Mládežnický hokej

Jakub Ficenec: K české šikovnosti chci přidat německou poctivost

Liberec - V hokejovém životě toho stihl dost. Jakub Ficenec působil v zámořské AHL, svůj druhý domov ale našel v Německu, kde odehrál převážnou část své profesionální kariéry. Přijal tu navíc i své druhé občanství. Královehradecký rodák už ale tři roky žije v Liberci a pro novou sezonu bude asistentem trenéra u osmičky s devítkou. Bývalý ofenzivní zadák je plný elánu a hovoří z něj zkušenosti. Tygří cestě má rozhodně co dát!

U Bílých Tygrů jsi jako hráč nikdy nepůsobil, jak jsi se tu ocitl jako trenér?
Já jsem se sem s rodinou přestěhoval před třemi lety a syn se zapojil do organizace Tygrů, teď hraje v 8. třídě. Poslední dva roky jsem pomáhal s tréninkem dovedností a po loňské sezoně jsem byl oslovený Vojtou Fialou a Jirkou Bermannem, jestli si to nechci zkusit na rok na plný úvazek.

Dříve jsi už někde koučoval?
Poslední tři roky jsem převážně působil mimo hokej. První sezonu po konci kariéry jsem jezdil do Weißwasseru pomáhat do 2. ligy, ale pracoval jsem s A-týmem. Dělal jsem tam sportovního poradce.

Přemýšlel jsi už během hráčské kariéry o tom, že budeš jednou trénovat?
Ani ne. Bavili jsme se v Ingolstadtu, když se to blížilo ke konci. Byl jsem tam dlouho a měl jsem kontakty ve vedení. Naznačili mi, že by se mnou počítali do nějaké funkce. Mě to ale vždycky táhlo k ledu, takže nemám ambice být nějaký manažer, skaut či agent. Uvidíme, po tom roce, jak to bude.

Co tě na téhle práci nejvíc baví?
To, že jsem na stadionu. Naplánuju si trénink třeba už den dopředu, člověka to nutí o tom přemýšlet. Po těch třech letech mám zase rytmus, přijdu na zimák a jsem v kabině s ostatními. Být v kolektivu mezi klukama, to je to, co mi po konci kariéry chybělo nejvíc. Tu srandu a partu lidí jen tak nenahradíte.

Vyjádření Manažera mládeže Jiřího Bermanna:

„Již několik sezón jsem se s Jakubem vídal u nás na zimním stadionu a vždy mi přišlo škoda, že člověk s tak obrovskými zkušenostmi, nejenom na klubové, ale i na reprezentační úrovni nepředává své know how dál. Jedná se o charakterního a charizmatického člověka s bohatou hráčskou kariérou. Oslovil jsem ho právě proto, že přemýšlí západním způsobem a našim hráčům i našemu klubu má co nabídnout po hokejové i lidské stránce. Cítím z něj, že naše tygří cesta byla přirozenou součástí jeho života již před vstupem do našeho klubu.“


Trénuješ po boku Vojty Fialy, který má na starosti Sense Arenu. Jak ty vnímáš tuhle technologii?
Zaregistroval jsem to, když to testoval můj syn. Byl jsem se na to podívat. Pro tuhle novou generaci, která je na počítačích odmala, je to výborný doplněk. Umím si představit, že je to skvělé pro gólmany na postřeh. Smysl to má, ne náhodou se do toho zapojují týmy v NHL. Všechno se vyvíjí dopředu, IT technologie čím dál více vstupují do sportu. Je to něco, co může hru zkvalitnit.

Jak vnímáš dnešní děti, co se týče úrovně dovedností? Jsou tam velké rezervy?
Musím se přiznat, nečekal jsem, že tam budou až takové rozdíly oproti naší době. Když se bavíme o tělesné obratnosti, nedá se to srovnávat. Je bohužel vidět, že děti jsou ochuzené o přirozený pohyb. Nechodí si tak často zahrát nějaký sport mimo zimní stadion. Dohání se to tréninky přes léto, ale není to snadné. Dnes je problém vidět dítě udělat kotoul a hvězdu. V tomhle vidím velký deficit. Na druhou stranu kluci, kteří se chtějí zlepšovat, mají hodně možností. Třeba u nás je zázemí na skvělé úrovni. Můžete si tu zahrát vše od badmintonu až po americký fotbal. To je obrovské plus a je potřeba toho využít.

Právě Bílí Tygři se v tomto ohledu snaží určovat trendy. Souhlasíš s tím?
Určitě. Všichni víme, že strůjcem úspěchů a tygří cesty je Filip Pešán. Já když jsem sem přicházel, nevěděl jsem, co si pod tím mám představit. Výsledky, které klub má ve všech kategoriích, to není žádná náhoda. Nestalo se to ze dne na den. Není to uměle vytvořený klub, kde by někdo za 300 milionů "zkoupil půlku extraligy". Liberec udělal velký kus práce v zabudování vlastních odchovanců. Konečně chápu, co tygří cesta představuje. Začíná to už u těch žáků a valí se to směrem nahoru. Je to směr, kterým jít. Děti takhle chceme ke sportu přivést. Když se kluci rozhodují, může právě i zmíněná Sense Arena být tím faktorem, proč si vybrat hokej v Liberci. Může to být pro ně atraktivní, budou se zlepšovat formou hry.

