Mládežnický hokej

Hokej mi hodně dal a já mu to teď chci vrátit, říká Jakub Mulač

Dalším z řady libereckých odchovanců, který se vrací pro novou sezonu k Bílým Tygrům jako kouč, je osmadvacetiletý Jakub Mulač. Ten se trenérskému řemeslu začal věnovat v Jablonci, kde také hrál za A-tým. Teď je zpět v roli hlavního kouče čtvrté a páté třídy. Svým vystupováním a stylem trénování přesně zapadá do koncepce celé organizace

Jak se událo, že ses stal trenérem u Bílých Tygrů?
Volal mi Jirka Bermann. Dozvěděl se, že jsem skončil v Jablonci a řekl, že by mě chtěl u Tygrů. Já to beru tak, že můžu konečně naplno dělat to, co mě baví, takže jsem neváhal.

V Jablonci jsi působil jako hráč posledních šest let. Jak dlouho jsi trénoval?
Trénoval jsem nějaké 3-4 roky, nejdřív jsem pomáhal v různých kategoriích, potom jsem se dostal na pozici hlavního trenéra mladších a starších žáků.

Měl jsi postupem času pocit, že tě trenéřina naplňuje víc než role hráče?
Určitě. Dobře si uvědomuju, že donekonečna hrát nebudu. Hokej mi hodně dal a já mu to chci nějakým způsobem oplatit. Celkově mám rád děti a v tomhle jsem se našel. Můžu se tak realizovat.

A co tě na práci s dětmi motivuje nejvíc?
Když jsem byl malej já, tak byl trest, když jsme dostali zaracha jít ven. Když se dnes podívám z okna, venku nevidím nikoho. Dřív to ale bylo naopak. A když pak vidím, že děti neumí udělat ani kotrmelec, tak mi to je hrozně líto. Strašně rád bych předal to, co bylo předáno mně, i ostatním.

Jak bys charakterizoval sebe jako trenéra?
Snažím se být kamarád, ale respekt je určitě důležitý. Chci, aby děti věděly, že co řeknu, tak by mělo platit. Vše se odvíjí od toho, jak se chovají ke mně. Učím je to, aby se chovali k ostatním tak, jak by chtěli, aby se ostatní chovali k nim.

Vychází od toho i styl tvojí práce?
Ano, snažíme se tréninky uzpůsobit tak, aby si kluci kolikrát ani neuvědomili, že posilují, nabírají kondici nebo pracují na rychlosti a koordinaci. Je to zakomponované do hry. S naším trenérským týmem si na tomhle dáváme záležet, aby to dávalo smysl.

Vyjádření Manažera mládeže Jiřího Bermanna:

„Už když Kuba trénoval v Jablonci, tak se mi jeho práce, kterou jsem z povzdálí pozoroval, líbila. Viděl jsem v něm pracovitého a schopného trenéra, který to umí s dětmi. Také jsem ho znal charakterově, protože ho z působení v naší juniorce již pamatuji. Je výborné, že se vzdělává a v současnosti studuje FTVS. V minulém roce již v naší organizaci absolvoval některé tréninky, začínal v základně u Dana Stehna a po vánocích chodil se 3. a 4. třídou, kde sbíral zkušenosti a informace o práci v našem klubu. Domnívám se, že je to přesně typ člověka, kterého jsme hledali, aby společně s námi pokračoval v nastavené tygří cestě.“


Ty nově působíš u 4. a 5. třídy, v čem je tahle kategorie specifická?
Tihle kluci si chtějí hlavně hrát, což musíme brát v potaz i během letní přípravy. Zároveň je potřeba brát zřetel na výchovu. Pro mě je důležitý vychovávat nejen hokejistu, ale hlavně dobrýho člověka, aby měl nějaký charakter. Moje nejlepší zpětná vazba je, když kluk odchází z tréninku, ale nechce se mu. Naopak se rád vrací zpátky.

Bílí Tygři v posledních letech nastavili vlastní cestu, jak pracovat s mládeží. Je to něco, s čím ses ihned ztotožnil?
Jednoznačně. Lidi, kteří se kolem toho motají, tak to dělají dobře. Mám na to stejný názor, a proto nebylo co řešit, když přišla nabídka. Je důležité mít to v hlavě nastavené podobně s tím, jaká je filosofie klubu.

V organizaci je hodně mladých trenérů. Bylo pro tebe snažší sem zapadnout?
Myslím si, že trenérský kolektiv je tady super. Všichni se snaží si navzájem pomoct. Když jsem přišel, tak jsem se samozřejmě potřeboval trošku rozkoukat a je to tak i teď. Důležitý ale je, že se mám vždycky na koho obrátit.

Mohl bys porovnat trénování u Tygrů a v Jablonci. Je to hodně odlišné?
Tady je to hodně provázané se školou a vše na sebe skvěle navazuje. V Jablonci mi rodiče přivedly děti, já je odtrénoval a rodiče si je zase odvedly. Tady musím hodně komunikovat se školou, což je dobře. Rozdíl je samozřejmě také v kvalitě a v chuti.

Máš do své první sezony nějaké cíle, kterých bys chtěl s dětmi dosáhnout?
Jako hlavní cíl beru to, abych je mohl vychovat slušně. Aby uměli pozdravit, poděkovat a poprosit. Aby měli sport rádi a chodili sem s úsměvem.

Zázemí je tady už dlouhá léta na vysoké úrovni, zažil jsi to jako mládežník. Dále se to ještě vylepšuje. Co na to říkáš?
Zázemí je fantastické. Celý Sport Park a lidi, kteří se kolem motají, vyjdou se vším vstříc. Dá se říct, že nemusíme řešit počasí, což jsem kdekoli jinde musel. V podstatě pokaždé se dá najít nějaká alternativa. I nám trenérům to hodně usnadňuje práci.

Hokej ti dal zjevně hodně. Proč by s ním měli začít i další malí kluci?
Hokej není jen o hokeji. Je to celistvá sportovní příprava, průprava do života. Ze mě udělal nejen sportovce, ale i celkem dobrého člověka. A tohle by se mělo předávat dál.

Související