Richard Lobo o sezóně: Dvanácté místo není pro Liberec adekvátní. Na hráče padla deka

Dvanáctá příčka je bohužel neúspěch, že?
Jednoznačně. Samozřejmě – týmové výsledky jsou jedna věc, výchova hráčů druhá. Je ale jasné, že dvanácté místo není Liberci adekvátní. Je to možná až ostuda.

Do Vánoc se přitom sezóna vyvíjela mnohem lépe. Po startu nového kalendářního roku ale přišel velký propad, z 22 zápasů jen čtyři výhry...
To je pravda, před vánoční přestávkou jsme ztráceli jen tři body na čtvrté místo. Měli jsme šňůru vítězství, byli jsme v laufu. Po pauze se začínalo prakticky znovu, a nezvládli jsme první čtyři zápasy. Tam se to podle mě zlomilo. Zatímco před tím jsme byli vyrovnané zápasy schopni i s určitým přispěním štěstí překlápět na svoji stranu, po Vánocích nás i tohle štěstí opustilo. Možná, že jsme ho některými výkony i trošku urazili. Těsné duely se začaly přiklánět na stranu soupeře, a čím více podobných utkání přibývalo, tím více bylo na hráčích vidět, jak jsou z toho nervózní.

Poté, když jsme inkasovali první gól, a už jsme nějaké šance neproměnili, přicházela obrovská nervozita a bylo znát, jak to kluky sráží stále níž. Každá naše chyba vyplavala, my jsme se naopak nemohli prosadit. Ty zápasy pak byly jako přes kopírák – soupeř dal první gól nebo dva, my jsme se snažili dotahovat, ale nešlo to. V novém roce se nám ani jednou nestalo, že bychom si vypracovali nějaké bezpečnější vedení a mohli zápas odehrát trošku v klidu.

"Věříme, že jsme letos mladší hráče natolik ohráli, že z toho budeme v dalších letech těžit"

Mohla se zmíněná nervozita na týmu podepsat o to víc, že byl hodně mladý?
Je pravda, že tým byl hodně mladý. Takovou situaci si tu v juniorce nepamatuji, mladí hráči navíc měli opravdu důležité role. Na konci sezóny už kromě jednoho útoku byli mladší všichni. I kvůli tomu jsme byli vděční, že se nám v průběhu sezóny vrátil Petr Gajda, který už má zkušenosti i z dospělého hokeje a přinesl do toho klid. Později se bohužel dostal trošku do útlumu společně s celým týmem a také mu to tolik nepadalo.

Na mladé jsme hodně spoléhali, věřili jsme, že to utáhnou. Je skvělé, jaký progres jsme u nich viděli, ke konci sezóny byli výborní. Na druhou stranu – málokterý hráč vám hned v první sezóně v U20 udělá šedesát bodů. To se povede jednou za čas, ale není to nic, co by se asi mělo dít každý rok. Jako týmu by nám stačilo, kdyby se v takové míře prosadili dva hráči, avšak nikoho takového jsme nakonec neměli. Starších bylo málo, mladších dost. V tom to bylo pro mladé složité, protože byli v rolích, kdy to i oni museli táhnout, což se obvykle nestává. Věříme, že jsme letos mladší hráče natolik ohráli, že z toho budeme v dalších letech těžit.

Udělal bys zpětně při skladbě týmu něco jinak?
Tým byl hodně mladý, ale zároveň z podstatné části nový. S vidinou toho, že máme převážně mladší hráče, jsme z jiných klubů přivedli několik starších. Bohužel se ale stalo to, že čím více hráli, tím méně se nám líbili. Zjišťovali jsme, že je nemáme důvod stavět na úkor našich mladších kluků. Začalo se to srovnávat a v momentu, kdy už mladí byli lepší, než noví starší, jsme měli jasno. Kromě Michaela Koštovala s Adamem Kofroněm si z posil stabilní místo v sestavě neudržel vlastně nikdo. Tohle mě zpětně mrzí, že jsme na začátku nevytipovali správné hráče na posílení kádru. Musíme v tomhle příště být opatrnější, poučíme se.

Byly kromě zmiňované deky, jež na hráče padla, i nějaké čistě hokejové aspekty, které se nedařily plnit a rozhodly o letošním neúspěchu?
Na začátku sezóny rozhodně obětavost. Nechtělo se nám blokovat střely, bekček nám byl často také cizí. Pramenily z toho lacině inkasované góly. Tým měl naopak velice slušnou sílu dopředu, brzdila nás ale určitá nevyzrálost.

"Utkání byla až na pár výjimek herně relativně vyrovnaná a napínavá"

Ve většině základních statistik jste se pohybovali v ligovém průměru, případně lehkém podprůměru. Z tohohle pohledu je takhle nízké umístění v tabulce až překvapivé.
Podle mě to hodně souvisí s tím, že jsme většinu zápasů prohráli pouze o gól nebo o dva. Utkání byla až na pár výjimek herně relativně vyrovnaná a napínavá. Pak se to s námi už vezlo, což souvisí s psychikou, o které jsme už mluvili. Když si hráči přestanou věřit, je to začátek konce. Když to trošku přeženu, tak se loni určitě líp zakončovalo Adamu Měchurovi, který dal za sezónu 65 gólů a po třicátém už dobře věděl, že šance dokáže proměnit. Zatímco když z dvanácti šancí dvanáct nedáte... Táhne se to s vámi.

