Petr Nedvěd bude se svým otcem uveden do Klubu legend

V rámci hokejové klubové kultury je to obrovská tradice a není mnoho výraznějších individuálních ocenění. Když stoupá dres s „vyřazeným číslem“ ke stropu arény, je to bez přehánění cena za celoživotní výkon. Této výjimečné pocty se prostě dočkají výjimečné a úspěšné osobnosti a snad i proto, že čísel dresů je pouze 99, v klubech s těmito poctami šetří.

Kabinou Bílých Tygrů (a v dřívějších dobách také Stadionu Liberec) ovšem prošla celá plejáda vynikajících hráčů. Dres Liberce obléklo mnoho výrazných osobností, včetně hokejistů světového formátu, stejně jako mnoho srdcařů, patriotů a dříčů, jejichž srdce srostlo s naším klubem i jeho fanoušky. Někteří jsou podepsáni pod největšími klubovými úspěchy let nedávných, jiní zase zachraňovali liberecký hokej v těžkých dobách. Ti všichni ale dres u stropu arény mít nemohou. I proto se Bílí Tygři u příležitosti 20. výročí mezi extraligovou elitou rozhodli založit KLUB LEGEND!

Získat „vstupenku“ do takového klubu není nic jednoduchého. Jaké jsou požadavky nominace?

• hráč s vyřazeným číslem u stropu areny
• kapitán hlavního týmu Bílých Tygrů Liberec či Stadionu
• výrazný klubový nebo individuální úspěch v dresu Bílých Tygrů či Stadionu
• minimálně 10 odehraných sezón v dresu Bílých Tygrů či Stadionu
• mimořádná nominace vedením klubu Bílých Tygrů Liberec

Pro vstup do KLUBU LEGEND musí být splněna alespoň jedna z podmínek uvedených výše. Členství je dále podmíněno tím, že hráč již ukončil aktivní kariéru a oslavil své 40. narozeniny.

V Klubu legend je aktuálně šest jmen. V září byli jako první přijati Jaroslav Kasík, Jiří Peřina a Ján Lašák. V prosinci se vybraná společnost rozrostla o Františka Vozku, jeho syna Tomáše Vozku, a pak také slovenskou legendu Branka Radivojeviče. Teď před play-off přibudou další tři ikony - Stanislav Procházka, Jaroslav Nedvěd starší a jeho syn Petr Nedvěd.

Stanislav Procházka

Rodák z Pardubic naskočil do extraligového hokeje poprvé v roce 1991, kdy hájil barvy svého mateřského klubu. Po 11 letech strávených v Pardubicích se elegantní bruslař v roce 2002 objevil na soupisce Bílých Tygrů, kterým pomohl v těžké premiérové sezoně. V ročníku 2006/2007 dovedl Stanislav Procházka v roli kapitána Bílé Tygry k vítězství v základní části extraligy a také k vyrovnání tehdejšího historického maxima klubu – k zisku bronzových medailí. Céčko na hrudi nosil v Liberci tři sezony, dohromady nastřádal 293 startů.

Jaroslav Nedvěd st.

Jihlavský rodák přišel pod Ještěd jako dorostenec, a nakonec se stal jednou z prvních velkých legend libereckého hokeje. Tehdejší HC Stadion hrál v té době 2. nejvyšší československou soutěž a tak Jaroslav Nedvěd starší v Liberci dlouho nevydržel. Talentovaného útočníka si všimnul Litvínov, kde se na osm sezón zařadil k oporám. V té době byl členem B-týmu československé reprezentace. Na závěr hráčské kariéry se vrátil do milovaného Liberce, kde v pěti následujících sezónách patřil k lídrům a nejvýraznějším tvářím tehdejšího týmu. V jedné lajně tu hrával po boku dalších legend - Jaroslava Kasíka, Miloslava Masopusta a Ctibora Jecha. Po konci aktivní kariéry se přesunul do pozice trenéra, kde střídavě působil až do roku 2009. Jako asistent Josefa Jandače byl u historického postupu Bílých Tygrů do nejvyšší soutěže v roce 2002. Spolu se svým synem Petrem jsou jedinou dvojicí otec-syn v Evropě, která má společně vyvěšené dresy u stropu jedné areny.

Petr Nedvěd

Liberecký rodák a nejslavnější odchovanec klubu strávil úctyhodných 15 sezon v NHL, kde v 982 zápasech zaznamenal skvělých 717 bodů. Patřil k TOP hvězdám nejlepší hokejové soutěže světa. Po návratu do České republiky vedl Bílé Tygry s kapitánským céčkem na hrudi dalších šest sezon. V roce 2012 navíc vytvořil stále platný rekord klubu v produktivitě. 61 bodů v základní části stačilo také na vítězství v kanadském bodování celé Tipsport extraligy. S reprezentačním výběrem Kanady získal stříbro na ZOH v Lillehameru v roce 1994. Kvůli tomu ale nemohl dlouhé roky reprezentovat svou vlast a přišel tak o zlaté období českého hokeje. Do dresu českého národního týmu se mohl vrátit až na sklonku kariéry a v roce 2012 s ní vybojoval bronz na světovém šampionátu v Minsku.