Silovský: Když budeme pracovat na atraktivitě a dostupnosti hokeje, bude i dál populární

Kudy vedla tvá cesta do organizace Bílých Tygrů?
Od roku 2018 jsem působil jako ředitel fotbalové akademie Slovanu Liberec. Pracoval jsem tam necelé čtyři roky, načež jsem se minulý rok v září rozhodl svou činnost ve Slovanu ukončit a odjel jsem na měsíc do Kanady. Po návratu jsem samozřejmě přemýšlel, co dál. Dával jsem si čas do konce roku. V tom se se mnou spojil viceprezident Bílých Tygrů Lukáš Přinda a oslovil mě s jeho vizí. Líbilo se mi to, absolvovali jsme pár schůzek i s ředitelem tygří mládeže Jiřím Bermannem a podali jsme si ruku.

Dokázal by sis dřív představit, že se z fotbalového prostředí dostaneš právě do toho hokejového?
Asi by mě to vůbec nenapadlo, teď jsem takový obojživelník. (úsměv) Měl jsem právě z toho respekt, protože i když mám hokej velice rád, je to úplně jiný sport, jiná metodika a jiné návyky. Od začátku jsme si stanovili, že moje primární kompetence nebudou souviset přímo s věcmi odehrávajícími se na ledě, což moje obavy rozplynulo. Zpětně jsem opravdu moc rád, že jsem do toho šel a vážím si toho, že tu můžu být.

Jaký jsi měl z organizace Bílých Tygrů prvotní dojem?
Jednoznačně mě zaujala cílevědomost a pospolitost, která tu panuje. Vazby mezi lidmi jsou kamarádské, ale zároveň vysoce profesionální. Hodně mě oslovily místní vize, nic nestojí na místě. Naopak se často diskutuje, kam se do budoucna posouvat. Celá organizace, od A-týmu po mládež, je hodně progresivní.

Dá se tedy říct, že máte s kolegy podobné názory a hned jste si padli do noty?
Za sebe říkám, že určiě. Doufám, že i oni to vidí stejně. (úsměv) Navíc tam, kde podobné názory nemáme, dochází k zajímavým diskusím, jak to například vidím já z toho mládežnického fotbalového prostředí. To jsou zajímavé debaty, které nás mohou posouvat. Ale jednoznačně jsme se shodli, že ačkoliv je organizace velmi úspěšná, musíme dál zlepšovat vzdělávání hráčů, stravování, ubytování, infrastrukturu a náborová čísla. Chceme, aby se děti už odmala pohybovaly a naučily se pestrou škálu pohybových dovedností, aby si vytvořili základ pro budoucí aktivní sportovní život nebo vrcholový sport. Chceme jim dopřát víc pouličního hokeje a s nadsázkou vrátit i odřená kolena.

Pomohl ti ve zmiňovaných vizích i pobyt v Kanadě?
Je to trošku jiný svět, pomohlo mi to otevřít obzory ve všech možných směrech. V Kanadě lidi hokejem naprosto žijí a moc se mi líbila tamní přátelská atmosféra a pozitivní přístup k životu. Je pravda, že v Kanadě mají skvělé přírodní podmínky, navíc jim v zimě pravidelně zamrzají rybníky a jezera. Naše země není tak velká a na rozdíl od Kanady zde hodně lidí žije na sídlišti bez zahrady, kde by si děti mohly střílet na branku nebo házet na koš.

Chceme a vlastně i musíme podporovat neorganizovaný pohyb, jelikož s počtem tréninků jsme na samotné hraně. Když nám zamrzne rybník, je to skvělé a rádi tam půjdeme. Pokud ne, musíme zvolit jiný povrch, ale chceme, aby děti byly stále v kontaktu s hokejkou a pukem nebo míčkem.

