Roman Jerns: Z Berlína jezdím na zápasy i pět hodin

Jak se stane, že fanoušek z Německa začne fandit českému týmu?
Dříve jsem fandil jednomu německému klubu, který ovšem zkrachoval. V té době jsme s kamarády cestovali po Evropě a sledovali jsme hokejové zápasy. Byli jsme několikrát i v Čechách a v Liberci se mi to líbilo nejvíc.

Na severu Čech jsou ale i jiná mužstva. Tak proč právě Bílí Tygři?
Je pravda, že jsme byli v Litvínově, jeli jsme i na Kladno nebo do Prahy. Zhlédli jsme takhle několik utkání. V Liberci jsem ale hned poznal pár lidí, kteří mluvili německy. A to mě potěšilo. Líbila se mi i atmosféra, protože to bylo v době, kdy jsme ještě hráli ve Svijanské aréně.

Jak často jsi ze začátku jezdil?
Snažil jsem se co nejčastěji, ale nebylo to tak pravidelně jako v těch dalších letech. Navštěvoval jsem hlavně domácí zápasy, výjezdů jsem se moc neúčastnil. Takhle to všechno začínalo.

Dnes už mluvíš výborně česky. Kdy ses začal učit?
Bylo to trochu později. Začal jsem až někdy v těch sezonách, kdy jsme poprvé vyhráli základní část. Motivovali mě k tomu Tygři, kamarádi, ale nejen oni. Poznal jsem totiž, jak se chovají Němci ze Saska v Čechách. Cítil jsem se kvůli tomu špatně a chtěl jsem se od nich distancovat. Začal jsem se tedy učit jazyk, abych Čechům ukázal, že jsem jiný.

Byl jsi samouk, nebo jsi chodil na jazykové kurzy?
Nejprve jsem chodil na berlínskou univerzitu, pořádali tam kurzy češtiny. Pak jsem se rozhodl, že v tom chci pokračovat, a udělal jsem si další kurzy v Českém centru. Tam jsem také úspěšně absolvoval státní zkoušky.

Zpět k Bílým Tygrům. Cesta na hokej z Berlína do Liberce dá celkem zabrat, co?
Je to náročné, to je jasný, ale už jsem si zvykl. Záleží také na tom, jestli jedu vlakem nebo autem. Preferuju spíš vlak, protože je to pohodlnější. Můžu tam spát, udělat něco do práce nebo si číst. To je vlastně jediná chvíle, kdy mám trochu klid. (smích)

A jak dlouho to trvá?
Vlakem to je skoro pět hodin. A autem je to v pátek vlastně dost podobný, protože jsou šílený zácpy. Páteční začátky zápasů jsou tak pro mě nedostižné, vždycky přijedu pozdě. Nazpátek je to klidnější, to už autem zvládnu za čtyři hodiny. Když jedu vlakem, z pátka na sobotu zůstávám v Liberci u kamaráda. Z nedělních utkání se vracím domů v pondělí kolem druhé hodiny ranní.

Kloubit to daleké cestování s prací jistě není pro každého. Jak tohle zvládáš?
Občas to je problém. Hlavně v současnosti, a proto tuhle sezonu nejezdím tak pravidelně jako v minulých letech. Momentálně to ale řeším a vypadá to, že je to na dobré cestě.

Stíháš někdy ve všední dny i daleké výjezdy na Moravu?
To ne, ale někdy si beru volno. Snažím se to dělat co nejčastěji, ale samozřejmě to vždycky nejde.

S týmem jsi jinak procestoval velký kus Evropy. Kde se ti líbilo nejvíce?
V rámci CHL pro mě byla zajímavá Skandinávie. Tam jsem dříve nebyl a navštívil jsem ji několikrát díky Tygrům. Líbilo se mi i ve Velké Británii, kde jsem byl vloni poprvé v životě. Malá malebná městečka, to je něco pro mě, mám z toho opravdu spoustu zážitků.

V letošní sezoně se Tygrům skvěle daří, vyhřívají se na první pozici v tabulce. K tomu navíc přišly dvě zvučné posily. Co na to říkáš?
Máme opravdu skvělý tým. Je tu hodně zkušených hráčů, k tomu ještě šikovní mladíci. Nevím, jestli máme na titul nebo ne, ale kluci už teď potvrzují, že by to mohlo být lepší než v minulé sezoně.

Jezdí se ti pak i lépe na zápasy, když se týmu takhle daří?
Pro mě osobně tohle nehraje roli. Já cestuji především, když se nedaří. Vím, že hlavně v takové době hráči potřebují podporu. Takhle to vidím já.

V neděli vhodíš úvodní čestné buly utkání s hradeckým Mountfieldem, co to pro tebe znamená?
Samozřejmě je to pro mě velká čest, vůbec jsem s tím nepočítal a hrozně se na to těším. V pozitivním smyslu to pro mě bude zvláštní okamžik. Určitě budu i trochu nervózní, snad to zvládnu. (smích)