Mládežnický hokej

Jiří Bermann hodnotí uplynulý ročník: Zatím nejúspěšnější sezóna!

Liberec - Sezóna 2021/22 byla v podání mladých Bílých Tygrů nabitá úspěchy. Všechny kategorie, kde už se hraje na výsledky, získaly medaile. Zářily i nejstarší výběry – juniorka brala stříbro, dorost bronz, deváťáci získali mistrovský titul. Skvělý rok zhodnotil v tradičním rozhovoru manažer naší mládeže Jiří Bermann.

Sezóna byla napěchovaná úspěchy. Jako klub ji určitě hodnotíme pozitivně, že?
Jsem tu patnáct let, ale myslím si, že to v mládeži byla zatím nejúspěšnější sezóna. Samozřejmě – jedna věc jsou výsledky, další věc zapracování hráčů do velkého hokeje. Ze všech úspěchů máme obrovskou radost, je to podle mě ukázka dobře nastavené tygří cesty. Stále však hledáme možnosti, jak se posouvat. Na rovinu říkám, že nespíme a snažíme se spoustu věcí vylepšit. Můžu prozradit, že chystané změny budeme rodičům prezentovat na srpnových schůzkách. Další věc, která je už teď na začátku sezóny dobře vidět, je práce trenérů. Každá sportovní třída teď bude mít vlastního hlavního kouče, který bude mít více prostoru na práci s hráči i komunikaci s rodiči.

Kromě akademických výsledků včetně deváté třídy je velmi důležité upozornit na osmou a sedmou třídu. Byť se v první řadě nehraje na výsledky, počet vstřelených branek a vítězství zkrátka vypovídá o kvalitě hráčů, které jsme si tu odmala vychovávali. Osmáci i sedmáci vyhráli turnaje DTS, sedmá třída pak vyhrála i svoji soutěž, osmá třída v dlouhodobé soutěži obsadila pěkné třetí místo. To je super, protože se chceme poměřovat s nejlepšími. V naší blízkosti máme Hradec, Pardubice, Slavii, Mladou Boleslav... všechno špičkové týmy. Máme štěstí, kolik kvalitních celků se v blízkosti Liberce nachází.

Můžeš už teď trošku přiblížit, jakých oblastí by se plánované změny měly týkat?
Dlouhodobě se bavíme o tom, že děti mají málo spontánního pohybu. Všichni to vědí, ale teď je potřeba k tomu nějak přistoupit. Jako klub chceme na spontánní pohyb hodně apelovat a v rámci mládeže vymýšlíme, jak rodičům nabídnout větší možnost pohybu mimo organizovaný trénink. Pohybovou gramotnost našich dětí vidíme třeba na suché přípravě, a myslíme si, že tam je velký prostor pro zlepšení. A teď jak to udělat... Jedna z možností je nabídka spontánního pohybu. Nechci o tom teď mluvit víc, bude to součástí prezentace. Zkrátka ovšem chceme najít cestu, jak se víc hýbat.

Pojďme se blíže zaměřit na jednotlivé úspěchy. Z juniorské extraligy v rámci zúžení soutěže několik týmů sestoupilo, a asi můžeme přiznat, že to i v Liberci budilo velký respekt. Nakonec se ale našeho týmu týkaly zcela opačné starosti...
Možná mě trošku překvapilo, že jsme hráli až tak nahoře. Na druhou stranu – na úrovni klubu se bavíme o tom, že kromě dovedností je potřeba u hráčů budovat také vítěznou mentalitu. Jsem přesvědčený, že tyhle ročníky ji zkrátka mají. V minulosti už něco vyhrály, takže se dalo předpokládat, že mohou být úspěšné i v juniorce. Velice se mi líbilo, jaký kombinační hokej kluci předváděli. Neřekl bych, že pro nás druhé místo bylo úplně překvapení.

Líbilo se mi, že po posledním utkání finále Václav Kočí (asistent trenéra) hráčům řekl, že sport je černobílý. Viděli jsme to třeba na případu Litvínova, který neměl vůbec špatný tým, ale hrál baráž. Vždycky se může něco stát, a pak se i s kvalitním týmem bojíte o padáka. To je to, čeho jsem se trošku bál. Neměl jsem pochybnosti o tom, že jsme si vychovali kvalitní hráče. Je nicméně hromada vnějších vlivů, které do toho můžou zasáhnout.

Finále s Plzní bylo fantastické, navíc chodilo hodně diváků. Byly tyhle zápasy něčím, o čem jste v mládeži snili?
Rozhodně ano. Je pravda, že kluci svými výkony diváky přilákali. Na druhou stranu bych chtěl zmínit, že neuvěřitelnou práci odvedl i náš marketing, a poté, co vypadlo áčko, věnoval veškerý servis juniorům. Děkuji za to. Měli jsme třeba maskota, který chodil po městě a lákal na juniorské zápasy. U nás i v Plzni byla kromě množství fanoušků parádní i atmosféra, kluci si to moc užili. Někteří už něco podobného znali z první ligy, ale řada hráčů si před tolika diváky zahrála poprvé. Neměla by ovšem zapadnout ani podpora na úrovni dorostu. Ještě jsem nezažil, aby v takovém množství jezdili rodiče i na venkovní zápasy a fandili, klobouk dolů!

