

5. Zábava

Trenér musí tak trochu herec - to kdysi prohlásil v rozhovoru Filip Pešán a já s tím naprosto souhlasím. Kdo umí děti bavit, vytvářet zábavu a celkově zábavnou atmosféru v kolektivu, má vyhráno. Děti se budou každý den těšit na společně strávené chvíle s trenéry.

6. Výuka v blocích

Stejně jako v životě je nezbytná evoluce, ani u trénování tomu není jinak. Nelze trénovat stejnými postupy neustále dokola a očekávat progres. Trenér musí vyhledávat nové a nové podněty, implementovat je do přípravy a díky tomu může růst on sám i hráči. Celá organizace Bílých Tygrů pracuje v sytému výuky v blocích. Bloky probíhají v jednotlivých týdnech a jsou koncepčně ucelené tak, aby systematicky dávaly smysl.

7. Rotace hráčů na postech

Ve vývoji každého je obrovsky důležitá. Jsme jeden z mála klubů v celém Česku, který k tomuto kroku přistoupil. Impulsy k zavedení pro mne byly rozhovory s panem Filipem Pešánem, s hlavním trenérem dorostu Richardem Lobem a v neposlední řadě rozhovor v časopise Coach s Ralphem Kruegerem, který působí jako hlavní trenér týmu Buffalo Sabres v NHL.

Odpovídal na otázku, jaký očekává vývoj ledního hokeje a na co by se měli zaměřit trenéři mládeže, aby byli hráči v budoucnu konkurenceschopní. Jeho odpověď zněla, že v blízké budoucnosti se smažou rozdíly mezi obráncem a útočníkem. Když se díváme na zápasy v NHL která je měřítkem top hokeje ve světě, tyto věci se tam již začínají objevovat.

8. Výsledkaření

Vždy jdeme do zápasu s tím, že chceme vyhrát. Nejdeme si zahrát, ale zvítězit. Učíme hráče vítězné mentalitě. S tím mají Češi obecně velký problém. Proto tento způsob myšlení neustále tlačíme. Ovšem nikdy to nebude za každou cenu.

Nikdy nebudeme stavět sestavu tak, abychom byli co nejsilnější a měli co největší šanci porazit soupeře. Proto nám hráči neustále rotují v sestavě a tím je dostáváme mimo jejich komfortní zónu. Díky tomu mají tisíce nových podnětů během hry, které se jim zakódují do hlavy. Pokud hráč není vystaven situacím pod tlakem a pracuje pouze v zaběhnutém stereotypu, nedochází k pokroku, nýbrž ke stagnaci. Všichni musíme upozadit výsledky před rozvojem hráčů. První mistrovský zápas absolvují až za profesionály, do té doby to je jen příprava.

Jako trenéry nás primárně zajímá, jakým způsobem hrajeme a jaké dovednosti jsme schopni v zápase předvést. Až poté jde výsledek. Ten nikdy není to hlavní.

Ctibor Jech