Naplňuje mě vidět posun hráčů, říká nová posila trenérského týmu Petr Šafařovský

Jak jsi dospěl k rozhodnutí, že chceš z hráčské dráhy přejít na tu trenérskou?
Vždycky jsem tušil, že bych po hráčské kariéře chtěl u hokeje dál zůstat. Začalo to na tygřím kempu pár let zpátky. Dělal jsem tam asistenta a hodně mě to chytlo.

Byla to těžká volba? Doteď jsi působil jako hráč v Benátkách nad Jizerou, mohl jsi dál nastupovat ve druhé nejvyšší soutěži.
V Benátkách už moje role v týmu nebyla taková, v jakou jsem věřil. Situace vypadala tak, že bych v nové sezóně nenastupoval pravidelně, odehrál bych třeba polovinu zápasů. Zvažoval jsem, co dál. Byla možnost zkusit jít hrát jinam, ale do toho už se mi nechtělo, cílem bylo zůstat v organizaci Bílých Tygrů. Přece jenom už se cítím jako Liberečák.

Šel jsem tedy za panem Bermannem (manažer tygří mládeže, pozn. red.) a dali jsme řeč. Po nějaké době jsem dostal šanci, že bych mohl s Adamem Jandejskem trénovat třetí a čtvrtou třídu. Bavil jsem se s místními trenéry a Richard Lobo mi řekl zajímavou věc. Zeptal se mě, jestli cítím, že se hokejem budu moct jako hráč živit. Odpověděl jsem, že spíš ne a on mi řekl, že čím dříve začnu trénovat, tím lépe, protože se v tom dříve uchytím. To mě hodně přesvědčilo.

V Tělovýchovné jednotě funguje poměrně mladý trenérský kolektiv, všichni na vysoké úrovni spolupracují. Je to pro tebe hodně důležité?
Věděl jsem, že bych nechtěl jít někam, kde nikoho neznám. Trenéři jsou tady moc fajn, parta je super. Byl jsem nadšený i z toho, že jsem se dostal do týmu k Adamu Jandejskovi, je to super kluk.

"Zázemí je tu na perfektní úrovni, hráči zde mají skvělé možnosti k rozvoji"

Co tě na možnosti trénovat mládež nejvíce naplňuje?
Určitě vidět posun těch malých kluků. Jsem tu přibližně měsíc a už teď vidím, jak se zlepšují, přestože byli víceméně rok zavření. Hodně mě to baví.

Umíš si představit, že by epidemie přišla v době, kdy jsi byl ty v jejich věku?
Jako malý hyperaktivní Petr bych si to určitě představit nedokázal. (smích) Jen sedět u počítačů... Je to smutné. Já jsem pohyb vždycky potřeboval, nevím, jak bych to zvládal. Třeťáci a čtvrťáci to nicméně dokáží lépe dohnat, větší problém to je například u přechodu mezi dorostem a juniorkou.

Libereckým výchovným systémem sis jako hráč prošel. Lákalo tě směrem k trénování i to, že jsi sám zažil, že to zde je dobře nastavené?
Určitě jo, Bílí Tygři jsou špičkovou organizací. Není jiná adresa, kde bych chtěl působit. Zázemí je tu na perfektní úrovni, hráči zde mají skvělé možnosti k rozvoji.

Je už pro tebe hráčská kariéra zcela uzavřenou kapitolou?
Nemůžu říct, že bych brusle úplně definitivně pověsil na hřebík. Teď se ale hlavně chci rozjet v roli trenéra. Pak se uvidí, jestli na to ještě budu mít chuť a čas. Uvidíme, nějakou nižší ligu bychom si třeba s klukama ještě mohli jít pinknout. (smích)