Mládežnický hokej

Velký rozhovor s Tygry o World Hockey Challenge! Jak se ohlížejí za bronzovým turnajem?

Liberec - Na neoficiální mistrovství světa do 17 let se do Kanady vydali hned čtyři Tygři! Útočníci Petr Gajda s Adamem Měchurou spolu dokonce působili ve jedné formaci. Obránce Jakub Šedivý ve čtvrtfinále znechutil hokej největší švédské hvězdě a gólman Daniel Král si zachytal proti našlapaným Spojeným státům. Všichni si domů kromě fantastických bronzových medailí přivezli také zážitky na celý život!

Kanada je asi celkově trošku jiný svět, a nejde jen o hokej. Jak jste se tam cítili? A dokážete si představit, že byste třeba v Kanadě jednou žili?
Gajda: Hodně se mi líbilo, jak se k nám lidé chovali. Oproti Česku jsou mnohem přátelštější a snaží se vám ve všem pomoct. Je to tam zkrátka jiné, včetně přístupu k hokejistům, což je cítit i v hale. Myslím si, že bych tam zvládl žít. Sice je v Kanadě všechno daleko, ale dal bych to!
Měchura: Největší rozdíl ve srovnání s Českem vidím v tom, že v Kanadě by pro tebe udělali cokoliv. Je to tam trošku divočina, mimo město je pouze opuštěná půda. Po hokejové stránce si však určitě dokážu představit, že bych tam jednou žil.

Působili jste v místech, kde je osmihodinový časový posun. Jak bylo těžké se s tím po příjezdu srovnat?
Král: Myslím, že při cestě do Kanady jsme se s tím vyrovnali lépe, než při návratu zpět domů. Přiletěli jsme tam a šli jsme ještě později večer na trénink. Ráno jsme poté měli volno a mohli jsme se pořádně vyspat. Když jsme se vrátili do Čech, bylo to pro nás horší. Osobně jsem nemohl spát.
Šedivý: Podle mě ten časový posun trošku ovlivnil naše rozpoložení v zápasech. Když jsme hráli později večer, neměli jsme už tolik energie, jako když jsme nastoupili třeba v jednu. Postupně jsme si na to zvykali a v závěru turnaje jsme to už ani nepoznali.

Mít na sobě národní dres a bojovat za celou zemi je určitě něco jiného, než hrát "běžné" klubové utkání. Je s tím spojený také tlak. Jak jste ho zpracovávali?
Měchura: Je to rozhodně větší zodpovědnost, když hrajeme za celou Českou republiku. Při mé premiéře v národním týmu jsem byl opravdu hodně nervózní, postupem času jsem to už ale přestal tolik vnímat a snažím se to brát jako normální zápas.
Král: Souhlasím s Adamem. Nebyla to moje první reprezentační akce. Ta nervozita už není taková, jako na začátku. Mít na sobě národní dres pro mě znamená hodně. Je to obrovská čest a zároveň zodpovědnost.

Aktuálně je v módě být k českému hokeji hodně kritický, zejména, co se mládeže týče. Po vysokých prohrách v generálce se Švédskem a v prvním ostrém zápase proti USA byl tak internet znovu plný ostrých komentářů. Zahlédli jste něco, nebo jste měli úplný zákaz sledovat sociální sítě?
Šedivý: Trenéři nám sledovat tyto diskuze nedoporučovali, nicméně každý si občas něco přečetl. Vůbec jsme si to ovšem nebrali, spíš jsme se tomu zasmáli.
Gajda: Je dobré se čtení takových komentářů v průběhu turnaje spíš vyhnout, protože vás to může svázat. Sám jsem na něco narazil, avšak mávl jsem nad tím rukou. Ať si píšou, co chtějí.

Jak jste se na turnaj těšili? Koneckonců to byla opravdu velká událost...
Měchura: Těšil jsem se moc! V našem ročníku to je vůbec ta nejvýznamnější akce. Byla to pro mě první konfrontace s kanadskými týmy a byl jsem hrozně zvědavý, jak dopadne vzájemné porovnání.

"Od vysoké prohry proti USA jsme šli každým zápasem nahoru"

Úvod turnaje nebyl vůbec snadný. V generálce přišla jasná prohra se Švédy, kterou následoval ještě tvrdší direkt od Spojených států. Nepodepsalo se to nějak na atmosféře v týmu?
Šedivý: Poté, co jsme proti USA inkasovali sedm gólů ve druhé třetině, jsme už od trenéra dostali v kabině trošku kartáč. (úsměv) Ale chyby jsme si poctivě ukázali na videu a odrazili se ode dna. Pak už jsme výkony zlepšovali.
Gajda: Po utkání s Američany nálada moc dobrá pochopitelně nebyla. Rozebrali jsme si však chyby. A jak říkal trenér, z průseru jsme nakonec udělali velký zázrak! Od vysoké prohry proti USA jsme šli každým zápasem nahoru a byli jsme stále lepší a lepší.

