Mládežnický hokej

Richard Patzelt má kromě hokejových vloh i duši umělce. Proč mu nejde kreslení ve škole?

Liberec - Hokej už mu chybí, přestávka mezi sezónami je dlouhá. Slovenský obránce ve službách libereckého dorostu Richard Patzelt má teď ale více času na svoji oblíbenou volnočasovou aktivitu. "Kreslení je pro mě spojení zábavy a uklidnění," líčí.

Jak ses vlastně ke kreslení dostal?
Dostal jsem se k tomu úplně sám, i když jsme ve škole měli nějaké výtvarné výchovy. Asi v jedenácti až dvanácti letech jsem si řekl, že bych si chtěl sám pro sebe více kreslit, protože jsem zjistil, že mě to baví. Vždycky jsem si k tomu večer sedl a strávil jsem tím třeba tři hodiny. Takhle jsem se k tomu nějak sám dopracoval a vlastně ani neznám žádný skutečný důvod. Bylo to spontánní.

Vyvíjely se nějak objekty, které jsi kreslil?
Ano, ano, vyvíjelo se to. Nejdříve jsem začal kreslit auta, ale to byly jenom takové první pokusy. Od auta to postupně přešlo k děvčatům. Když jsem to kreslil asi půl roku dokola, tak jsem chtěl změnit téma. Takhle jsem došel k hokejistům a pak ještě k superhrdinům, ale hokej mě baví nejvíce.

Podle čeho si vybíráš hráče, které pak kreslíš?
Většinou podle toho, který je mi herně sympatický. Například teď naposledy jsem kreslil Michala Čajkovského, protože je to obránce stejně jako já, jeho hra je mi sympatická a taky celkem blízká. Většinou je to takhle, ale někdy se zeptám spoluhráčů, jakého hokejistu by mi navrhli. Oni mi pak někoho vyberou, kreslil jsem takhle například Patricka Kanea a Jacka O´Callahana z Hokejového zázraku.

Ztvárňuješ třeba i spoluhráče?
Ano, setkal jsem se tím, že mi spoluhráči napíšou, že by chtěli nakreslit. Musím říct, že to není úplně komfortní. Když mu slíbím, že ho nakreslím, on by to chtěl za hodinu, za den. Já nemám rád, když mě někdo dává do časového presu, protože mi trvá třeba až týden, než se do toho dokopu, abych takhle na požádání někoho nakreslil. Je mi ale i tohle blízké, protože kreslím hráče, kteří mi jsou blízcí a mám je rád.

Jak se cítíš ve chvíli, kdy mu výtvor posíláš? Může se stát, že se sám sobě nebude líbit...
Já mám tohle vyřešené po svém. Pokud se obrázek nelíbí mně – a že jsem na svoje kresby hodně kritický – nevyfotím to a vůbec to nedám ven. Jenom to zahodím a začnu znovu. Já to šperkuju a snažím se nad tím strávit co nejvíce času, abych si to sám sobě schválil, že to může jít ven. Někdy se stane, že s odstupem času se mi kresba nelíbí, tak si ji strhnu ze zdi, kam si všechny lepím.

Čí kresba ti zabrala nejvíce pokusů?
Nedávno jsem kreslil Michaela Jordana. Nakonec mi to vyšlo, ale začínal jsem ji na čtyřikrát. Tím pádem se mi zdála celá taková... No, prostě jsem necítil, že bych ji chtěl dát ven. Nakonec jsem to ani nedokončil, protože jsem se na to nemohl podívat, i když to bylo pěkné. Z těch, co jsem dal ven, jsem začínal nejvíckrát Patricka Kanea. Bylo to asi na pětkrát, nedařilo se mi to, bylo těžké, že měl takový divný výraz ve tváři. Snažil jsem se ho nakreslit, jak slaví gól, a to pro mě bylo těžké zachytit.

Kreslil jsi někdy i sám sebe?
Jednou jsem to zkoušel. V tu dobu jsem to tak cítil. Měli jsme dobrý turnaj s reprezentací a cítil jsem se sebevědomě, takže jsem se nakreslil, jak bych se viděl přibližně za deset let. Já mám takovou úchylku – chtěl bych mít dlouhé vlasy a plnovous, takže jsem to tak nakreslil. Na tom reprezentačním turnaji jsem byl kapitán, tím bych chtěl být i v budoucnosti. To by bylo super. Nakreslil jsem se s reprezentačním dresem podle momentky od Ronalda Hansela z turnaje v Jihlavě. Jsem tam dlouhovlasý, vousatý s plexisklem, takový typický model hokejisty. Takový ideál. (směje se)

Jak celkově probíhá tvorba jedné kresby?
Všechno začíná tím, že si vyberu fotku, která je poměrně důležitá. Musí být dobře nasvícená, musí být ostrá a mít normální velikost, nesmí být příliš malinká. Nejvíc časově náročný proces je první skica. Začínám hlavou, která je jenom takový kroužek. Potom si udělám běžnou skicu – takovou kostru – předkreslím si klouby jako kuličky, kosti jako čáry a podobně. Hlavu udělám do detailů až úplně na konci, předtím nakreslím do detailů tělo a přecházím k rukavicím, nohavicím, bruslím, hokejce a podobě. U superhrdinů jsou to brnění, záhyby, rukavice, ale více mě baví kreslit hokejové věci, protože mám k tomu blíž. Můžu si třeba sám namodelovat rukavice a tak.

