Fiala o titulu U15: Není to tolik o samotných medailích, jako o tom, s kým je vyhrajete

Doceňuješ s postupem času ještě víc, co se vám v sezóně podařilo?
Ano, s mírným odstupem času mi ta sezóna přijde snad ještě lepší. Když to vezmu jako celek od prvních dní budování mančaftu až do posledního finále... Nebylo to jen o pozitivních věcech, museli jsme překonávat i různé překážky. Zažili jsme hokejové i nehokejové věci, které celou partu utvořily. Na konci jsme za tím napsali tu zlatou tečku.

Play-off bez jediné prohry je opravdu málo vídaný počin. Věřil bys, že je něco takového možné?
Pravda je taková, že poté, co jsme zvládli první zápasy, jsem to vůbec neměl nijak v hlavě, že jdeme bez prohry. Tím, jak byly první tři kola na dva vítězné zápasy a až finále na tři, každý zápas byl nesmírně důležitý. Že jsme bez porážky, jsem si začal uvědomovat snad až po semifinále. A že i samotné finále dopadlo úspěchem v nejkratším možném čase? To je krásný počin, tým si to zasloužil. Obrovsky důležité také bylo, že brankář Ondra Maxin fantasticky načasoval formu, ve vyřazovacích bojích odchytal nejlepší část sezóny a hodně nás držel. Velmi nám také pomohl Lukáš Kachlíř, který se k U15 připojil po konci sezóny dorostu a byl znatelnou oporou na ledě i mimo led. Klobouk dolů!

Osu týmu tvořili z podstatné části hráči, kteří za U15 nastupovali už loni a na konci jinak taky skvělé sezóny si prožili stříbrné zklamání. Byla výhoda, že už s takhle těžkými zápasy měli zkušenosti?
Ano, z loňského roku jsme měli několik kluků už ohraných. Z jádra týmu, které si prožilo loňské stříbrné finále, jsem cítil obrovskou vůli to tentokrát dotáhnout. Stačí si vzpomenout na poslední střídání loňského rozhodujícího finále, kdy jsme hráli v šesti, potřebovali jsme jeden gól k vyrovnání a na ledě byli tři hráči letošního týmu – Standa Sanejstr, Šimon Šejc a Matěj Kučera. Před sezónou by každý bral medaili, situace se ale vyvinula tak, že stříbro už by pro nás se vší pokorou bylo zklamání. Rozhodně to ovšem nebereme jako samozřejmost! Všechny medaile v posledních letech byly ubojované, hráči si je museli zasloužit.

V play-off jste určitě kvitovali změnu formátu, že? Místo dvojzápasů se přešlo na systém sérií.
Rozhodně, i hráči za to byli rádi. Tenhle formát je rozhodně hokejovější. Tím, že letos do play-off postupovalo víc týmů, měli jsme jistotu už v únoru a mohli jsme se na to připravovat. V play-off nás také potkalo několik zranění, která nebyla zrovna zanedbatelná. Byli tam hráči, kteří od doktorů dostali zelenou, ale hráli přes bolest a šli si za tím. Málokdo by podle mě dokázal zápasy odehrát na takové úrovni přes takovou bolest, jako například Lukáš Kachlíř, Matyáš Čančík a další kluci, které jsme museli tejpovat na každý trénink a zápas. Nikoho ovšem nenapadlo, že by nehráli. Chuť to dotáhnout byla silnější. Všichni dělali maximum, abychom kluky měli připravené a mohli si o ten titul zahrát. Mnoho hráčů si navíc prošlo nepříjemnými zraněními i v průběhu roku.

Bylo důležitým ukazatelem síly týmu lednové MČR krajů, kde jste získali bronz a ukázalo se, že se můžete měřit s nejlepšími?
Turnaj krajů v U15 je koncem ledna takový zlom, kdy už si přeju, abychom hráli dobrý hokej. Sezóna je v nějakých dvou třetinách a po mistrovství už všechno směřuje k play-off. Beru to tak, že když tam předvedeme hokej, který má určité parametry, dává nám to možnost, že bychom mohli sahat po nejvyšších příčkách i v rámci klubové soutěže. Nakonec ale stejně rozhodují úplné maličkosti.

Náročnost turnaje krajů je extrémní, nicméně podařilo se nám tam předvést nejlepší hokej, který jsme do té doby v sezóně hráli. Dostat se do play-off na turnaji krajů je opravdu oříšek. Je to něco jiného než dlouhodobá soutěž. Kraje, jako je třeba ten náš, Královéhradecký, Pardubický nebo například Karlovarský, které mají v kraji jen jednu extraligu, na turnaj samozřejmě berou výhradně tým složený z jednoho klubu, což je v takové konkurenci hodně náročné. Samozřejmě to ale má i jisté výhody, hráči jsou sehraní a znají se z průběhu celého roku.

