Pracant měsíce prosince Krátký: Vzorem je mi Roman Will, na pocit před zápasem už nedám

Byl jsi vyhlášen Pracantem měsíce. Vážíš si ocenění?
Vážím si ho určitě hodně. Nechci ale říkat a ani naznačovat, že bych cvičil jen proto, abych dostal cenu. Je to pro mě jen taková třešnička.

Čím sis ho podle tebe vysloužil?
No, přes Vánoce bylo dost volna, takže jsme s kluky místo sezení v šatně šli udělat něco navíc. Do toho vyšly i výsledky, což bych řekl, že výběru nahrálo.

Odměnou je i trénink s extraligovým A-týmem. Určitě se těšíš…
Podle mě se na trénink s áčkem ani nejde netěšit! Těším se hodně.

„Bude zvláštní pocit, chytat střely, na které se koukám z tribuny s popcornem v ruce“

Jde vůbec v šestnácti letech chytat bomby hráčům jako Ladislav Šmíd nebo Libor Hudáček?
Bude zvláštní pocit chytat střely, na které udiveně koukám z tribuny s popcornem v ruce (směje se). Uvidíme, snad to nějak zvládnu.

Teď pohled do historie. Proč sis vlastně vybral bránu?
K chytání jsem se dostal asi jako většina brankářů. V první třídě byl jeden potřeba a mě na to šíleně bavilo koukat. Jasná volba.

Nebál ses hned ze začátku puku?
Ne, ne, z puků jsem strach nikdy neměl. Víc se báli, a pořád ještě bojí, moji rodiče. Ze začátku mi oba bránu hodně rozmlouvali, když viděli, jak sebou házím o led. Taťka si nakonec zvykl rychle a mamka se o mě, asi jako každá jiná, bojí doteď.

Jak bys jako gólmana sám sebe popsal a na čem chceš ještě pracovat?
Snažím se být, vzhledem ke své výšce (177 cm), spíš pohyblivý a reagovat na střely. Nejsem úplně typ blokaře. A zapracovat bych chtěl pořádně na všem, nejvíc mě ale napadá sledování kotoučů a rozehrávka.

Máš oblíbeného gólmana? Vzor, který sleduješ?
Strašně moc se mi celou dobu v Liberci líbil Roman Will. V bráně, ale i jako člověk… Snažím se od něj vzít co nejvíc.

Dostal ses s Romanem za dobu, co působil u Tygrů, do kontaktu? Vím, že tvůj parťák, Štěpán Vopravil, s ním byl na gólmanském tréninku…
S Romanem jsme občas v kontaktu byli. Taky jsem s ním jednou byl na tréninku a fascinoval mě svou soustředěností, vše chce udělat na 100 %. Ale líbí se mi i stylem, klidem a rozhodností, co v daný moment udělat. A lidsky? Stačilo být na jediném zápase extraligy a všem bylo jasné, kdo je miláček davu. I když nemusel, byl hodně vstřícný a hodný… To se mi na něm líbí nejvíc.

Snažíš se zlepšovat, i když nejsi přímo na tréninku? Koukáš třeba na highlighty gólmanů z NHL, nebo žongluješ s míčkem? Hodně brankářů chytání nehodí za hlavu ani doma.
Na highlighty koukám často, snažím se něco pochytit, nebo se jimi jen tak odreagovat. A míčky si se Štěpánem Vopravilem házíme často, předháníme se a ukazujeme si nové challenge. Uznávám, že z toho, co občas vymyslí a odkouká, mám vyvalené oči.

Takže se s ním radši nevsázíš?
(směje se) Ne, nevsázíme se, spíš jde jen o to, kdo ukáže něco nového. Maximálně probíhá kamarádská hecovačka.

„Po probuzení začíná koncert. Co si hraju, slyší i tři řady za mnou“

A co přímo příprava na zápas? Potřebuješ spíš klid, nebo do sluchátek nahlas pereš muziku?
Vždycky si do autobusu beru věci na spaní: deku a polštář. Hned u zimáku nandávám sluchátka a spím třeba hodinku, u toho poslouchám klidné písničky. Mám vytvořený přímo speciální playlist a hodně vede Mára Ztracený (směje se). Ovšem po probuzení zvýším hlasitost a začíná koncert. Co si hraju, slyší až třeba dvě tři řady za mnou. Hezky si cestu rozkouskuju.

Hádám, že to už pak Marek Ztracený nehraje.
Nehraje, mám hodně rád Kabáty. Čím blíž jsme městu, kam jedeme, tak je to spíš rap a dropové písničky. Určitě bych byl rád, aby takové songy hrály i v šatně, ale bohužel kdykoliv to klukům nastíním, tak mě s Kabáty pošlou do pryč (směje se). Dost si jich užiju ve sluchátkách a v šatně to nechávám na většině.

