Petr Jelínek a Lukáš Krenželok: Hrát spolu? To není žádná pr…!
Liberec - Petr Jelínek s Lukášem Krenželokem spolu hrají už osmou sezonu. Na spolupráci, která vznikla již ve Slavii, navázali také v dresu Bílých Tygrů a v posledních dnech oba dosáhli významných milníků. Jelínek odehrál v pondělí svůj šestistý zápas v extralize, Krenželok jich má na kontě dokonce o dvě stovky více. Před zápasem s Plzní si tak společně převezmou dresy připomínající tyto mety. Nejen o tom se rozpovídali ve speciálním dvojrozhovoru.
Dělí vás pouze jeden rok, přesto stihl Lukáš odehrát o 200 zápasů více… Jelínek: To je fakt, ale je to tím, že jsem začínal v extralize pořádně až někdy ve 24 letech. To už ji hrál Lukáš nějaké čtyři roky.
Dokážete si tipnout, kolik zápasů jste už spolu odehráli v jednom týmu? J: Spolu v týmu? Tak 150, možná 200? Krenželok: To ne, vždyť už spolu hrajeme někdy od roku 2010. To je osm let. Takže nějakých 400? J: No vidíš, to asi tak bude. Tak se taky podívejte, jak jsem za tu dobu šedivej! K: A co teprve já, jak vypadám? Není to žádná pr**l s Jelenem hrát!
Nelezete si za tu dobu občas trochu na nervy? J: Ani ne, já myslím, že si umíme všechno říct tak nějak na rovinu, hned si všechno vyříkat. K: My už si ani nic nevyčítáme. Na to jsou tu jiní odborníci. (smích) Víme, že každý chce udělat všechno co nejlépe, jen se občas prostě něco nepovede. J: Přesně tak, nestěžuju si, že mi Lukáš nepřihrál před prázdnou bránu nebo tak. Když to prostě nešlo, tak to nešlo.
Drželi jste při sobě už ve svém minulém působišti? J: Už na Slavii jsme už spolu po nějakém půlroce chodili na procházky… (začnou se smát) K: No jo, měli jsme k sobě celkem blízko, byli jsme i stejně staří. Už tam z nás byli parťáci.
Následně jste spolu zamířili také pod Ještěd. K: Vůbec jsme o tom vlastně nevěděli. Končil jsem na Slavii, bylo to tam takové všelijaké. Tak jsem podepsal v Liberci. S Jelenem pravidelně jezdíme každý rok na ryby, kde jsme tak seděli a on mi najednou říkal, že jde taky do Liberce. Docela jsem koukal, že tam jdeme oba. J: Byla to opravdu spíš taková náhoda.
Jak se vám tu na předchozí spolupráci navazovalo? J: Po pravdě, první sezona byla docela očistec. Moc nadšený jsem tu tehdy nebyl. Ale od konce první sezony už to bylo o něčem jiném. K: Vlastně tehdy přišel trenér Filip Pešán. Do té doby to tu bylo takové… Jak to jen říct? Zvláštní.
Do té doby jste sice oba zažili finále extraligy, ale bez mistrovské tečky. Ta přišla až zde. Je tedy vaše působení v Liberci nejúspěšnější kapitolou vaší kariéry? K: Rozhodně. Udělali jsme tu titul, což byl vždy můj sen. Když už nehraju někde v zahraničí, chtěl jsem alespoň získat extraligový titul. To se mi tu povedlo. Když jsem ještě ve Vítkovicích v extralize začínal, hned jsme byli druzí, ale to jsem byl mladý zobák a hrál jsem sem tam ve čtvrté lajně na pár střídání. Po prohraném finále jsem si říkal: To je toho, takových úspěchů ještě bude. O deset let později si člověk uvědomí, že to není tak snadné. Ještě ve Vítkovicích jsme znovu prohráli ve finále, na Slavii jsme byli nejdál v semifinále. Titulu jsem se dočkal až tady. J: Já to měl vlastně podobné. Hned v první nebo druhé sezoně, kdy jsem hrál extraligu, jsme byli ve finále. Ale to jsem taky hrál tak čtvrtou lajnu. To na tom výsledku ani necítíte žádný výrazný podíl. K: Když stárnete, najednou to pak doceníte. J: To je fakt, ten čas pak najednou hrozně letí. K: Já si přesně vybavuji tu titulovou sezonu. Byli tu Birny s Řepou a Řepa hned říkal, že jedeme na titul. Já to hrozně nemám rád, tyhle řeči. Ale my to dokázali. Když jsme zvládli základní část, říkal jsem si, že teprve začne peklo, ale ona to celé byla taková neuvěřitelná jízda. J: Potrápila nás až ve finále Sparta. Tak klidnou sezonu, jako byla ta titulová, jsem opravdu nikdy jindy nezažil. Asi se to ani nemůže opakovat, vždyť jsme za celý rok prohráli snad osmkrát?