Je pochopitelné, že v sezóně nastala i trošku slabší období...
V sezóně jsme si prožili taková tři místa, která nás trošku postavila na špičky. Do ligy jsme vlétli velmi dobře, měli jsme devět vítězství v řadě. To pak chcete víc a víc, zároveň však tušíte, že to někdy přijde, pokud nejste Xabi Alonso (trenér fotbalového Leverkusenu, který je v sezóně bez porážky). Najednou jsme měli šňůru tří proher v řadě, byť jsme v těch utkáních nebyli vyloženě horší. Dá se to ale považovat za první mini krizi.

Pak se to zas krásně nastartovalo, šli jsme za jasným vítězstvím v základní části, jenže před Vánocemi a turnajem krajů přišla druhá zmiňovaná facka, kdy to herně i výsledkově bylo nemastné neslané. Cítil jsem, že jsme v hlavách už měli spíš mistrovství krajů, navíc tou dobou několik našich důležitých hráčů nastupovalo v dorostu.

Třetí slabší období nás potkalo v nadstavbě, kde jsme kromě posunů do U17 museli bojovat i s velkou marodkou. Některá utkání jsme zvládli třeba ve dvanácti nebo třinácti lidech. Utržili jsme debakl 1:11 doma s Plzní a věděli jsme, že tohle už zažít nechceme. Od té doby jsem si přál, abychom Plzeň potkali v play-off a nastolili zase vnitřní rovnováhu. Z toho zápasu jsem dodnes nesvůj. (smích)

Tygří kategorie U15 za poslední tři roky získaly neuvěřitelných šest medailí (tři v lize a tři na turnajích krajů). To je fantastický počin a ukázka dlouhodobě dobré práce.
Když říkám, že žádná medaile není samozřejmost, myslím to s maximální upřímností. Je paradox, že vlastně každá sezóna byla úplně jiná. Vždycky ale úspěch jde v plné míře za hráči. Že jsme tuhle tříletku završili zlatem je krásné. Byly to sezóny, které si budu vždy pamatovat. Na počet medailí vlastně ani nemohly být úspěšnější. Na konci dne to vlastně ani není o těch medailích, jako o tom, s kým jste je vyhráli. Za zmínku stojí i neskutečná bilance Standy Sanejstra, který má z U15 těch medailí pět. Na mistrovství krajů jel jako benjamínek už v sedmé třídě.

O síle týmu vypovídá také bohaté tygří zastoupení na závěrečných akcích VTM U15, že? Figuroval jsi tam navíc jako jeden z trenérů.
Po skončení klubové sezóny se v Benešově uskutečnil finálový víkend projektu VTM, kde jsme měli pět hráčů, další navíc byli jako náhradníci. Z celkových 45 hráčů, kteří na akci původně dorazili, se počet následně zredukoval na 20. Ti poté vyrazili na turnaj do Salzburgu, což bylo takové vyvrcholení sezóny U15. Tam jsme měli čtyři hráče – Matyáše Turečka, Stanislava Sanejstra, Matěje Kučeru a Šimona Šejce. Dominik Beneš byl mezi prvními náhradníky.

Důležitou složkou úspěchu v týmovém sportu je i kolektiv. Ten váš – zdá se – fungoval výborně.
Beru to jako dlouhodobý proces, který se tvoří od prvních dní až do těch závěrečných bojů. Letos se i kvůli zmiňovaným posunům v kádru a zraněním dostali do hry úplně všichni a každý nese na konečném výsledku důležitý podíl. Není to jen o té sestavě, která pak nastoupila ve finále play-off.

Hodně jsme se s hráči bavili o tom, že každý udělal kus dobré práce a pomohl tým dotáhnout tam kde je. Zároveň jsme však řešili i to, že play-off už není o tom, aby si každý zahrál dvacet minut. Je extrémně důležité v klíčových bojích akceptovat své role, což tým zvládnul výborně. Ano, měli jsme dominantnější hráče, zároveň ale přišly chvíle, kdy se jim tolik nedařilo a zastoupili je jiní. To je klíč týmového úspěchu.

Musím také zmínit náš realizační tým, s kolegy jsme si neskutečně sedli, i mezi trenéry a hráči panovala výborná chemie, bylo to něco výjimečného. Všem, kteří v tom za poslední roky byli se mnou, moc děkuji! Jmenovitě Liboru Daňkovi, Jakubu Mulačovi, Danielu Stehnovi, Tomáši Krámskému, Jiřímu Vozákovi, Richardu Lobovi, Jiřímu Stejskalovi a Luboši Dospělovi. Stejně tak děkuji i vedoucím mužstev a našemu mediálnímu týmu za výbornou spolupráci.