A přímo před zápasem? Říkal jsi, že i v kabině máš sluchátka.
Na předzápasovém playlistu je ještě Xindl X, nebo Helenka Vondráčková.

To tě dokáže taková hudba namotivovat?
Spíš uklidnit. Mám pak lepší náladu. Zrovna od Helenky je ale v playlistu jen pár písniček, každopádně stoprocentně u mě vítězí „To tehdy padal déšť,“ ta mi zvedne náladu vždycky (směje se).

Hraje u tebe roli, jak se v den zápasu cítíš? Poznáš dopředu, jestli se bude dařit?
Letos už na pocit moc nedám. Byly dny, kdy jsem se cítil fantasticky a pokazil to, což platilo i naopak. Když ale vidím, že ze mě na rozcvičce puky padají, zůstávám na ledě trochu déle. Snažím se soustředit a většinou to jde. Hodně jsem začal věřit tréninkům, pocitu před zápasem už nepřikládám takovou váhu jako kdysi. Myslím zkrátka na 60 minut hry a tím to pro mě končí.

Asi je u gólmana klíčový hlavně první, druhý, třetí zákrok v zápase, ne?
Jo, určitě. První střely jsou zrovna pro mě hodně důležité, když jich ze začátku pár přiletí, pomůžou mi při zklidnění.

Co psychika… Zvládneš gól, který se dal chytat, rychle hodit za hlavu?
Dřív jsem si s tím dělal hlavu hodně, teď nás brankáře posílají ale i na zápasy do Lomnice, kde padá hodně gólů na obě strany. Nyní už jsem klidný a jen tak nějaký gól mě nerozhází.

„V dřevákovi se netěším na pana trenéra Václava Kočího. Ještě se nestalo, že by prohrál“

Další speciální otázka na brankáře. Jak tě baví nájezdy? Někteří je milují, jiní zase nenávidí…
Baví mě dost! Ale ve hře na ně v sezoně ještě nepřišla řada a na tréninku je to takové… No podle toho, jak se vyspím. Někdy mohu chytnout všechno, jindy zase nechytnu vůbec nic (směje se).

A máš v týmu neoblíbeného exekutora? Kdo se ti špatně chytá?
Přímo na tréninku nemám nikoho, na koho bych se vyloženě netěšil. Ale v dřevákovi mám úplně jasno… Určitě pan trenér Václav Kočí. Za celý rok nebyly nájezdy, které by prohrál.

Snaží se tě trenér vymáchat, nebo nechce prohrát a jezdí na jistotu?
Jde na to srabácky (směje se). Občas si něco vyzkouší, ale když mu teče do bot, jede nějakou svoji klasiku… Ještě se v sezoně nestalo, že by prohrál, takže mu to vychází.

V čem vám, gólmanům, v Liberci pomáhá rozcvičovna?
„Hodně jsme ji využívali o letní přípravě. Je fajn mít na hale místo, kde můžeme mít jen brankářské vybavení a pracovat na věcech, na kterých potřebujeme. Máme klid.

Nepřijdeš ale kvůli ní o předzápasový fotbálek s klukama?
On fotbálek není úplně pro mě, býval jsem tam většinou spíš pro smích než užitek. Moje skills ve fotbale nejsou na úplně optimální úrovni (směje se).

Zatím si držíš ve statistikách pěkná čísla. Jsi typ, co na ně společně s tabulkou kouká často?
Na čísla jsem koukal minulý rok a byl to velký propadák… V zápase jsem se dostal pod tlak a v hlavě si počítal průměry, když dostanu tolik a tolik gólů. Teď už se hokejem bavím, na svoje osobní čísla skoro ani nekoukám. Na tabulku se ale zase dívám rád, sleduju nejbližší soupeře a jejich formu, tabulkové rozdíly…

„Rituály mám dva. Jsou to blbosti, ale jednou zafungovaly a od té doby je neměním“

Jak se nejlíp odreaguješ? Co ti pomáhá oprostit se třeba od nepovedeného zápasu…
Sprcha. Studená i horká. Pomáhá mi hodně, vyčistím si hlavu. A pak písničky. V první řadě ale celá rodina a kamarádi, vždy mi pomáhají nejvíc, jak to jen jde. Moc si jejich podpory cením.

Naopak po povedeném asi dodržuješ rituály, co?
Mám dva. Jsou to takové blbosti, ale jednou to zafungovalo a od té doby neměním. Nechávám vše stejné, navíc mám ještě stejnou rozcvičku a strojení se do výstroje. Prostě rituály, které má asi každý.

Nastíníš alespoň trochu, o co jde? Jsou to nějaké talismany?
Je to zápasové pití a kachničkové ponožky, které nesmí nikdy chybět. (směje se)