Stříbrní Tygři se vracejí k olympiádě: Když si zvyknete na ty nejlepší zážitky, chcete je zažívat znova!

Nějaký čas už od olympiády uběhl, ale ten úspěch stále chutná, viďte?
Vaněček: Jo, rozhodně. Těsně po finálovém zápase jsme tedy byli spíš smutní, že se to nepovedlo dotáhnout až ke zlaté medaili. Ty myšlenky se nám ale postupně rozležely a také díky tomu, jak nám hned začaly chodit gratulace, jsme si uvědomili, že je to obrovský úspěch, na který jsme hrdí.
Bělohorský: Byl to obrovský turnaj a ani jsme nečekali, že to bude mít takovou sledovanost. Na finále přišla zaplněná aréna, což bylo parádní. Souhlasím, že nám všechny ty gratulace, které z Česka začaly chodit, náladu po finále hodně zlepšily.

Jeli jste si na turnaj pro medaili, nebo jste spíš sami sebe mile překvapili?
Kachlíř: Ano, určitě to byl náš cíl. Samozřejmě jsme si přáli zlato, jako asi každý. I ta stříbrná medaile je ale výborná.

Jak důležitý byl obrat ve skupině proti USA, kdy jste otočili zápas ze stavu 1:4? To muselo být obrovské povzbuzení.
Bělohorský: Byl hodně důležitý, navíc jsme díky tomu vyhráli skupinu a v semifinále jsme tak šli na Finy, což pro nás bylo určitě lepší, než hrát s Kanadou. Finský hokej už jsme trošku znali a myslím, že jsme si na ně věřili víc.
Vaněček: Podle mě byla rozhodující naše obrovská chuť a vůle ten zápas otočit a vyhrát. Zásadním momentem byl blok, kdy náš kapitán skočil do střely. Obrovsky to celý tým nabudilo.

V semifinále jste zdolali Finsko 3:1 i díky gólu a asistenci Šimona Bělohorského...
Bělohorský: Musím říct, že se mi osobně s Finy hrálo dobře. Po tom mém gólu to byla obrovská euforie, bylo to navíc umocněné tím, že v aréně byla znovu dobrá divácká kulisa. Každému bych přál něco takového zažít.
Kachlíř: Za sebe bych řekl, že jsme do toho utkání hlavně šli dobře psychicky nastavení a říkali jsme si, že tohle prostě musíme urvat. Chtěli jsme si finále zahrát. Herně se nám ten zápas celkově povedl.

Ve finále jste se podruhé na turnaji utkali se Spojenými státy, tentokrát už to nevyšlo (0:4). Měl vás už soupeř přečtené?
Vaněček: Myslím, že finále jim z velké části vyhrál výkon jejich brankáře, který zachytal skvěle. Zároveň už možná po vzájemném souboji ve skupině měli nakoukané naše přesilovky a dobře je bránili. Ve vlastních početních výhodách se navíc USA dokázaly prosadit.

Lukáš Kachlíř ve finále proti USA

Jaká byla spolupráce v první obranné dvojici ve složení Jakub Vaněček - Lukáš Kachlíř? Těžili jste i z toho, že na sebe jste zvyklí z klubu?
Vaněček: S Kachlou už hrajeme dlouho, i dříve v Havlíčkově Brodu, kde jsme vyrůstali. Jsme na sebe hodně zvyklí a ta komunikace je pak jednodušší.
Kachlíř: Navíc se dobře doplňujeme, protože má každý jiné přednosti. Vaňous je vyšší a má dobré dispozice do soubojů, zatímco já se zas třeba můžu více snažit podpořit ofenzivu.

Sami jste zmínili Havlíčkův Brod, pro který byla vaše nominace také parádní úspěch. Blahopřáli vám?
Kachlíř: Ano, naši rodiče navíc teď ve středu převezmou na zápase havlíčkobrodského áčka nějaká ocenění. Měli jsme tam být přímo my, ale už máme program v Liberci, takže se nestihneme zúčastnit.

V pozici asistenta navíc u reprezentace U16 působí Milan Plodek, který vás trénuje v libereckém dorostu.
Bělohorský: Myslím, že to pro nás bylo pozitivní. Když se nám třeba něco nepovedlo, tak si s námi normálně sedl a vysvětlil nám to, probíhalo to podobně jako v Liberci.
Kachlíř: Zároveň jsme v repre praktikovali podobný styl hokeje jako v Liberci, takže pro nás bylo jednodušší se adaptovat.

O čem to svědčí, že se v nominaci, která navíc byla kvůli specifickým pravidlům olympiády poměrně úzká, potkají tři hráči a trenér z jednoho klubu?
Bělohorský: Určitě o dlouhodobé práci celého klubu. Bílí Tygři mají vždycky ambice hrát nahoře a vyhrávat trofeje.

Celý turnaj se hrál jen na tři lajny, do toho velký časový posun. Bylo to hodně náročné?
Vaněček: Časový posun byl nepříjemný, hodně té únavě ze začátku přidal. Pomohl se nám s tím vypořádat tréninkový kemp, který jsme před turnajem měli a do akce jsme už nastupovali v plné síle. Bylo to ale těžké, třeba Finové byli hodně fyzičtí, Američané zas brusliví.

Šimon Bělohorský si kryje puk v semifinále s Finskem

S olympiádou jsou i na mládežnické úrovni spojené další zážitky – ceremonie, olympijská vesnice... Jaké to bylo?
Kachlíř: Ohledně olympijské vesnice jsem si myslel, že to bude spíš menší, že se to bude skládat z několika hotelů. Bylo to ale velké jako centrum města, bylo tam toho hodně. Slavnostního zahájení jsme se bohužel nezúčastnili, ale podle vyprávění to bylo opravdu hezké a hodně podobné jako na dospělé olympiádě.
Vaněček: Skvělé bylo, že jsme se v olympijské vesnici potkávali i s dalšími sportovci.
Bělohorský: Zároveň bylo super projít si celé město, přece jenom do Koreje se člověk nepodívá úplně často.

Jak se vám Jižní Korea líbila?
Vaněček: Hodně se mi líbilo, jak jsou Korejci milí a pracovití. Se vším pomůžou.
Kachlíř: Stalo se mi, že jsme byli v kavárně a při placení mi nějak nefungovala karta. Hned ale přiběhl místní pán, který to za mě zaplatil.
Bělohorský: Všichni jsou hodně disciplinovaní. Zajímavé také bylo prohlédnout si město. Šli jsme k oceánu a v ulicích prodávali sušené rejnoky, smažili tam kraby... Zkrátka všechno z moře.
Kachlíř: Paní prodávala smažené kraby a u toho si čistila zuby. (úsměv)

Máte nějaké vtipné historky?
Vaněček: V Koreji mají asi jiná potrubí, ale na hotelu se nám stalo, že jsme z deseti pokojů snad na devíti ucpali záchod. (smích)
Kachlíř: Takže jsme se pak všichni střídali na jednom pokoji, kde šlo spláchnout.

Když jste si teď prožili mládežnickou olympiádu, je pro vás ještě větší motivace dostat se jednou i na hlavní?
Bělohorský: Rozhodně ano, ta motivace je hrozně velká. Chceme se tlačit dál a furt hrát na takové úrovni, abychom v nároďácích byli i dál.
Kachlíř: Přesně tak. Tenhle turnaj byl zatím to nejvíc, co jsem v kariéře zažil.
Vaněček: Taky souhlasím. Když si člověk zvykne na ty nejlepší zážitky, chce je zažívat znova.

Jakub Vaněček brání brankoviště při skupinovém obratu s USA