Mládežnický hokej

Ctibor Jech o triumfech: Kluci byli charakterově výborní! Navíc na sobě pracovali

Liberec - Trenér Ctibor Jech dovedl oba své týmy k medaili. S pátou a sedmou třídou oslavil shodně triumf v žákovských ligách, a i když umístění není u těchto kategorií to nejdůležitější, úspěch těší. „Ročník 2005 je pro mě srdcová záležitost. Trénoval jsem ho už třetím rokem a stejně jako páťáci měli kluci výborný charakter," prozradil.

Jak se bude hodnotit uplynulá sezona?

5. třída
Pokaždé je to trochu složité v tom, že kluci přecházejí ze základny. Pátá třída je v podstatě zlomová. Hráči mají poprvé svou šatnu, takže se pořádně poznávají, a už tam s nimi není dospělý, který je neustále umravňuje. Každý rok je to stejné, z čehož vyplývá, že je první část sezony trochu složitější. Od Vánoc se to zlomí, vztahy mezi kluky se zlepší a pro nás trenéry to není takový boj.

Soutěž jsme vyhráli a bylo hodně znát, když za nás hráli kluci jako Bartovič, Vápeník, Maxin a další. Jsou to kluci, kteří se dokáží prosadit. Ostatní se k nim třeba přidají, ale občas jejich gólový příspěvek chybí. Nehráli jsme zápasy na výsledky za každou cenu. Nikdo nehrál víc, nikdo míň. Chtěl bych kluky pochválit za to, jak se snažili a za to, že si vzali naše rady k srdci.

Zlepšili se v bruslení i střelbě (kdy nestřílejí tahem, ale zápěstím. To sice není jednoduché, protože někteří na to nemají sílu, ale snaží se). Někdy se daří víc, někdy míň. Opravdu byly zlomové Vánoce, mančaft začali zmiňovaní táhnout. Velkou pochvalu si zaslouží brankáři, Vojta Košek byl celý rok ve Frýdlantu, aby pravidelně chytal. Ondřej Kanca a Honza Štrincl se podělili o porci zápasů u nás. Hráli jsme i zápasy Malé ligy, kdy jsme domluvili duely s Hvězdou, Spartou, Letňany a Hradcem. Důležité bylo, aby někteří kluci nešli hrát za šestku, protože poté v těch zápasech Malé ligy chyběli a bylo to znát. Když jsme byli kompletní, celý tým do posledního podal fantastický výkon. Chtěl bych ještě pochválit nově příchozí před sezonou: Matyáše Kratochvíla, Davida Hroudu, který přes cukrovku všechno zvládá a hraje dobře, i Matěje Bajera z České Lípy.

7. třída
Srdcová záležitost. Ročník 2005 jsem trénoval už třetím rokem a kluky jsem dobře znal. Charakterově jsou sedmáci stejně jako páťáci super, samozřejmě občas zlobí, ale s tím se musí počítat. Není tam nikdo, kdo by byl nějak vyčleněný, nebo nezapadl. Tým byl hodně pracovitý, což se projevilo například u dobrovolných tréninků, které se konaly každé pondělí v 6:30. Osm, deset kluků chodilo celou sezonu, makali a chtěli se zlepšovat. Samozřejmě někdy jim to šlo víc, někdy míň. V těchto letech už mají kluci řeči, kroutí hlavou a to u tohoto ročníku až tolik vidět nebylo, což je to nejlepší pro jejich rozvoj.

Hráči se zajímali o hokej, chodili se za námi ptát, dělali jsme s nimi minimálně jednou za měsíc osobní pohovor s každým hráčem a dozvěděli jsme se o nich víc. Hodně se to osvědčilo. Věděli jsme, jak jim jde škola, a na čem by chtěli máknout, což pro nás bylo přínosné. Pak také u kluků vidět obrovské zlepšení. Sezonu jsme začali dobře, když jsme v létě hráli kvalitně, ale pak přišel takový zvláštní útlum. Znovu se to zlomilo o Vánocích, kdy začal celý mančaft šlapat. Chtěl bych pochválit Roberta Leška, jenž odchytal úplně všechno. Byl přes téměř celou letní přípravu v nemocnici, neměl to jednoduché, ale chytal parádně. Výborné zápasy jsme odehráli v krajské soutěži. Udělali jsme to tak, abychom hráli v jedenácti, dvanácti lidech a byli v tempu tak, abychom nehráli ve velkém počtu. Kluci si museli každý výsledek vybojovat, nikdo to za ně neudělal a museli se o to poprat. Zápasy měly větší náboj.