Jak náročná byla sezóna pro hráče ročníku 2003? I když jich v týmu nebylo tolik a nedařilo se, museli se jako lídři stále snažit vést tým správným směrem...
Bezpochyby to pro ně nebylo snadné. Navíc se klukům bodově nedařilo až tak, jak si před sezónou určitě představovali. Lukáš Plos s Mikulášem Jenčovským výborně začali, sbírali přes dva body na zápas. Od zranění Lukáše Plose v Olomouci se to začalo vytrácet, Mikuláši Jenčovskému zmizel stabilní parťák, a body už nenaskakovaly s takovou pravidelností, jakou by celý tým potřeboval.

Zmiňované zranění Lukáše Plose přišlo v době, kdy jste na tom v tabulce byli ještě slušně. Byl to první dílek pomyslného domina, které pak začalo padat?
Určitě nás to hodně poznamenalo, protože se nám tím rozbil první útok, který byl do té doby v laufu a rozhodoval zápasy. Na druhou stranu v tom je těžké hledat nějaký zásadní zvrat, protože jsme i přes nadějné tabulkové postavení měli i podzim jako na houpačce. To byly čtyři výhry, pak tři prohry, dvě výhry, dvě prohry... Nebyli jsme stabilní, ale drželi jsme se. Pro Lukáše pak bylo těžké se do stejné formy po zranění vrátit. A v momentu, kdy jsme poskládali silnou první lajnu ve složení Plos - Jenčovský - Gajda, se bohužel zranil znovu... Půlku sezóny byl mimo hru, což pro něj muselo být velice náročné. Stejně tak i pro celý tým, protože jsme na něj spoléhali jako na lídra.

"Zatímco letos jsme měli dvě třetiny hráčů ještě s košíkem, příští rok budou zas dvě třetiny už s plexisklem"

Co bys hráčům ročníku 2003, kteří teď tygří akademii opouštějí, popřál do další kariéry?
Pro mě jsou "nula trojky" trošku speciální, protože je to první ročník, se kterým už jsme tu cestu akademií absolvovali společně. Za těch pět nebo šest let jsme toho spolu zažili hodně. Rozhodně jim přeji, ať se jim v životě daří. Ať už se v hokeji na profesionální úrovni prosadí nebo ne, moc bych si přál, aby byli šťastní. V čemkoliv, co budou dělat.

Když se podíváme trošku do budoucna – věříš, že příští rok bude liberecká juniorka znovu silnější? I díky tomu, že jádro týmu budou tvořit hráči, kteří letos už jako "prvoročáci" dostali vysoce nadstandardní prostor?
Věřím, ale kluci už se nebudou mít za co schovávat. Budou si muset sami nastavit v hlavě, že už jsou natolik vyzrálí a ohraní, aby dokázali juniorku dotáhnout někam úplně jinam, než kde jsme skončili letos. Zodpovědnost na nich bude velká, zároveň to však pro ně musí být obrovská motivace. O to víc, když letošní sezóna dopadla tak, jak dopadla. Myslím si, že tým by měl mít úplně jinou sílu a hlavně sebevědomí. Zatímco letos jsme měli dvě třetiny hráčů ještě s košíkem, příští rok budou zas dvě třetiny už s plexisklem. Ty zkušenosti se musejí projevit.

"Jsem rád, jak jsme letos mohli hráčům zvýšit servis"

Co pozitivního bys na sezóně 2022/23 vypíchl?
Jsem rád, jak jsme letos mohli hráčům zvýšit servis. I na základě toho, že skončilo partnerství s Benátkami, s námi celou sezónu spolupracovali trenér Jiří Stejskal a kustod Marek Pabiška. Jirka i Mára fungovali na jedničku, hráči měli špičkový servis. Klobouk dolů před nimi. Jsou to poctiví a hodní chlapi, kteří jsou zvyklí pracovat na nejvyšší úrovni. Teď ještě budeme držet palce našim hráčům, kteří jsou mezi kandidáty na nominaci na MS do osmnácti let. Jsem také rád za to, že v průběhu roku dostal v U20 prostor Vasyl Špilka z dorostu, který i u nás hrál skvěle.

Troufáš si tipnout, kdo letos získá juniorský titul?
S kolegy jsme se o tom bavili, a musím říct, že letos je podle mě osmička, která se dostala do play-off, velice vyrovnaná. Každý tým má několik lídrů do útoku, kteří dokáží rozhodovat zápasy. Samozřejmě vždycky záleží i hodně na gólmanech, těžko říct. Zatímco loni to možná k finále Liberec - Plzeň i díky zkušenosti kádrů v uvozovkách trošku směřovalo, letos je v lize podle mého názoru kandidátů na finále hned několik.