Stříbrný úspěch v Kanadě i s pomocí Tygrů! Jak se ohlížejí za turnajem Pee-Wee?

Na turnaji jste byli kousíček od titulu, ale i druhé místo je skvělý úspěch. Docenili jste to už s odstupem času?
Šejc: Je to určitě velký úspěch, ale stále mě mrzí, že jsme finále nedotáhli do vítězného konce. Měli jsme šanci. Během dvou minut jsme dostali tři góly a následně jsme prohráli v prodloužení.
Sanejstr: Už v letadle cestou z turnaje jsem si říkal, že druhé místo je vlastně výborné. Samozřejmě bychom ale mnohem radši skončili první...

Spoustu zážitků jste si určitě přivezli i z prostředí mimo led. Jak se vám v Kanadě líbilo?
Šejc: Bylo to tam moc hezké. Lidi se tam chovají jinak, než v Česku. Jsou milejší.
Sanejstr: Na zápasy tam chodí více lidí, atmosféra je úplně odlišná. Líbí se mi i přístup Kanaďanů, vždycky makají naplno.

Trofej a medaile za druhé místo

Vyhovovalo vám úzké kluziště?
Šejc: Mně ano. Musel jsem být rychlejší, rychleji odehrávat puky.
Sanejstr: Hrálo se mi tam lépe, hokej byl rychlejší a ostřejší. Už to nebylo o tom, že bychom se s pukem mohli někde schovat, protihráči nás hned napadali.

Jak jste se popasovali s tím, že proti vám najednou stáli přední světoví hráči ve vaší kategorii?
Šejc: Bylo dobré, že jsme si mohli zkusit, jaké je to hrát proti kanadským klukům. Rozhodně to pro mě byla cenná zkušenost. Měli jsme svůj styl, kterým jsme se prezentovali, ale soupeři v průběhu zápasu vždycky reagovali a snažili se nám hru nějakým způsobem překazit.
Sanejstr: Bylo to úplně něco jiného. Týmy měly velkou kvalitu, jsem rád, že jsem si na takovém turnaji mohl zahrát. Tím, že je systém výchovy zámořských hráčů odlišný, pracují na týmových trénincích více na přesilovkách a oslabeních. Když jsme nehráli v pěti, bylo hodně náročné se ubránit.

Zámořští hráči kromě rychlosti bývají velmi dobře vybavení i dovednostně...
Šejc: Myslím, že jsme za nimi v tomhle ohledu nijak nezaostávali. Bylo ale rozhodně znát, že je ta úroveň vyšší, než když hrajeme třeba s menšími kluby v českých soutěžích.
Daněk: Naši kluci v bruslení ani v dovednostech nezaostávali. Z našeho výchovného programu jsou velmi dobře připraveni a ve většině zápasů jsme dokonce byli dovednostně lepší. Z celého průběhu turnaje nás přehrávali jen dvě třetiny ve čtvrtfinále Sun County Panthers. Bylo zajímavé sledovat, jak se setkávaly různé výchovné styly a různá prostředí. Dovednostně jsme na tom podobně, ale co se týče umění celkového pojetí hokeje, jsou zámořští hráči vpředu. Od trenérů zámořských týmů jsme dokonce často sklidili uznání, že jsme na tom dovednostně lépe.

Aréna, ve které se turnaj odehrával (archiv Stanislava Sanejstra)

To pro trenéra musí být zadostiučinění, že? Vidět, že jeho hráči se bruslařsky a dovednostně vyrovnají Kanaďanům.
Daněk: Byli jsme selektový tým, takže bych to soustředil na celý český hokej, ne jen na Liberec. Zadostiučinění to bylo, nicméně tam bylo velké ale. Viděli jsme, že zámořské týmy ve svém středu mají rozdílové hráče, kteří vyčnívali. My jsme je neměli, všichni jsme byli dovednostně víceméně srovnaní. Na turnaji to asi byla naše výhoda, protože jsme byli nečitelní a vždycky se prosadila nějaká jiná lajna. Velkou výhodu tam měli fyzicky větší hráči, jako třeba právě Standa Sanejstr. Vzhledem k tomu, že se na turnaji nemohlo hrát do těla, se velcí hráči rozjeli a buď přes protihráče prošli, nebo byli faulovaní. Hodně mě obohatilo ty zápasy sledovat, protože se všechny hrály na krev. Někdy to bylo bojovnější, jindy více o kráse... Všechna utkání ale byla parádní. Hráči museli klást větší důraz na poziční hru, pohyb a souboje u mantinelu.

