Mládežnický hokej

V Rusku jsem se naučil zpomalit, říká nový kouč šesťáků Jan Lucák

Liberec - Šestá třída má nového trenéra! Přípravu na novou sezónu zahájili mladí Tygři pod vedením Jana Lucáka. Progresivní kouč má za sebou angažmá u mládeže v ruské Ufě, zároveň bude působit jako hlavní trenér ženské reprezentace U16. "Jsem rád, že mohu být součástí organizace a podílet se na dalších úspěších," hlásí.

Jak se tvůj příchod k mládeži Bílých Tygrů zrodil?
V roce 2019 jsme se na IIHF kempu ve Finsku potkali s Jiřím Bermannem (manažerem tygří mládeže) a od té doby jsme byli v kontaktu. Nikdy jsme to nicméně nesměřovali úplně tak, že bych měl do Liberce zamířit. Nakonec byl můj příchod z části způsobený i situací, která ve světě panuje. Když jsem působil v Rusku, občas jsme si zavolali. Pak se stalo, co se stalo, a s manželkou jsme se rozhodli vrátit do Česka. Otevřela se možnost jít do Liberce a rozhodli jsme se tak.

Zatím tu jsi poměrně krátce. Jaké ale máš dojmy?
Vnímám to tak, že je to tady opravdu na profesionální úrovni, od A až po Z. Celá organizace funguje jako dobře namazaný stroj. Bylo to vidět i na letošních výsledcích – deváťáci měli titul, dorost bronz, juniorka stříbro. Jsem rád, že mohu být součástí organizace a podílet se na dalších úspěších.

Rok jsi působil v ruské Ufě. Bylo to oproti Česku hodně rozdílné?
V Rusku těží z obrovského počtu dětí. Rusko je samo o sobě veliké, v Ufě jsme v kategorii čtvrté třídy měli devadesát dětí. To je ohromné číslo. Nemyslím si, že něco dělají výrazně jinak. Je to spíš o velikosti základny, dokáží si pak hráče tvarovat a vyústí z toho parádní tým na vysoké úrovni. V tom vidím hlavní rozdíl, tréninky jsou ovšem podobné.

Je něco, co se ti v Rusku líbilo a chtěl by sis to do Liberce přenést?
Líbilo se mi, že se nespěchá. Daná činnost se trénuje do té doby, než si to třeba 90 % hráčů osvojí. I já jsem byl dříve zvyklý více spěchat a skákat do jednotlivých dovedností. V Rusku jsem poznal, že není na škodu zpomalit, je dobré dát si na určité tréninky více času, a další dovednosti pak nabalovat jako sněhovou kouli.

Jsou zkušenosti z jiné vyspělé hokejové země něco, co trenéra může hodně posunout?
Určitě. Měl jsem možnost hokejový svět procestovat trošku více, a všude je to jiné. Třeba ve Švédsku se trénuje více zábavnou formou, není to takový dril. Také tam jsou ale jiné přírodní podmínky, což neovlivníme. Nálada v severských zemích je celkově jiná, je tam větší pohoda, nikdo na nic netlačí. Každému trenérovi může hodně pomoct, když se podívá i do jiných zemí. I kdyby si měl odvézt jen jeden poznatek, může to celé organizace posunout.

Máš za sebou první odtrénovaný týden u libereckých šesťáků. Co na to říkáš?
Zatím trošku bojuji se jmény, snažím se na tom co nejvíce pracovat. (úsměv) Ale jinak jsou to děti jako všude. Co se týče tréninku, jsou snaživé a šikovné. Uvidíme, jak se to vyvrbí během letní přípravy, ale zatím se mi to líbí!

Související