Mládežnický hokej

Liberecký Sport Park je pro mě rájem všestrannosti, svěřuje se vedoucí sportovních tříd Vojtěch Fiala

Liberec - V našem seriálu Pod pokličkou Tygří cesty se dostáváme k poslednímu dílu věnovanému sportovním třídám. Vedoucí sportovních tříd a zároveň hlavní kouč osmáků a deváťáků Vojtěch Fiala bude mluvit nejen o programu svých svěřenců.

Pod pokličkou Tygří cesty - 6. díl:

8. a 9. třída s hlavním trenérem Vojtěchem Fialou

Trénování mládeže se věnuji přes 10 let, v Liberci sedmou sezónou. Poslední dva roky působím v trenérském týmu s Kubou Ficencem a Liborem Daňkem. Jednou jsem četl rozhovor s koučem, kde dotazovaný pronesl, že trenér může trénovat klidně 25 sezón, ale když bude trénovat v uvozovkách stále stejně a nebude se vyvíjet, má po 25 letech vlastně jakou zkušenost, jednoletou? Jak se mění, vyvíjí samotný hokej, mění se i určité pohledy a názory na tréninkový proces.

Sám musím přiznat, že jsme za poslední roky změnili náš pohled na mnohé a podle toho se vždy snažíme upravit a vypilovat i programy pro naše sportovní třídy. A kdybych měl jako hlavní trenér sportovních tříd něco vyzdvihnout, je mi potěšením pochválit provázanost, komunikativnost a hlavně pracovitost našich trenérů. Věřím, že toto prostředí, které se snažíme vytvářet, je klíčem k dlouhodobému rozvoji a úspěchu. U popsání programu sportovních tříd bych rád vypíchl klíčové body, na kterých mi záleží.

1. Respekt

Jedno slovo, ale dokážu vyjmenovat tisíc významů, co pro mě toto slovo znamená. Je to pro mě základ fungování, vzájemný respekt buduje vztahy.

2. Komunikace

Vytváří celkové podnebí. Komunikaci s týmem, s rodiči nebo trenérů mezi sebou vidím jako jeden z nejdůležitějších faktorů pro zdravě fungující tým. V 8. a 9. třídě kromě informací rodičům posíláme všechny zprávy ohledně programu, zápasů či tréninků i hráčům, abychom je učili samostatnosti a zodpovědnosti. Chci, aby se hráči uměli - a nebáli se - sami vyjádřit.

3. Všestrannost

Když může hráč stavět na všestrannosti, pohybové a herní. Tak jeho startovní pozice bude v budoucnu vždy lepší.

4. Pracovitost

Základní podmínka pro dlouhodobý rozvoj, což se snažíme vštípit i hráčům. Samozřejmě celek utváří pracovitost celé organizace, od trenérů a lidí okolo hokeje až po jednotlivé hráče. Navíc to sám mám nastavené tak, že všem trenérům z kteréhokoliv klubu rád poskytnu jakékoliv materiály. Protože na konci dne to, jestli jim k něčemu budou, je jen otázka pracovitosti.

5. Soutěživost

Naprosto klíčová vlastnost i pro budoucnost mladého hráče. Pro mě to je u hráčů hnací motor a chtíč vyhrávat za všech podmínek.

Když hráč projde sportovními třídami a přechází do dorostu, chceme, aby byl co nejlépe dovednostně vybavený, proto se jeho dosavadní program točí hlavně kolem dovednostního rozvoje. Samozřejmě pracujeme i na dalších aspektech, ale samotná míra dovedností, soutěživosti a herního myšlení, dává hráči největší naději uspět v akademii a později možná i v profesionálním sportu. Proto je naší snahou připravit pro hráče program, kdy se dovednosti nejen vyzkouší na tréninku, ale hráči si je dokáží tak osvojit, že je ukáží v zápasech. Je pro mě velkou odměnou, když hráči předvedou v zápasech perfektně a efektivně provedené dovednosti, které se učíme, a na kterých pracujeme.

Jak se snažíme do našich hráčů dostat a hlavně v nich ukotvit získané dovednosti? Na základě zkušeností z minulých sezón, občas používám termín takzvaný „trénink multivitamín.“ To může být například trénink, kdy pracujeme na stanovištích, trénink je pestrý, při dobré organizaci má spád a hráči pracují po celou dobu tréninku (stanovištní trénink je pro dovednostní rozvoj mládeže výborná metoda, ale teď neřešme organizaci tréninku jako takovou). Sám se v posledních měsících mnohem více a detailněji snažím zabývat obsahovou složkou a dlouhodobému plánování tréninku mládeže a tato témata s mými kolegy probíráme na denní bázi.

Za mě už jsem těchto multivitaminových tréninků v Čechách přepitý. Dám jasný příklad, na trénink připravím 6 stanovišť, kde se v jednom rohu hřiště střílí po kličce, uprostřed plochy pracujete na přihrávce do bekhendu, v dalším rohu pod tlakem kryjete kotouč, hned vedle probíhá pilování techniky blokování střel a další dvě stanoviště „aby byly hry“ hodíte 2-2 s brankářem a poslední máte třeba přihrávanou s uvolňováním mezi kuželi.