Hráči nakonec odehráli včetně turnajů přes 70 zápasů. Měli jsme 8 turnajů DTS, kdy jsme sehráli dobré zápasy s Hradcem, Pardubicemi a Třincem. Sedmáci se mi letos hodně líbili a to jak chováním mezi sebou, tak chováním k nám. Makali, zajímali se o hokej a bylo to super. Trochu mě mrzí, že u nich končím, protože někteří kluci patří bezesporu k těm, kteří mají výborný charakter.



Rozdíly mezi soupeři jsou někdy ve skupinách ligy obrovské. Jak je náročné namotivovat hráče?

Nejhorší je, že to není tím, jak tým dobře hraje. Kluci, kteří mají třeba v minizápase -2, si v dětské hlavě myslí, že jsou dobří, protože jsme minule dali soupeři dvacet gólů... Namotivovat kluky je těžké, pokaždé od nich vyžadujeme základní věci. Hodně se zlepšili ve hraní s kotoučem i za cenu toho, že ho třeba někdy ztratí. Kluci si s ním dovolí jet sami před bránu a prosadit se proti napadajícím hráčům. I když ztratí puk a dostaneme z toho rozhodující gól, nedostanou "seřváno", protože od nich chceme, aby byli konstruktivní. Je nutné podotknout, že ne všichni se na to hodí.

Jinak, jak už jsem říkal, je těžké kluky namotivovat, v hlavách to prostě mají, nezbývá, než opakovat základní věci pořád dokola. Tak aby blokovali, aby hráli jako jeden tým a sami se chtěli prosadit... Pak už je to na nich. Kdokoliv, kdo chce hrát jakoukoliv hru, musí tím sportem žít a chtít se prosadit. Jde také hodně o to, jací jsou kluci charakterově.

Jaký byl největší zážitek ze sezony?

5. třída
Soustředění na Blatnici. To bylo famózní. Dál určitě zápas Malé ligy v Letňanech. Vyhráli jsme 10:9 a celou dobu jsme se se soupeřem tahali o gól. Dali jsme ho my, pak zase oni a to celé dokola. Dvacet vteřin před koncem jsme rozhodli a to nás pak ještě zavřeli v pásmu při power-play. Na pátou třídu to byl neskutečný cvrkot, Imrich Maxin dal asi sedm gólů, ale celý mančaft makal. Bylo nás tam asi deset, měli jsme nemocné… Ale byl to parádní hokej a přestřelka jako víno.



7. třída

U sedmáků tím zážitkem bude asi turnaj ve Zlíně, který pro nás byl strašně těžký. Se Zlínem a Hradcem jsme sehráli výborné zápasy a porazili jsme je, načež nás čekaly Vítkovice s Kometou. Měly narostlé kluky a nebylo to jednoduché. Prezentovaly se tvrdou hrou, a i když jsme prohráli třeba i o víc branek, kluci se nevzdali a bojovali až do konce. Nezabalili to a to se mi na nich v tu chvíli hrozně líbilo. Mohli to zabalit a brečet, ale oni makali až do poslední chvíle, jako kdyby to bylo 0:0. Byl to silný zážitek, prohráli jsme 1:7, ale pochválil jsem je za to, že se na to nevykašlali.

U sedmáků byl pamětihodný ještě poslední zápas s Hradcem, který jsme ovládli 3:2. Rozhodovalo se o tom, jestli vyhrajeme soutěž. Ve dvanácti lidech jsme předvedli obětavý výkon a vyhráli jsme. Udál se ještě jeden super VTM turnaj, v němž jsme postoupili až do finále. Se soupeři jako byl Středočeský kraj jsme odehráli fantastický turnaj, který kluci odbojovali srdcem, a měl na sedmou třídu neskutečné tempo.

Rozhodli jsme zápas na nájezdy, pak následoval obrovský výbuch radosti. Každopádně v posledním měsíci sezony jsme za každé situace: když jsme vyhrávali, prohrávali, remizovali, hráli pořád konstantně. Snažili jsme se hrát a vytvářet si šance. Byla radost tým trénovat, jenom jsme kluky vedli…



S výkony a umístěním v ligách bude asi velká spokojenost, že?

Určitě jo. Vyhráli jsme dvě zlata, pro nás osobně to ale nebylo až tak důležité. Kdybychom chtěli hrát na výsledky, půlce kluků bychom tím hokej znechutili. Všichni kluci hráli víceméně stejný čas na ledě, celý tým měl na výsledku stejnou zásluhu. Hradec Králové měl silný mančaft a jsme rádi, že jsme skončili před nimi. Je důležité sledovat, jak kluci zapadnou v týmu, jestli se zlepšují v sebedůvěře a hokejovém myšlení, vedení puku, střelbě… Hlavně, aby se kluci snažili s kotoučem něco udělat a zbytečně ho neodhazovali. U obou ročníků se to podařilo a navíc jsme i vyhráli, takže panuje velká spokojenost.



Související