Dorost se v průběhu sezóny rozehrál do skvělé formy a obsadil třetí místo. Určitě si také kluci z U17 zaslouží pochvalu.
Zaslouží. Musím říct, že ohledně U17 jsem se před sezónou nebál, byť padalo šest týmů. Věděli jsme, že máme hokejově i charakterově silný tým, byli tam dobří kluci. Dorostenci hráli dobrý hokej a v průběhu roku si tu kvalitu nesli. Během podzimu do toho hodně zasáhla marodka, kádr se doplňoval dalšími hráči. V dorostu hrají obrovskou roli fyzické předpoklady, i kvůli tomu jsme některé zápasy nezvládli. Věděl jsem, že až se kluci uzdraví, znovu si to sedne. Řekl bych, že hráči z U17 mají do budoucna skvělé předpoklady. Tenhle rok jsme neměli moc biologicky akcelerovaných hráčů, máme spíš šikovné kluky, kteří ještě potřebují zesílit. I proto jsem za bronz opravdu rád, kluci to uhráli hokejovostí.

Dostáváme se tím k farmě v Lomnici nad Popelkou, odkud se kádr dorostu i juniorky doplňoval...
Lomnice pro nás odvedla skvělou práci, chci klubu moc poděkovat. Za sezónu se tam protočilo 32 libereckých hráčů – chodili tam kluci, kteří se potřebovali rozehrát po zranění, i ti, kteří se zrovna nevešli do sestavy v Liberci. Obehráli jsme tam také hráče devátých tříd, kteří zde získávali první zkušenosti s dorosteneckým hokejem. Roli farmářského týmu Lomnice splnila neuvěřitelně, mnoho kluků si kvůli naší spolupráci poprvé zahrálo dorostenecký hokej. Lomnice fungovala fantasticky, pro kluky třeba posílala do Liberce autobus, který je odvezl na zápas, ani tam nemuseli jezdit po vlastní ose. Naši hráči tam dostali hodně prostoru, dorost navíc trénoval náš Václav Lacek. Juniorku vedl Martin Čakajík, který za Bílé Tygry v minulosti hrál.

Po dlouhé době naopak končí spolupráce s Benátkami nad Jizerou, které hráčům dlouhodobě pomáhaly s přechodem do dospělého hokeje. Co to bude pro mladé hokejisty v Liberci znamenat?
Je nám líto, že o Benátky přicházíme. Na druhou stranu jsem často pozoroval, že si hráči naplno neuvědomují, jak náročný vstup do seniorského hokeje vlastně je. V Benátkách jsme jim ten vstup ulehčovali, jenže kluci se pak trošku přestali prát s konkurencí, která prostě musí mezi juniorkou a seniorským týmem být. Naši mladí hráči to pak měli jednodušší. Jsem přesvědčený, že těm nejlepším konec farmy neublíží, protože se pro ně zkrátí cesta do áčka. Dlouho už se také bavíme o tom, že hráče někdy posuneme moc brzy, a ve 21 letech jsou pak sedření a nezlepšují se tak, jak bychom si představovali. Dáme větší kredit juniorce, jejíž soutěž teď bude mít opravdu vysokou kvalitu.

Někteří hráči dostanou více prostoru v U20, kde se budou ohrávat. Chceme jít cestou, že některé juniory posuneme do áčka, jako třeba loni Kubu Šedivého. Jiným pak dáme takový prostor v U20, aby na sebe vzal roli lídrů. To je třeba případ Adama Měchury, kterého dnes zná celá republika, protože ovládl juniorskou extraligu a teď by měl jít do seniorského hokeje. Cesta do áčka se pro nejlepší zkrátí, extraliga U20 se navíc výrazně zkvalitní.

Nově také budeme spolupracovat s Litoměřicemi, kde chceme mít vytipované hráče U20 a současně několik hráčů kategorie U22. Hráči v Litoměřicích by měli mít obdobný servis, jako hráči v Bílých Tygrech. Po celou sezónu s nimi zůstaneme v úzkém kontaktu, rozhodně se nejedná o tzv. odložené hráče.

