Trenér Vojtěch Fiala se ohlíží za bronzovým tažením na ODM

O historicky prvním bronzu a prostředí ve Vrchlabí

Byl to pro nás výjimečný turnaj a zážitek. Ten bronz má pro nás všechny příchuť zlata. Hned na úvod musím říct, že podmínky, které připravilo Vrchlabí pro naši skupinu, byly neskutečné. Perfektní servis a ochota místních lidí vytvořily všem týmům zázemí hodné takového turnaje. Za to Vrchlabí patří obrovské poděkování.

O sportovní stránce turnaje

Předpokládali jsme, že turnaj a zejména naše skupina budou velmi vyrovnané. Jako Liberecký kraj jsme letos měli slušné výsledky na VTM turnajích, což nám dávalo jisté ambice, že jako malý kraj na ODM nejedeme jako úplný outsider. Na druhou stranu – z týmů, které jsme potkávali, jsme ve skupině měli jen silný Středočeský kraj. Chtěli jsme jít zápas od zápasu s vidinou vybojovat si možnost zahrát si i ve čtvrtek, kdy na programu byla semifinále a medailová utkání.

Herně i výsledkově to byla trošku horská dráha se šťastným koncem. Po dvou dnech jsme stále měli možnost postoupit do vytouženého semifinále, ale kromě obou našich vyhraných zápasů jsme potřebovali i příznivou shodu dalších výsledků. To se nakonec vyplnilo a poslední duel skupiny se s Vysočinou hrálo takové neoficiální čtvrtfinále – kdo vyhraje, půjde do bojů o medaile. Herně to bylo asi naše nejlepší vystoupení v celé sezóně, které si kluci doufejme budou dlouho pamatovat a bude nám to nastavenou laťkou, kterou chceme dál posouvat.

Nevím, kde jsme ještě vzali tolik sil a energie. Hráči ale předvedli výkon a velkým odhodláním. Nenechali jsme nic na náhodu a poctivým výkonem si došli pro vytoužené vítězství, kterým jsme splnili náš cíl zahrát si i ve čtvrtek. V semifinále proti Moravskoslezskému kraji nám absolutně nevyšla první třetina. A přestože jsme v zápase zůstali až do posledních minut, musíme pogratulovat soupeři k zaslouženému postupu. Bylo to prvotně zklamání, ale už v kabině v Trutnově, když opadly první emoce, bylo cítit, že jsme odhodlaní v souboji o bronz udělat maximum.

Duel o třetí místo proti Královéhradeckému kraji pro nás znovu nezačal nejlépe. Na obou týmech bylo cítit, že se jednalo o osmý zápas ve čtyřech dnech, hráče možná poznamenal i tlak a tíha okamžiku. Něco, o čem jsme před turnajem ve skrytu duše snili, bylo najednou tak blízko a zároveň daleko... Když to bylo po první části 0:2, asi by si na nás nikdo nevsadil. Přestávka nám ale pomohla a pak už se děly věci, na které budu dlouho vzpomínat.

Vyústění zápasu v nájezdech ten výbuch emocí jen podtrhlo. Je to krásný pocit vyhrát utkání, ve kterém jsme se museli odpíchnout ode dna při dvougólovém manku po první třetině, v závěru znovu dotahovat na 3:3 a nakonec zvládnout nájezdovou loterii o všechno. Se vším respektem musíme poděkovat Královéhradeckému kraji za krásný zápas a poblahopřát k výkonům v celém turnaji.

O chemii v týmu

Tým byl složený výhradně z hráčů Bílých Tygrů, ale byli s námi i dva hokejisté Jablonce, kteří se na bronzovém tažení podíleli a své role zvládli oba skvěle. Na turnaj dorazil prakticky z nemocnice také náš obránce Sam Zeman, který vinou zranění přišel o šanci si na ODM zahrát. Na střídačce i v kabině ale byla jeho role nezaměnitelná a měl výborný vliv na tým.

Z pohledu statistik... To, že Šimon Bělohorský vyhrál kanadské bodování turnaje, že se do nejlepší sedmičky dostali ještě Šimon Šejc a Dominik Krajdl, nebo že Kuba Vaněček měl nejlepší čísla ze všech beků... To jsou pro hráče hezké individuální úspěchy. Náš týmový úspěch se ovšem nerodil pouze na základě těchto čísel. Tkvělo to v tom, co se dělo uvnitř týmu a na ledě. Na turnaj jelo 19 hráčů a 2 brankáři, cením roli každého z nich. To, jak kluci, kteří hráli minimálně, nebo byli v zápasech náhradníky, dělali podporu a atmosféru na střídačce? Smekám! Tohle na úrovni U15 jen tak nezažijete.

Jak bych to popsal? Kolikrát byla radost po gólu, kdy střelec přijede slavit s celou střídačkou. A ani nevím jak, ale najednou se jako trenér objímáte s hráčem, který je na turnaji náhradníkem a přitom má vykřičený hlas a omlácenou patku hokejky o mantinel. A to ani nezmiňuji, co se dělo v zápase o bronz při gólech nebo nájezdech.

To, jak si s turnajem poradil gólman Sebastian Charvát, si také zaslouží velké uznání. V průběhu celé sezóny nám svými výkony dává šanci zvládnout každý zápas. Za zmínku stojí i fakt, že jsme na ODM měli nejmladší tým. V jeden moment se nám na ledě potkávali třeba i čtyři hráči ročníku 2009 (Kučera, Novák, Sanejstr, Šejc, Tureček). Standa Sanejstr, který byl na turnaji krajů už loni, už hrál jako jedna z opor týmu a tipnul bych si, že měl na turnaji ze všech mladých možná největší ice time.

Šimon Šejc a Matěj Kučera zase jako mladší hráči patřili k lídrům ofenzivy a oba odehráli neskutečný turnaj. Jirka Svoboda například dohrával turnaj přes bolest se zraněným kolenem. Těch šrámů jsme celkově měli víc, ale všichni hráči to dali až do konce. Nemůžu tady vyjmenovat všechny, ale můžu říct, že všichni naši hokejisté skvěle načasovali formu a předvedli na ODM svůj nejlepší hokej.

Závěrečné poděkování

Rád bych poděkoval našemu kraji za důvěru, realizačnímu týmu za skvělou práci a přístup. S Liborem Daňkem a Borou Jechem už nějakou sezónu fungujeme a jsem rád, že mezi námi panuje harmonie, kterou můžeme přenášet na hráče.

Dále děkuji našemu kondičnímu trenérovi Tomáši Krámskému za výbornou připravenost týmu, trenérům gólmanů za dlouhodobě špičkovou práci, Ondrovi Belákovi za mediální support, který nám stejně jako loni vytvářel z první linie. Zároveň patří poděkování všem rodičům za fantastickou podporu na tribunách a samozřejmě hráčům, kteří Liberecký kraj na ODM reprezentovali. Teď se vrátíme do práce a a připravíme se na zbytek sezóny, kde bychom si chtěli zahrát play-off soutěže U15.

(foto: Martin Voltr)