Jak jste už sami zmínili, pořád jste se zlepšovali. Vyvrcholilo to ve čtvrtfinále, kde jste smetli Švédsko, se kterým jste v generálce vysoko padli, 5:1! Dá se říct, že to byl ideální zápas?
Měchura: Opravdu byl. Na soupeře jsme se neskutečně připravili, jejich hru jsme úplně rozebrali a Švédi z toho byli až zoufalí. Šéďa trošku poškádlil tu jejich největší hvězdu (Fabian Lysell, pozn. red.) a rozhodili jsme je tak, že už nemohli dát ani gól a odešla jim psychika.

Řekl bys nám Kubo ke škádlení Lysella víc?
Šedivý: (smích) Hrál jsem na něj osobku, takže jsem ho trošku provokoval. Myslím, že se mi to celkem povedlo, byl to pokyn přímo od trenéra. Celé utkání jsem si hrozně užil, hráli jsme skvěle a lepilo nám to. Bylo to naše nejlepší vystoupení na turnaji!

Brankář Suchánek v jednom rozhovoru řekl, že trenéři vůbec nepřipouštěli, že byste ve čtvrtfinále mohli vypadnout. Semifinále se prý bralo jako víceméně jasná věc! Jak takový přístup koučů celému týmu pomohl?
Král: Určitě to pomohlo hodně. Trenéři nám ještě říkali, že Švédi budou jako favoriti pod větším tlakem. To nás taky povzbudilo, hráli jsme v klidu. Už během první třetiny jsme dali tři góly a Švédsku se pak nic nedařilo.
Gajda: Trenéři nás hodně tlačili do myšlenky, že semifinále prostě dopadne a že si máme věřit. Švédsko rozhodně není slabý soupeř, avšak my jsme dostali takovou motivaci, že jsme to prostě urvali!

Ani v semifinále proti Rusku (pozdějšímu vítězi turnaje) jste nepodali vůbec špatný výkon, bohužel se vám ovšem nepodařilo skórovat a prohráli jste 0:4. Jaký to byl zápas?
Šedivý: Podle mě to bylo hodně o prvním gólu, což se bohužel skutečně potvrdilo. Nedokázali jsme vstřelit ani jednu branku a to bylo rozhodující.
Měchura: Byl to nesmírně fyzický a náročný souboj. Musím souhlasit s Kubou, že to bylo hodně o první brance. Jakmile jsme dostali gól, trošku se to zlomilo. Nepřestávali jsme bojovat, možná jsme chvílemi byli i lepší, zavírali jsme je v pásmu... Bohužel, koncovka byla prostě špatná. Po druhé trefě Ruska jsme to už museli víc otevřít a soupeři to napadalo.

"Když jsem viděl, že je puk v síti, ani jsem tomu ze začátku nevěřil"

Duel o bronz jste ale proti Kanadě White zvládli! Ve skupině jste na tohoto soupeře přitom nestačili 0:3. Co jste změnili?
Gajda: Hodně to souviselo celkově s tím, že naše výkony měly vzestupnou tendenci. Druhé utkání jsme proti Kanadě White odehráli výrazně lépe a byli jsme produktivnější. Před zápasem nám trenér řekl, že jsme jasní favoriti na medaili a že to myslí smrtelně vážně! To nám dodalo sebevědomí a na ledě bylo vidět, že jsme tu placku prostě chtěli víc.
Měchura: Je pravda, že jsme si za tou medailí šli víc. Trenér říkal, že pokud ji získáme, bude to pro nás nezapomenutelný zážitek. Projevilo se to v osobních soubojích, kde jsme naším nasazením Kanadu přetlačili.

Když jste v prodloužení dali vítězný gól, musely to být neskutečné pocity. Jak jste to prožívali?
Král: Všichni jsme na sebe naskákali. Když jsme vstřelili tu branku, byl to pro mě takový divný pocit, ještě nikdy jsem nic takového nezažil. Bylo to krásné, všichni jsme se spolu radovali.
Šedivý: Když jsem viděl, že je puk v síti, ani jsem tomu ze začátku nevěřil! Pak to však bylo nádherné, všichni jsme si gratulovali. Je to nepopsatelný pocit, musí se to zažít.

Hodně vám prospěl formát turnaje. Ve skupině nikdo nevypadl a hrálo se "pouze" o pozice pro vstup do vyřazovacích bojů. Nebyl to od čtvrtfinále vlastně úplně nový turnaj?
Gajda: Asi se to tak dá říct. Já jsem nikdy předtím žádný takový turnaj nezažil, aby v základní skupině nikdo nevypadl. Byla to pro mě premiéra. Samozřejmě jsme chtěli vítězit už i ve skupině, nicméně jakmile šlo o bytí a nebytí, úplně nám přeskočilo a byli jsme zcela jiní.