Obrovský úspěch zaznamenali také deváťáci, kteří vyhráli mistrovský titul!
Je to fantastický úspěch, ale na druhou stranu musíme vnímat, že kluci ještě mají všechno před sebou. Může to být první obrovské povzbuzení. Máme z toho velkou radost, protože vždycky říkáme, že výkladní skříň mládeže je devátá třída. Teď půjde o to, kolik hráčů do budoucna dál zapracujeme. V dorostu se poprvé dostanou do dvouročníku, v juniorce dokonce do trojročníku. To samo o sobě není jednoduché. Titul je ocenění všech mládežnických trenérů, kteří na hráčích ve sportovních třídách pracovali. Kategorii U15 opravdu hodně sledujeme.

Jak už bylo zmíněno, trofeje si připsali i osmáci a sedmáci. Bylo to navíc způsobem, který budil respekt, hráči byli hodně dominantní.
Když se dívám na zápasy sedmých a osmých tříd, zajímá mě, kdo mě zaujme. Razíme tygří cestu, kategorie na sebe navazují. Mnoho rodičů se se mnou v superlativech bavilo o našich trenérech, jak skvěle se chovají ke svým svěřencům. Neříkám, že neumějí zakřičet. K hráčům se ale chovají podobně, jako trenéři v hokejově vyspělých zemích od nás na západ. Právě tato klidná atmosféra a schopnost pracovat s chybou je ukázka, že to v klubu máme nastavené správně. Když se na hráče dívám, jsou šikovní a vyrůstají tak, jak mají.

Často ovšem také slyším názory, že bychom na děti měli být přísnější. Připadá mi, že se z hokeje trošku vytrácí klidné a pracovité prostředí, kde je součástí tréninku zábava, hodně her, a kde trenéři chápou, že kdyby s dětmi nepracovali herní formou, nedostatečně by rozvíjeli jejich herní myšlení, a naopak by z nich dělali jen stroje. Na herní projev našich hráčů je radost se dívat, hrají na kotouči a nebojí se chybovat. Když se stane chyba, neslyším trenéra, že by na někoho křičel. Stejně tak musím ocenit i rodiče našich hráčů, kteří s námi drží nastavenou kulturu a vystupování na venek. Myslím si, že pro děti musí být zábava vyrůstat v naší mládeži!

Hráči se v takové atmosféře musejí na tréninky i zápasy přirozeně mnohem více těšit, že?
Jsem o tom přesvědčený. Jezdíme na stáže do zahraničí a inspirujeme se. Určitě nechceme všechno kopírovat, ale musíte vnímat i to, jak pracují kluby jinde a přemýšlet, jestli neexistuje nějaká lepší cesta. My přece vychováváme děti, osobnosti. Trénovat neznamená jen naučím tě hokej. Trenér musí být trošku táta, kamarád, učitel. Uvědomujeme si, že nejde odříznout složku osobnosti. Chceme vychovávat slušné a charakterní osobnosti, které umějí hrát hokej.

Skvělou práci odvedli také hráči a trenéři z mladších kategorií, ale tam se na výsledky zápasů asi ještě tolik nedívá...
Kluci v mladších kategoriích si na hraní hokeje teprve zvykají, o výsledcích bych vůbec nemluvil. Pátá třída se dokonce ještě hraje bez tabulek. Šesťáci už tabulky mají, takže víme, že naši hráči obsadili druhé místo, což je super. Nic zásadního to však neznamená. Na této úrovni spíše řešíme, kolik hráčů máme, jak jsou pohybliví, jak přistupují ke školním povinnostem, jestli třeba nemají nadváhu atp.

Důležitá je zábava, aby k nám děti chodily rády a díky tomu se učily rychleji. Úkolem trenérů je, aby s hráči pracovali z velké části zábavnou formou. Když se chodím dívat na tréninky mladších kategorií, velice se mi to líbí. Sleduji, jak se kluci a holky lepší na ledě, ale také např. to, jestli zdraví dospělé osoby v areálu, aniž by je k tomu trenéři museli vybízet.

Během ledna se rekordně povedla náborová akce Týden hokeje. Zájem byl obrovský. Značí to, že by mělo o základnu hráčů být i do budoucna postaráno?

Akci jsme pojali jinak a najednou dorazila velká spousta lidí. Jedna věc je, že přijdou na nábor, na nás pak je, abychom je v klubu udrželi. Chceme, aby lidi poznali dobrou atmosféru a aby dítě rodičům samo řeklo, že k nám chce chodit. Základ je mít v nejmladších kategoriích co nejvíce dětí, které mají široký pohybový základ. Jestli budeme mít šedesát prvňáčků, z nichž šedesát dělá jenom hokej, tak se nám to nepovedlo. Pokud budeme mít šedesát prvňáčků, jejichž rodiče chápou, že hokej je součástí jejich vývoje stejně jako jiné sporty – ať už organizovanou nebo neorganizovanou formou – povedlo se nám to.

Teprve ve starších kategoriích se rozhoduje o tom, jestli má dítě hokejové předpoklady. Nábor se nám početně povedl a sportovně teprve uvidíme, jak moc si s rodiči navzájem pomůžeme. (úsměv)

Související