Bývalá Tygřice Švejdová letí na olympiádu! Musela jsem se štípnout, říká o nominaci

Jak se Vám bude ve středu večer usínat s vědomím, že další den odlétáte na olympiádu?
Je to úžasný pocit, pro hodně z nás je tomu stále hodně těžké uvěřit. Je to nejvíc, co můžeme v našem sportu dokázat. Asi si to pořádně uvědomíme až v momentu, kdy budeme sedět v letadle. Fantazie, nemám slov!

Měla jste signály, že se objevíte v závěrečné nominaci?
Jsme s holkama v podobné sestavě už od mistrovství světa, v prakticky stejném složení jsme odehrály i olympijskou kvalifikaci. Trošku se čekalo, že nominace bude podobná, ale i když jsem tam svoje jméno viděla napsané, stále jsem tomu nevěřila. Musela jsem se štípnout, jestli to je vážně pravda.

Jak jste vnímala olympijskou kvalifikaci? Hrály jste doma, navíc se od vás úspěch hodně očekával. Nebylo to svazující?
Myslím si, že nás tlak spíš nakopnul. Na zápasy navíc chodilo hodně diváků, což pro nás byla další motivace. Samozřejmě jsme se trošku bály, abychom všechny nezklamaly, na druhou stranu jsme věděly, co náš výběr dokáže. Nikdo z týmu nepochyboval o tom, že kvalifikaci zvládneme.

"Bylo super zahrát si kvalifikaci před takovou kulisou v Česku"

Vysoký zájem o kvalifikační zápasy šel ruku v ruce s obecně stoupajícím renomé ženského hokeje v Česku.
Samozřejmě nám to dělá radost. V době covidu to bylo náročné, zápasy se hrály před prázdnými tribunami. My, které hrajeme soutěže v zahraničí, jsme si už na dobrou atmosféru při utkáních zvykly a chybělo nám to. Bylo super zahrát si kvalifikaci před takovou kulisou v Česku, kde byl ženský hokej dlouho spíše nedoceněný. Lidi se o to začali více zajímat, psali nám, chodily se na nás dívat celé rodiny i malé holčičky, které nás mají jako vzory. To bylo úžasné.

Daly jste si před olympiádou nějaké sportovní cíle, kam se chcete na turnaji probojovat?
Myslím si, že všichni chceme dokázat, že patříme k top čtyřem zemím na světě a porvat se o medaili. Věřím, že na to jako tým máme.

Hlavními favority budou určitě Spojené státy a Kanada. Jak daleko jsou před ostatními?
Je tam stále obrovský rozdíl, to je bez pochyb. Má na to velký vliv i fakt, že hokej v zámořských zemích hraje stokrát více holek než tady. Mají neporovnatelně širší kádr, vždycky dají dohromady obrovskou kvalitu. Určitě mají i jiné tréninkové podmínky, holkám se věnují už odmalička, což v Evropě zatím není tak daleko. Rozhodně je ale zdejší situace na výrazném vzestupu!

Nekalí trošku euforii z nominace nervozita, která se nad hladkým průběhem olympiády vznáší kvůli covidu?
Samozřejmě je to náročné a trošku stresující. Vyplňuje se extrémně mnoho různých formulářů, člověk se musí neustále testovat. Je to ale součást téhle doby, musíme se s tím vypořádat. Primárně tam jedeme za sportem a chceme celému světu ukázat, že je český ženský hokej kreativní a na vzestupu. Je ale určitě škoda, že olympiádu letos neprožijeme v tom obvyklém formátu a nebudeme se moct například chodit dívat na ostatní sporty.

Co budete muset v Pekingu splnit, než se ke sportu dostanete?
Už v Praze teď podstupujeme izolaci. Až během středy jsme se poprvé dostaly na led, pořád se testujeme. Testovat se určitě budeme i po příletu do Číny. Z hlavy teď ale nevím, jak to přesně bude. Chodí nám strašně moc informací a neustále se to mění.

"Ve Švédsku jsem se našla"

Od roku 2017 působíte ve Švédsku. Jak tam jste spokojená?
V MODO jsem se našla, jsem tam už pátým rokem. Vydat se takhle na cestu bylo zatím moje nejlepší životní rozhodnutí, protože jsem potkala úplně jiný styl hokeje a nové lidi. Spoustu mi to dalo, hokejově i lidsky.

Co Vám na Švédech tak sedlo?
Odmalička jsem docela "stresař," všude musím být načas a všechno musí klapnout. Švédové jsou zas pravý opak, na všechno mají strašně moc času. (smích) Když něco nestihneš dnes, nic se neděje, stihneš to další den. Líbí se mi tamní rodinné prostředí. Bydlím v malém městě, takže se tam všichni známe, což platí i na zimáku. Není tam nikdo, koho bych neznala osobně.

Je podle Vás pro české hráčky nezbytnost dřív nebo později do zahraničí odejít, aby se mohly prosadit třeba i v reprezentaci?
Bohužel to zatím tak většinou je, ale věřím, že do budoucna se to změní a bude tady kvalitnější liga. Většina z holek v reprezentaci, které působí v Česku, hraje třeba juniorku s klukama. Ženské soutěže v Česku vás zatím na mezinárodní úroveň úplně nepřipraví, což je škoda. Zvládnout se to na druhou stranu dá, ale nejvyšší česká ženská soutěž není profesionální, nedá se tím vydělávat a nemůžete se hokeji věnovat naplno. Snad se to bude zlepšovat.

Ve Švédsku se hráčky uživí čistě hokejem?
Je to klub od klubu. Jsou týmy, které jsou finančně zajištěné, ale jsou i takové, které jsou na tom hůř. Hodně závisí na tom, jestli mužský tým působí v nejvyšší švédské soutěži. Znám holky, které v podstatě jen hrají hokej a dobře se tím uživí. Jsou nicméně také hráčky, které k tomu ještě studují, nebo k hokeji ještě mají nějaký částečný pracovní úvazek.

Jaká je situace u vás v MODO?
Hodně individuální. Záleží na tom, jaké má hráčka zkušenosti, jak dlouho hraje a samozřejmě na tom, jak je dobrá. Máme holky, které se hokejem uživí, ale většina hráček k tomu buď studuje, nebo má ještě nějakou jinou práci. Hraní hokeje přece jenom nestačí na celý život, vyplatí se mít i práci bokem, která vás baví.

"U Bílých Tygrů to bylo krásných deset let"

V MODO tvoříte s kolegyní z reprezentace Klárou Peslarovou českou brankářskou dvojici. Vyhovuje vám to?
Je příjemné mít v klubu nějakého Čecha, navíc, když jsme obě brankářky. Můžeme se pobavit a jsme na sebe zvyklé. Je to fajn a myslím si, že nám to pomáhá i na reprezentačních akcích. Víme, co jedna od druhé čekat.

Jak vzpomínáte na roky strávené v Liberci?
Rozhodně v dobrém! V Liberci jsem pořád strávila největší kus svého hokejového života, mám samé dobré vzpomínky. Vždycky je super, když se vracím do Česka a potkám některého z bývalých spoluhráčů. U Bílých Tygrů to bylo krásných deset let, nejde na to vzpomínat jinak než pozitivně.