Je jasné, že tam musel být velký rozdíl v porovnání se soutěžemi juniorů a dorostenců u nás. Navíc se hrálo na úzkém kluzišti, na což nejste zvyklí. Nemělo to malinko vliv na pomalejší rozjezd v turnaji?
Měchura: Hřiště pravděpodobně mělo vliv na to, že nám to v úvodu tolik neklapalo. Na úzké kluziště se musela nasadit taktika, na kterou jsme do té doby nebyli zvyklí. Hra byla v porovnání s českou juniorskou ligou o něco rychlejší, ale ne o tolik. Hlavní rozdíl byl v dovednostech hráčů. S tím, co my v rychlosti těžko dokážeme, si oni poradili. Trvalo nám, než jsme se s tím srovnali.
Šedivý: Já jsem měl jako obránce na všechno mnohem méně času než v domácí lize. Na tom malém kluzišti se musela co nejrychleji obracet hra, což jsme pak také začali praktikovat. Hráči v české juniorské soutěži na tom technicky nejsou o tolik hůř, ale jak už říkal Adam, nedokáží své dovednosti použít v takové rychlosti.

Souvisí to s tím, že turnaj byl plný hráčů, kteří jednou budou atakovat nejvyšší příčky draftu do NHL. Věděli jste, jaké individuality proti vám stojí?
Gajda: Řekl bych, že jsem to ani nijak neřešil. Bylo na nich vidět, že jsou hodně dobří, možná až trošku někde jinde. Při zápase jsem to však nevnímal. Pak jsme si s nimi podávali ruce, jsou to úplně normální kluci jako my.

"V průběhu turnaje jsme na vlastní kůži zjistili, že s kanadskými týmy jde v pohodě hrát"

Ty jsi Dane nastoupil "pouze" do úvodního klání s USA, ale jejich tým byl hvězdami také pořádně nabitý.
Král: Ani jsem se na to nesoustředil, v bráně to stejně moc nejde. Když na mě v rychlosti jedou, nepoznám, co je to za kluky. Ze střídačky jsem to pak už sledoval v klidu. (úsměv)

Na turnaji jsi nakonec zaujal roli dvojky. Zápasy chodily rychle za sebou, udržoval ses pořád v pohotovosti?
Král: Myslím, že jsem byl v průběhu celého turnaje dobře připravený. Před každým utkáním jsem chodil s trenérem gólmanů na led. Chytat nicméně může jenom jeden a bohužel pro mě to bylo tak, že padla volba na Suchoše (Tomáše Suchánka, pozn. red.).

Asi každý musel mít na turnaji chvíli, kdy na něj trošku dolehla nervozita a určitá tíha okamžiku...
Šedivý: Přiznám se, že si žádnou takovou chvíli teď přesně nevybavuji.
Měchura: Já jsem byl nejvíc nervózní, když jsme před turnajem sledovali zápas Kanady Black proti Kanadě White. (smích) Když jsem to utkání viděl, říkal jsem si, že je neuvěřitelné, jak hrají. V průběhu turnaje jsme nicméně na vlastní kůži zjistili, že proti nim jde v pohodě hrát.
Gajda: Pro mě bylo na psychiku nejtěžší, když jsme v semifinále s Ruskem inkasovali první gól.

Petře a Adame, hráli jste spolu v jedné formaci. Dokázali jste na mezinárodní kolbiště přenést nějaké prvky z vaší spolupráce v klubu?
Gajda: Místy bych řekl, že ano. Každopádně se hrálo jiným systémem a museli jsme se spíš řídit tím, co nám řekli trenéři. To, že se hokejově dobře známe, tam ani moc použít nešlo. Podřizovali jsme se taktice na malé kluziště.
Měchura: Měli jsme tam úplně jiné role, než v Liberci. Vnímal jsem ale, kdo vedle mě hraje. Je vždycky lepší, když víš, co od toho spoluhráče můžeš čekat. Souhra z klubu tam cítit byla, i když hřiště bylo samozřejmě jiné.

Zažít na vlastní kůži takový turnaj musí být velkou motivací do další práce...
Šedivý: Je to obrovská motivace. Jsem strašně rád, že jsem na tom turnaji mohl být, protože mi to trošku otevřelo oči. Byla tam spousta hráčů, kteří jsou skvělí a už hrají v Americe nejvyšší juniorskou ligu. Určitě mi to přineslo nové obzory.

Je pro tebe Dane motivace ještě silnější s ohledem na to, že jsi tentokrát nedostal v brance tolik prostoru?
Král: Určitě! Budu na sobě muset v klubu ještě víc makat a víc si přidávat. Myslím, že tu s panem Láskou pracujeme výborně. Věřím, že se budu stále zvedat.

Jak jste vnímali podporu, které se vám dostávalo od rodiny a přátel?
Měchura: Po prohrách v generálce a na úvod proti USA mě rodiče podpořili a řekli mi, že se nic neděje, protože nejdůležitější bude až čtvrtfinále. Bylo to pro mě hodně podstatné, pomohlo mi to jinak se nastavit v hlavě. Bylo to úplně něco jiného, než číst negativní komentáře na Facebooku.
Gajda: Rodiče mě podporovali opravdu hodně. Byl jsem s nimi v kontaktu každý den po snídani a po obědě. Často jsme si volali a mluvili jsme spolu.

Foto: Chad Goddard / Hockey Canada Images

Související