A jak dlouho trvá?
To je jak kdy. Když se cítím sebevědomě a rozkreslím se, jsem schopný za tři hodiny udělat celou kresbu na první pokus. Někdy mi kresba trvá i sedm až osm hodin, nejvíce mi ale trvala i dvanáct hodin, i když jsem ji potom ani nezveřejnil. Potom se mi ani tak nelíbila, ale nechal jsem si ji, protože dvanáctihodinovou práci se mi nechtělo zahodit. Pokud mám špatný den a nemám to v ruce, nebo třeba dva týdny nekreslím, je to katastrofa. Nedávám to ven. Vlastně, kdybych to měl shrnout, asi sedmdesát procent kreseb vůbec nezveřejním, vyhazuju je, protože se mi nelíbí.

Máš ohledně kreslení vytyčený nějaký cíl, nebo jde jen čistě o zábavu?
Není jich moc, ale mám jeden – chtěl bych se někdy naučit dobře kreslit realismus. O to se pokouším, ale ještě to ani zdaleka nevypadá realisticky. Je přede mnou ještě dlouhá cesta. Ale sen, že bych se tím chtěl třeba živit, to nemám. Chtěl bych to mít spíš jako únik od hokeje a jiných problémů a jako koníček.

Mimochodem - jaký je rozdíl mezi kreslením a malováním?
Kreslí se suchou technikou, takže třeba tužkou, pastelkami, progresskami nebo voskovkami. Maluje se akvarelovými nebo olejovými barvami, jsou to techniky, kde se používá voda, štětec a plátno.

Tvojí doménou je především obyčejná tužka. Zkoušel jsi ale i jiné náčiní?
Chtěl jsem zkusit oblast malování a jednou jsem se do toho i pustil, ale nemám na to trpělivost, nemám na to cit a dostatečnou technickou vybavenost. Na to je potřeba více se vzdělat a řešit techniku. I na tužku je potřeba řešit techniku, ale nasucho je to jednodušší. Není to tak komplikované jako s vodou a se štětcem.

Používáš jako "umělecké plátno" i svoje školní sešity?
Škola je trochu můj paradox. Taky si čárám po sešitě a hodně, je to takové uvolnění, ale nemá to absolutně nic společného s tím, co kreslím doma. Jsou to jenom takové čmáranice, ornamentíky. A ten paradox, co jsem chtěl říct, na výtvarné výchově mi to vůbec nejde. Dostaneme tam něco nakreslit a já to absolutně nezvládám. Už jsem se tím i zabýval, proč to tak je, ale já prostě ve škole neumím kreslit. Když mi někdo řekne, že musím, neumím to splnit. Nerad se takhle do něčeho nutím.

Nacházíš v kreslení i nějaký hlubší význam?
Řekl bych to asi takhle: Je to spojení zábavy a uklidnění. Nemá to nějaký hlubší význam, že bych chtěl zachytit světovou situaci. Uklidňuje mě to a je to takový antistres, ale spíš bych řekl, že je to únik od reality, ale i ta zábava. Kreslením hokejistů se dokážu ještě více přiblížit k hokeji, který dělám už třeba jedenáct let. Kreslením to umím ještě více umocnit. Více mě to baví a více mě to naplňuje.

Trávíš teď víc času nad papírem, nebo přípravou na nadcházející hokejovou sezónu?
Když je hezké počasí, kreslím většinou v noci, protože jsem přes den venku. Jezdím na kolečkových bruslích, hraju basketbal nebo jsem v posilovně, prostě dělám, co mě baví. Pak v noci kreslím třeba do půl druhé. Pokud je venku pošmourno, jsem doma, učím se anebo kreslím. Takže všechno záleží i od nálady a od počasí.

Jak u tebe probíhá příprava na další ročník?
Připravuju se jako většina hokejistů. Snažím se zapracovat na práci s holí, šikovnosti a technice. Samozřejmě ale máme na dálku pokyny z klubu, které plníme. Jsou to kondiční věci jako například jízda na kole a běh, nebo posilovna. Ta se nedá úplně splnit v domácích podmínkách, ale já mám na to slušné podmínky. Tak nějak to střídám, buď si něco vymyslím sám, nebo dělám cvičení podle klubu. Co nejvíce času ale trávím na své ploše, takže jsem třeba pět hodin denně v bruslích.

Těšíš se, až se hokejový kolotoč znovu rozeběhne?
Extrémně moc. Neumím to ani říct, jak moc se těším. Skoro se tu můžu nudou ukousat a už mě to tu doslova nebaví, protože si můžu hrát jenom na té malinké ploše. Chtěl bych zase zažít zápasový tlak a podobně. Opravdu se hodně těším. Cítím se takový ochuzený o sezónu a není to dobrý pocit.

Související