Jsou tu mladí trenéři, jak se ti pracuje v takovém kolektivu?
Je to zaštítené zvrchu Filipem Pešánem. Od něj to jde přes Jirku Bermanna až po trenéry, jako je Vojta Fiala. Měl jsem s ním pár vynikajících sezení, které mě přesvědčily o tom, abych do toho šel. Jeho jednání mě přesvědčilo, že je tu dobrý kolektiv. Pravidelně se všichni scházíme a trenéři drží spolu. Prostě to funguje, všichni jsme v tom zapojení. Netvoří se skupinky, a to je důležité. Je to dobře fungující stroj, není to práce přes noc, už to tu musí fungovat delší dobu.

Co bys konkrétně ty chtěl dětem přinést?
Já jsem díky hokeji mohl poznat hokejový svět. V 17 jsem odešel a vrátil se ve 38. Kariéru jsem strávil v zahraničí, kde jsem se naučil dvě řeči a mám známé po celém světě. Chtěl bych tomu hokeji tady předat to, co si já myslím, že je dobré. Samozřejmě se učím, protože s dětmi je ta práce jiná. Cíle jsou odlišné a přístup od toho musí vycházet. Pro mě je to výzva a hrozně mě to baví. Vím, že dětem můžu něco předat a něco je naučit. Je pěkné, že to je na nich vidět rychle, jak se zlepšují. To je odměna, která není vidět na výplatní pásce, ale je to něco, co člověka zahřeje. Já jsem hrál ofenzivního obránce, takže to je taková moje specializace. Rád bych pomohl s výchovou moderních obránců.

Těch u nás není nikdy dost.
Já jsem měl tu čest hrát v mládežnických kategoriích třeba s Markem Židlickým. My jsme si to v jisté době zapříčinili sami. Dnes se hodně upřednostňují výsledky v mládežnickém hokeji. Jde o psychiku, když se tlačí na výsledky, dává se do pozadí ta hravost a kreativita. Vytvořila se panika, že se nevozí medaile, tak to prý urveme silou a podobně. Já ale pořád říkám, že z Čecha neuděláš Kanaďana a opačně. Je ale potřeba si z ostatních velmocí vzít něco a přidat to do toho našeho hokeje. Dnes už to nejde uhrát jen hlavou a rukama. Je to o bruslení, když nebruslíš, nemáš puk. Tam to začíná i končí. Musíme se trošku vrátit ke kořenům a hlavně nechat ty kluky hrát. Pochválit je i za dobrou myšlenku, která třeba nevyjde.

Velkou část kariéry jsi působil v Německu, měl jsi možnost nakouknout pod pokličku výchovy mladých hráčů?
V Německu jsem trochu načichl k té poctivosti a preciznosti. To s tím českým švejkováním trošku zápasí. Ale na druhou stranu děti tady jsou šikovnější a taktiku chápou líp. Když na ně přeneseme trošku té německé zarputilosti, máme šanci z nich něco vychovat. Můj syn tam začal hrát hokej, takže jsem s ním jezdil na tréninky a taky s nimi šel občas na led. Oni jsou trošku ovlivnění kanadskou školou. Němci udělali v tomhle velký krok dopředu, okopírovali akademie. Vidíme to i u dospělého nároďáku, kde hráči jako Draisaitl a Kahun prošli tímhle programem. Od nich se dá převzít ta buldočí nátura. Je to vidět třeba i ve fotbale. Oni nejsou nejtechničtější tým, ale když jim něco řeknete, snaží se to dělat naplno. A na tomhle musíme zapracovat i my.

Zpátky k Tygrům. Jak máte s Vojtou rozdělené role?
Pracujeme s třináctiletýma klukama, je potřeba to brát v potaz. Jsou ve vývinu. Musíme se podívat na to, jací jsme byli my, taky to nebylo vždycky snadný. Ale spíš je to o tom, že si den předem zavoláme nebo se sejdeme před tréninkem a připravíme si to dohromady. Jednou do toho dá víc Vojta, jindy zase já. Jsem v tomhle nováček, takže si i nechám poradit. Mám třeba problémy s intervaly jednotlivých cvičení, opakuje se to jinak než u chlapů. Učím se to a je dobře, že na to mám letní přípravu. Seznámil jsem se s klukama, vidím je každý den, takže už vím, kdo a jak reaguje. Zatím mě to hrozně baví. Nekoukám se dál, než na tuhle sezonu. Pak se uvidí.

Své svěřence už jsi viděl i na ledě. Zaznamenal jsi, na čem bude potřeba nejvíce pracovat?
Je potřeba brát na vědomí, že většina těch kluků nebyla dva a půl měsíce na ledě. My jsme každý pátek zařadili schody do přípravy, je to pro ně něco nového. Je vidět, že hráči se na led těšili a chtějí se zlepšovat. Věcí je vždycky hodně. Když dáte tři góly, mohli jste dát čtyři. Nikdy nemůžete být vnitřně spokojeni. Chceme podpořit jejich chuť a neznepříjemňovat jim to. Na hokejových dovednostech budeme pokračovat v sezoně, teď je to hodně o kondici a mimohokejových hrách. Hlavní je, aby to kluky bavilo a my jim ukázali věci, na kterých mohou pracovat. Důležitá je motivace, v tomhle věku obzvlášť.

Související