V klubu působíš od letošního ledna. Co už se za tu dobu povedlo a na čem pracujete právě teď?
Začali jsme si více rozebírat náborová čísla a pojali jsme akci Týden hokeje ve větším měřítku, což se pozitivně promítlo a zvýšil se počet dětí v základně. Malé děti od čtyř do šesti let přibývají, což je dobré znamení. Jsem moc rád za to, že jsou trenéři nadšení a ochotní prezentovat náš klub na různých akcích, což někdy obnáší práci navíc a o víkendech. Daří se nám realizovat i vize v rámci infrastruktury Sport Parku, hodně věcí řešíme s marketingem, jak být vidět a jakou zvolit strategii při oslovení nových dětí nebo partnerů.

Nyní řešíme redesign webových stránek akademie po vzoru hlavního klubového webu. Když hovořím o akademii, už mám na mysli celou mládež. V září spustíme program nadstavbových sportovních a tréninkových aktivit pro naše hráče, na což se také těším. Je toho před námi dost.

Jsi součástí i jiných projektových týmů?
Spolu s provozovatelem Sport Parku Liberec intenzivně řešíme, jak by mělo vypadat zázemí pro naši profesionální hokejovou akademii a další kluby, které areál využívají. Komunikujeme to s trenéry, projektanty i kluby. Cílem je zkvalitnění a modernizace jednotlivých sportovišť.

Co dělat pro to, aby zájem o hokej nezačal mezi dětmi stagnovat? Na výběr je stále z více sportů, které nabírají na popularitě...
To je otázka, kterou si pokládáme všichni. Děláme sport a ten v určitých fázích bolí, nebaví nebo se dostane do nějakého stereotypu. Nesmíme tyhle překážky dětem odstraňovat nebo umetat, akorát je musíme pokud možno správně časovat. Musíme brát v potaz to, že jsme tu v té top verzi nejen kvůli výchově hráče do NHL nebo do našeho prvního týmu, ale také kvůli výchově dalších 95 % dětí, které to později budou hrát na rekreační úrovni nebo se vydají na trenérskou či rozhodcovskou dráhu. Nebo až budou rodiči, tak dají své dítě na hokej.

Abychom se mohli někam rozvíjet, potřebujeme tenhle koloběh neustále živit. Zároveň je potřeba říct, že už bruslení je velmi náročná dovednost, přičemž běh, který je součástí drtivé většiny sportů, je stále taková přirozená součást. Už tedy na začátku to mají naše děti těžší, ale pokud jim to dokážeme dělat zábavné a rodičům dostupné, věřím, že popularitu a přízeň si získávat budeme i u těch, kteří nyní mají k našemu sportu předsudky. Stačí se jen přijít přesvědčit a naším úkolem je to umět nabídnout.

Co se týče dalších sportů, já je neberu jako nepřítele, ale naopak se snažím hledat odpovědi na otázky, proč je třeba florbal aktuálně mezi dětmi tak úspěšný a dere se do popředí nejen co do počtu členské základny, ale také sledovanosti v televizi. Můžeme tam nalézt mnoho inspirace i do hokeje. Například florbal je hodně silný ve školách a je to relativně nízkonákladový sport. I proto se snažíme dětem na začátku poskytnout kompletní výstroj a šetřit tak peníze rodičům. V září navíc budeme pořádat školní hokejový pohár a jsme zvědaví, jaké ohlasy u prvňáčků vzbudíme.

Jaké finanční náklady s sebou obnáší zapsat své dítě mezi Bílé Tygry?
Každému novému členovi v nejmladších kategoriích dáváme nově první měsíc zdarma. Děti mohou přijít kompletně bez hokejového vybavení, stačí jen sportovní oblečení. Mají tak možnost si hokej vyzkoušet a pořádně se u nás rozkoukat. Jak jsem již zmiňoval, tak klub má sklad hokejové výstroje, kterou můžeme dětem v začátcích zapůjčit. U nejmladších do druhé třídy se platí měsíční příspěvek 500 Kč. Rodiče se určitě nemusejí bát to zkusit. Věřím, že hokej je u nás dostupný.