Letos jste si alespoň předkolo play-off zajistili až mnohem později. Spadl vám díky tomu kámen ze srdce? J: Hodně se nám ulevilo, nikdo nechce hrát play-out. Odehrajete nějakých šest zápasů, kolikrát už předem víte, že stejně nemůžete spadnout do baráže, ale stejně to musíte odehrát nějak se ctí. Jenže se tu po dvou skvělých sezonách vyměnilo asi dvacet lidí. Někde to muselo být znát. Extraliga je hrozně vyrovnaná, šest týmů je natěsnaných v pár bodech. Plzeň se utrhla, drží se s pár týmy nahoře, ale jinak je zbytek extraligy prakticky na stejné úrovni a rozhoduje se až teď v závěru. K: Utekl nám hlavně začátek. Poté jsme se trošku srovnali, ale měli jsme nalomenou psychiku. Párkrát nám tam spadl nějaký smolný gól, i když jsme do té doby soupeře tlačili. Přišla nějaká teč, nějaký smolný odraz. Když už to vypadalo, že se zvedneme, zase přišlo vystřízlivění. Vítěznou sérii jsme udělali až v lednu. Kdybychom tehdy nevyhráli pětkrát v řadě, tak dnes v play-off nejsme. J: Jak říká Lukáš, dostávali jsme hodně takových těch podivných a smolných gólů. Ale to vůbec není myšlené proti brankářům, oni za to nemohli. K: Přesně tak, soupeř třeba vystřelil vedle, tam stál jejich nebo náš hráč, trefilo ho to do nohy a odrazilo se to do branky. S tím neudělá nikdo nic, ani gólman. Za dva roky jsme byli zvyklí jenom vyhrávat, a teď najednou přišlo tohle. Loni jsme měli také slabší začátek, ale udělali jsme šňůru 12 výher a rázem jsme byli na špici. Poté jste v klidu, je to úplně jiné.
Vloni ale například Kometa Brno do poslední chvíle bojovala o šesté místo a nakonec z něj suverénně dokráčela k titulu… K: Jasně, o tom to je. O úspěchu se stejně rozhoduje až v play-off. Proto jsem nikdy nebyl nadšený z toho prvního místa po základní části. Jasně, byl jsem rád, že se vyhrálo, ale ono se to slavilo a podobně. Já si říkal, co blázníme, vždyť to důležité teprve začíná. Ale my to stejně zvládli. Až teď si taky člověk uvědomí, jak velkým úspěchem bylo vyhrát dvakrát za sebou základní část. K tomu jsme byli dvakrát ve finále… Jenže v play-off se opravdu může stát cokoliv. Klidně můžete jít do finále z osmého nebo desátého místa. Našemu týmu věřím. Myslím si, že v sérii na více zápasů můžeme být pro každého nepříjemní. J: Přesně tak, tam už se pak eliminuje štěstí nebo smůla. V jednom zápase se to týmu může jednou dvakrát šťastně odrazit, ale aby se to stalo ve třech nebo čtyřech zápasech po sobě? To je prakticky nemožné. V play-off už je to jenom o kvalitě týmu.
Dnes vás čeká slavnostní ceremoniál, při němž převezmete dresy s číslicí připomínající vaše milníky. Už jste někdy podobnou událost zažili? J: Ještě vlastně nikdy. Teda, dresy mám doma schované z každé sezony, ale o tom se asi nebavíme, že? (smích) Lukáš tam má ještě o 200 zápasů více, to už je opravdu pořádné číslo. K: Ale stejně si za to nic nekoupíte. Když nám to nepůjde, pořád na nás budou fanoušci pískat. To je pak každému jedno, kolik jste odehrál zápasů. Ono to taky souvisí s naším věkem, přeci jen už nejsme zrovna nejmladší. A řada kluků na tu metu nedosáhne, protože hráli dlouho v zahraničí. J: Stačí se podívat na Švícka. Většinu kariéry strávil venku, takže je sice starší, ale zdaleka nemůže mít tolik zápasů v extralize, jako my. My jsme naopak hráli celou dobu tady. Já byl akorát pár let v Kanadě v juniorce, ale jinak hraju celou kariéru v Čechách. K: Když nad tím přemýšlím, vlastně jsem mohl mít klidně i víc. Když jsem byl mladší, pořád jsem laboroval se zdravím, takže jsem hrál třeba třicet zápasů za sezonu. J: Že bys pak proháněl Petra Kadlece z Plzně? K: Ten už to hraje nějakých dvacet let, ne? Kolik že má zápasů, přes tisíc? (1025 v základní části a dalších 215 v play-off, pozn. red.) Tomu už se to na dres ani nevejde!
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet