Ohlasy k zápasu

Veterán Plodek: Přiznám se, že už jsem v návrat ani moc nedoufal

Liberec - Po dlouhých pěti letech navlékl Jan Plodek zase jednou tygří dres a výrazně se podílel na výhře na mistrovskou Vervou. Zkušený útočník přitom ve svůj comeback už ani moc nedoufal. "Jsem hrozně rád, že to přišlo," neskrýval nadšení usměvavý matador.

V tygřím dresu se objevil naposledy 2. ledna 2011. Po krátkém angažmá v Mladé Boleslavi se Jan Plodek přesunul na libereckou farmu do Benátek, kde dosud patří k velkým oporám. Málokdo ale věřil, že by se ještě někdy mohl objevit v liberecké sestavě pro extraligový zápas. Stalo se!

Sedmatřicetiletý veterán dostal příležitost v duelu s úřadujícím mistrem z Litvínova a znovu po letech se domácímu publiku ukázal ve skvělém světle. Na ledě strávil 7 minut a 44 sekund, chodil na přesilovky a výrazně se podílel na výhře 1:0.

Po zápase neskrýval navrátilec nadšení, nostalgii a nezapomněl také vyzdvihnout farmu v Benátkách. "Osobně jí přikládám velký význam. Funguje to," velebil spolupráci mezi oběma kluby zkušený harcovník.

Jak to, že jsi dnes nastoupil?
Dozvěděl jsem se to včera po zápase a byl jsem z toho hodně překvapený. Stejně jako vy. (směje se) Je tady spousta zraněných hráčů a Filip Pešán potřeboval někoho do přesilovky, tak mě oslovil. Nejdřív jsem tomu nevěřil, ale pak jsme si zavolali. Byl jsem hrozně rád a pořádně jsem si to užil.

Nebyl to opožděný dárek k narozeninám?
Ne, to určitě ne. (směje se) Narozeniny jsem měl čtrnáct dní zpátky, ale těšilo mě to.

Jan Plodek při zápase s Třincem 2.11. 2011

Věřil jsi, že bys ještě někdy mohl obléknout liberecký dres?
Pořád jsem tomu tak nějak věřil, že by ta šance ještě mohla přijít. To ale bylo dřív, když tady trénovali jiní trenéři. Teď už se přiznám, že jsem ani moc nedoufal. Jsem hrozně rád, že to přišlo.

Víš, jak dlouho je to od tvého posledního utkání za Tygry?
V lednu to bude pět let, co jsem odcházel do Mladé Boleslavi. Počítal jsem to.

Necítil ses třeba podobně jako při své extraligové premiéře?
Ježiš, tu už si ani nepamatuji. (směje se) Vím, že to shodou okolností bylo taky proti Litvínovu. Tenkrát jsme ještě ve Svijanské aréně prohráli. A kdyby tohle měla být má derniéra, tak jsme jim to alespoň vrátili. (směje se)

Zaskakuješ tu jen na tento jeden zápas nebo to je dlouhodobé?
Určitě to zatím bylo jen na jeden zápas. Teď následuje reprezentační přestávka, během níž se kluci jistě dají dohromady. Zatím to byl jen záskok. V Benátkách se navíc potřebujeme zvednout, takže tam teď bude moje práce.

Jaké to bylo naskočit do týmu, který je v polovině základní části v dobré formě?
Paráda. Já chodím se synem na každý zápas, takže kluky hodně sleduji. Je to nádhera sem naskočit. Mohl jsem vidět, jak se jim daří. V Benátkách na nás padla deka, nedaří se nám, takže člověk si od tohohle rád na chvilku odpočine. Alespoň načerpám nějaké to pozitivní myšlení, které se budu snažit přenést k nám na farmu.

Přišel se syn podívat?
Ano. Přišla celá rodina i s druhým synem, kterému bude rok. Jsem rád, že mě mohli takhle vidět.

Jsi jen o půl roku mladší než trenér Pešán. Jak tohle vnímáš?
Samozřejmě jsme spolu dlouhé roky hráli. Za Liberec jsme spolu hráli v nižší lize ve stejné lajně. Filip mě navíc trénoval před pár lety tady a pak ještě v Benátkách, takže se dobře známe.

Několikrát jsi zmínil farmu v Benátkách. Jaký má podle tebe význam?
Přikládám jí hodně velký význam. Vidím, že to funguje. Ta návaznost na Tygry je skutečně velká. Když se podíváme na celou obranu, tak s výjimkou dvou nebo tří hráčů prošla celá Benátkami, včetně Ondry Vitáska, Radima Šimka, který je dneska v reprezentační formě, Lukáše Dernera nebo Michala Plutnara. Z útoku můžu přidat Honzu Ordoše a Dominika Lakatoše. Myslím si, že pro kluky kolem dvaceti let, kteří odcházejí z juniorky je skvělé trénovat v Liberci a hrát 1. ligu v Benátkách. Právě proto jim často říkám, že to letos musíme zachránit, protože nevím, co by se potom dělo.

Fotogalerie

Související