Mládežnický hokej

Podívejte se na práci našich kustodů a masérů. Kolik nabrousí bruslí a co je nejvíce baví?

Liberec - V aktuálním díle našeho seriálu se zaměříme na další nepostradatelné členy velkého Tygřího týmu - kustody a maséry. S náplní své práce vás seznámí Luboš Dospěl s Jiřím Jarošem.

Pod pokličkou Tygří cesty - 22. díl:

Servis kustodů a masérů Luboše Dospěla s Jiřím Jarošem

Luboš Dospěl

O pravidelném masírování juniorů a dorostenců

Akademické týmy mají nastavený program, kdy jednou týdně přímo v kabině masírujeme hráče. Když je třeba program upravit, není problém a domluvíme se s trenéry. V kabině jsme vždy hodinu, obvykle dle potřeby namasírujeme tři až čtyři hráče. Když si někdo řekne, je ale možné sejít se i mimo stanovené termíny, nebo mají hráči možnost využívat služeb střediska Sport Park Medical.

O tom, co obnáší práce kustoda

Dá se říct, že tak nějak všechno, co je zrovna potřeba. Masáže, broušení bruslí, praní, drobné opravy plexiskla... Se spravováním výstroje nám pomáhá firma. Připravuji i sportovní stravu do klubového automatu a dohlížím, aby byla uklizená snídárna. Chodí tam i malí žáci. Jsou vychovaní, aby po sobě uklidili a umyli nádobí, občas je to tam ale potřeba trošku upravit. Před zápasy jsme tu také jako technický servis pro soupeře, když někdo například potřebuje nabrousit brusle.

Kolik obvykle za týden nabrousíte bruslí?

Junioři a dorostenci si brusle nechávají brousit podle vlastních potřeb. Někdo chodí ob den, někdo jednou za týden. Brousím brusle všem kategoriím od přípravky, každá kategorie má dvacet až třicet hráčů. Nejde to úplně přesně spočítat, ale týdně to může být okolo 250 párů, tedy přibližně 500 kusů.

O množství času stráveném na stadionu

Když je ráno trénink, docházím na stadion brzy. Během dopoledne zařizuji bufet a ostatní věci, dopoledne to obvykle dělá přes tři hodiny. Odpoledne, když jsou další tréninky, jdu na stadion znovu. Strávím tam minimálně osm hodin denně, často to je však i více.

Když se o víkendu stane, že v jeden den hraje doma juniorka i dorost, pohybuji se na zimáku třeba od 9 do 19 hodin. Už mi to ale ani nepřijde, jako taková doba. Navíc bydlím kousek od stadionu, takže když někdo něco potřebuje, nemám problém dorazit. Hráči na mě mají kontakt a sami se mnou komunikují.

Jiří Jaroš

O začátcích v realizačním týmu Bílých Tygrů

Jsem bývalý hokejista, hrával jsem za Stadion Liberec. Co se týče kustodství a masérství, pracuji pro klub od roku 1996. Chodil jsem hrát za starou gardu a přesvědčil mě tehdy pan Kasík. Slovo dalo slovo a šel jsem pracovat rovnou k áčku.

O skloubení práce pro A-tým a pro mládež

U áčka jsem oficiálně skončil v roce 2016 po zisku mistrovského titulu. Pak jsem chodil k mládeži, kde jsem jednou až dvakrát týdně masíroval a zároveň se staral o kustodské záležitosti. Později za mnou přišel Filip Pešán a domluvili jsme se, že budu znovu masírovat u A-týmu, kde od loňska působím dodnes. Docházím tam denně a pomáhám i kustodům.

Na co nejraději vzpomínáte?

Asi na postup do extraligy, pro liberecký hokej to byl zásadní okamžik. Velice rád samozřejmě vzpomínám i na zisk mistrovského titulu.

Co Vás na práci pro Tygry nejvíce baví?

Baví mě ten denní styk s klukama. Hokej jsem vždycky miloval a to prostředí jsem si oblíbil. Když jsem působil na plný úvazek u A-týmu, bylo to opravdu něco! Byl jsem do toho úplně zažraný. Teď s hráči dál žiji a rád s nimi vše sdílím. Kontakt s mladými kluky je moc fajn, jsme naladěni na stejnou notu.

Související