Dávám to jako příklad, ale dovedu si tento trénink představit. K tomu to navíc trenéři budou mít skvěle zorganizované, na každém stanovišti hráči dostanou kvalitní ukázku a tipy od trenéra. Dobrá a soutěživá nálada bude na stadionu zcela evidentní. Já se ptám, jestli nehledat progres hlavně v obsahu a co je vlastně téma zmiňovaného tréninku? A když budu mít jednotné téma? Trénink na zakončení v pondělí, bude v úterý následovat krytí puku nebo je z dlouhodobého vývoje výhodnější pro hráče tato témata řetězit do delších časových intervalů?

Od nové sezóny jsme si připravili takový program, kdy pracujeme s týdenními mikrocykly tak, že máme nastavené 4 hlavní bloky, které se po měsíci opakují. Hráči pak vědí, že je celý týden čeká program v určitém tématu, který samozřejmě opět splní naše tygří nastavené interní podmínky pro trénink mládeže, princip obsahu tréninku 50% hra/50% cvičení a 20/20/20 (20‘ bruslení/20‘ dovednosti/20‘ hra). S tím souvisí výše zmiňovaná komunikace, kdy se hráčům v určitém věku průběh tréninkového programu a důvody snažíme vysvětlovat. Chci, aby slova Proč, Co, Jak a Kdy měla v naší kabině prostor a i mladí hráči byli svým způsobem hokejově vzdělaní. Program je tedy nastaven tak, aby se za dodržení následujících poměrů, střídaly 4 tématické mikrocykly:

Hráči v týdnu „scoring/zakončování“ vlastně vědí, že je čekají cvičení a tréninky koncipované s jasným cílem, střelbou a zakončením, s opravdu velkou četností. Dále vybíráme dovednosti, aby se opakovaly a různou formou progrese jsme právě tyto určité dovednosti dostali do miniher, do velké hry a následně do našich zápasů. Není to tak, že by celý týden nedocházelo v tréninku k přihrávkám nebo k soubojům o puk. Cílem je, aby základní téma bylo totožné celý týden. I naši hráči tento způsob trénování přijali pozitivně.

Naopak je tu velký prostor pro progresi v určitých cvičeních. Než se přerušil program kvůli covidu, stihli jsme projet pouze první kolečko. Jsem zvědavý, k jakým závěrům dojdeme, až budeme po sezóně s kolegy vyhodnocovat tento program, který je možná náročnější na přípravu trenérů pro jednotlivé bloky, ale věřím, že tato metoda se ukáže jako krok správným směrem.

Pokud jsem mluvil jako o cíli kromě dovedností také o soutěživosti a všestrannosti hráčů, tak i v tomto případě chceme jít v Liberci našim představám naproti. Na papíře možná vypadá program libereckých hokejistů „přepáleně,“ v plánu je týdně 5 ledů a 4 off-ice tréninky (někteří hráči U15 i 5 off-ice tréninků) plus zápasový den. Samozřejmě někdy jsou zápasové dny dva, kdy hrajeme například v sobotu mistrák a v neděli VTM. Pak držíme pravidlo jednoho volného dne a týmu následující den tréninky ruším.

Vidím velkou všestrannost právě v obsahu našich tréninků mimo led a to napříč klubem. Neskutečnou práci u celé mládeže, u žáků i v akademii, odvádí kondiční trenér Tomáš Krámský. Suché tréninky máme postavené tak, abychom dělali pravidelně další sporty a hráčům tak přinesli onu všestrannost. Liberecký Sport Park je pro mě rájem všestrannosti, proto můžeme využívat během roku nejen atletický stadion a hřiště s umělou a klasickou trávou, ale hlavně v zimním období kryté haly, kde absolvujeme třeba basketbalové tréninky.

Například loni jsme celý rok hráli pravidelně i badminton a pingpong. Hráči navíc můžou využívat i indoorové tenisové kurty a moderní sportoviště s hokejovou virtuální realitou. Sense Arena je ideální doplněk pro trénink rozvoje rychlosti reakce a rozhodování. V letním období zase spolupracujeme s libereckými judisty a jednou týdně chodíme také na judo tréninky. Hala je opět přímo v areálu, na tento trénink jako na všechny ostatní vyrážíme z naší kabiny. To všechno v rámci hokejového rozpisu.

Ve všech těchto sportech neustále vytváříme turnájky a zápasy. Hráče tak denně vidíme v mnoha vypjatých situacích, kde mají prostředí, které rozvíjí herní myšlení a dobře vytipujete a pěstujete onu soutěživost, která je pro mě u hráčů jednou z nejvíce klíčových vlastností k pozdějšímu úspěchu a postupu. Věřím, že tento program mladým hráčům vlastně simuluje všestrannou pohybovou přípravu, jako kdyby stíhali chodit na více sportů a to v rámci jednoho areálu a klubu. Vzdálenost mezi sportovní kabinou a jejich školní třídou jsou navíc pouhé tři minuty i s přezouváním.

Vojtěch Fiala

Související