Finále proti Montrealu Canadiens jste měli výborně rozehrané, vedli jste 4:1. Pak ale přišel zlom...
Šejc: Před zápasem jsme měli sraz a bavili jsme se o taktice, kterou jsme dvě třetiny dokázali dodržovat. Během třetí části jsme ji nicméně plnit přestali, inkasovali jsme tři rychlé branky a Montreal v prodloužení dokonal obrat.
Daněk: V závěru turnaje jsme absolvovali tři zápasy během 24 hodin, byl to velký fičák. Spíš si myslím, že na kluky během třetí třetiny s Montrealem trošku dopadla tíha atmosféry. Nic takového ještě nezažili, fanoušci hnali soupeře. Nemyslím si, že by hráči vyloženě přestali dodržovat systém. Pět minut před koncem jsme vedli 4:1, inkasovali jsme na 4:2 a tisíce diváků v aréně začaly burácet Go Habs Go. Byly to jediné čtyři minuty turnaje, kdy jsme místo puků začali blokovat hráče. Vyrovnávací gól byl navíc podle všeho vysokou holí... Rozhodčímu pak "naložili" i v quebecké televizi.

Ve volném čase hráči podnikali výlety (archiv Stanislava Sanejstra)

Všechny duely jste odehráli v aréně Centre Videotron s kapacitou 18 tisíc diváků, na zápasech navíc panovala na mládežnický hokej opravdu výjimečná atmosféra. Byli jste nervózní?
Šejc: Nervózní ani ne, spíše jsem to vnímal tak, že mě atmosféra ještě víc povzbudila. Všichni tam hokejem žijí.
Sanejstr: Turnaj má obrovskou tradici, lidi mají zažité na ty zápasy chodit. Přiznám se, že při utkáních jsem už atmosféru tolik nevnímal. Na finále už byla návštěva opravdu skvělá, byl jsem nicméně naplno zažraný do hokeje.
Daněk: Zajímavé bylo, že fanoušci byli opravdu spravedliví. Rozhodčí při sporných momentech pískali spíš ve prospěch domácích kanadských týmů. Takhle jsme se v semifinále proti Quebecu dostali do oslabení tři na pět. Diváci pak po celou dobu přesilovky domácích bučeli. V Kanadě hokej není národní sport, je to náboženství. Každému bych přál tamní hokejovou atmosféru zažít.

Jak jste ale atmosféru vnímali v prodloužení finále? To se tlak ještě znásobil...
Šejc: Možná to na nás trošku dolehlo, ta atmosféra byla fantastická. Nic takového jsem v životě ještě nezažil. Snažil jsem si to hlavně užívat.
Sanejstr: Ve finále to už na mě osobně dolehlo hodně. V prodloužení to byl stres, bohužel to pro nás nedopadlo dobře.

Jak fungovala organizace turnaje?
Daněk: Lístky na zápasy byly placené, stejně jako streamy. Turnaj každopádně funguje na bázi dobrovolníků – lidí, kteří se starají o jídlo, kontrolují vstupenky, dohlížejí na dodržování covidových opatření... Rodiny, které hráče turnaje hostí, to také dělají jako dobrovolníci. Naopak z toho mají ještě dokonce náklady. I na tom je vidět, co hokej pro Kanaďany znamená. Každý, kdo se na organizaci podílel, zaslouží obrovský kredit a poděkování.

Centre Videotron zvenku (archiv Šimona Šejce)

V Kanadě jste byli ubytovaní v tamních rodinách. Jaké to bylo?
Šejc: Bylo to super. Dostali jsme dobrou rodinu, která se o nás starala a chodila na všechny zápasy. Večer jsme se společně dívali na NHL. Zároveň jsme si v rodinách zlepšili angličtinu.
Sanejstr: Myslím, že na rodinu jsme měli opravdu štěstí. Večer jsme vždycky měli volný program, kromě zápasů NHL jsme třeba jezdili na kole na výlety do města.

Je jasné, že jste toho za dobu trvání turnaje prožili opravdu hodně. Jaký zážitek z Kanady vám utkví v paměti?
Šejc: Když jsme jeli na kolo, vyrazil jsem od baráku. Najel jsem ale na kámen a kolo jsem píchnul. Pak jsem dostal nové a jeli jsme. (smích) Taky mě pobavilo, když jsme měli k večeři pizzu. Kanadská rodina se divila, že ji jíme rukama, oni jsou zvyklí jíst pizzu příborem.
Sanejstr: Bylo skvělé, když jsme sledovali Toronto v play-off NHL. Dívali jsme se venku pod širým nebem. Na zahradě bylo všechno skvěle připravené, naše rodina NHL neskutečně prožívala.
Daněk: Zjistil jsem, jak se vyrábí javorový sirup. V Kanadě se dává do všeho! Zážitek pro všechny taky bylo, když jsme přiletěli do Toronta, odkud nám zrušili navazující let. Strávili jsme tedy sedm hodin na torontském letišti. Možná nám to ale nakonec pomohlo – na letišti jsme totiž stmelili partu.

Výsledky Czech Knights na turnaji:

CK - Middlesex Islanders (USA) 7:0
CK - Riga HS (Lotyšsko) 4:1
CK - Sun County Panthers (USA) 4:3 po náj.
CK - Quebec Remparts (Kanada) 2:1 po náj.
CK - Montreal Canadiens (Kanada) 4:5 po prodl.

Tygři na místě činu