Loučící se Birner: Už to bude na jiných klucích. Jsem rád, že na to budu koukat
Liberec - Dobyl český a finský titul, zahrál si za národní tým na mistrovství světa i pod pěti kruhy a v Liberci se rozloučil jako kapitán. Nyní dává osmatřicetiletý Michal Birner své skvostné kariéře aktivního hráče sbohem a chystá se na novou životní etapu. Jak se ohlíží do minulosti a s čím naopak bude Bílým Tygrům pomáhat v budoucnu?
Proč došlo k rozhodnutí ukončit hokejovou kariéru?
Už jsem to měl v hlavě nějakou dobu. Nechtěl jsem to udělat v emocích po tom posledním zápase. Vzal jsem si docela dlouhý čas na přemýšlení a konzultoval to s několika lidmi. Možnosti byly různé. Byly dny, kdy jsem končit nechtěl, pak zase byly ty, kdy jsem si říkal, že už mi to za to nestojí. Po těch sezónách, co mám za sebou, je tělo obouchané. Už jsem nechtěl hrát s extrémní bolestí, jako tomu bylo letos. Mám dvě malé děti. Chci tu být pro ně a užívat si s nimi.
Na začátku letní přípravy ses objevil s týmem na ledě. Nebudou tě svrbět ruce?
Na ledě to bylo fajn. Ale zase jsem si říkal, že obléct na sebe výstroj a podstupovat ty tréninkové dávky… Mám v sobě pořád ještě smíšené pocity.
Loučíš se jako ikona. S Libercem jsi získal titul, tři prezidentské trofeje a přidal i dvě další stříbra. Jak na to budeš vzpomínat?
Samozřejmě, že vzpomínky mi zůstanou do konce života. Jsem hlavně pyšný na to, že co se tu slíbilo v roce 2015, se splnilo. Cítím vděčnost, že jsem tady s malou přestávkou mohl hrát sedm sezón. Myslím, že na hlubší děkování ještě dojde.
„Byl to nejlepší tým, ve kterém jsem kdy hrál.“
Překonal jsi tu i nějaké rekordy. Je to něco, co pro tebe má význam?
Pořád je to takové čerstvé, možná si na to ale jednou vzpomenu. Mě spíš těší týmové úspěchy a to, že jsme organizaci dokázali nějakým způsobem nastartovat. Poslední dekádu to tady fungovalo na výborné úrovni, klubem prošla spousta skvělých hráčů a několik z nich se i odrazilo k velkému angažmá ve světě. Teď už je to na jiných klucích a já jsem rád, že se na to budu koukat. Přeji celé organizaci to nejlepší a věřím, že do Liberce vrátíme i ty největší úspěchy.
Je něco, co řadíš nejvýše?
Asi ty dva tituly, každý byl jiný. Ve Finsku to byla úplná bomba tím, že nás před sezónou pasovali na třinácté až čtrnácté místo. My byli po základní části šestí, a dokonce jsme to dotáhli na titul. Tady to byla jiná story. Když jsme sem přišli, tak nikdo netušil, jak dobrý ten tým bude. Po přípravě a prvních deseti zápasech jsme ale viděli, že kvalita tady je extrémní. Nebáli jsme se o tom mluvit a šli si za tím. Z klubového hlediska to byl nejlepší tým, ve kterém jsem kdy hrál.
A naopak něco, co se ti nesplnilo?
Samozřejmě asi NHL. Mezi mými dvaceti a pětadvaceti jsem asi nebyl až takový profesionál, jako jsem byl potom a tam mi malinko ujel vlak. Stala se mi i nějaká těžší zranění, to mě taky zabrzdilo. Nebudu říkat, že toho lituji, ale zkrátka se mi nepodařilo splnit si ten sen, který jsem vždycky měl.
Mohl bys přiblížit, jaká bude tvoje nová role u týmu?
Měl bych mít na starosti hlavně skauting a být k ruce Filipovi. On je fantastický kouč, ale občas toho má spoustu, takže bych mu měl pomáhat, aby se mu trochu ulevilo. Vždycky jsem byl ambiciózní člověk. Vím, že je přede mnou strašně dlouhá cesta, ale chci se teď učit od lidí, kteří už jsou u hokeje dlouho. Těším se na to, i když vím, že to bude úplně něco jiného a nejspíš to bude i časově náročnější, než tomu bylo doposud.
„V posilovně budu určitě i nadále.“
Jaký je to rozdíl přejít z kabiny mezi trenéry a realizační tým?
Speciálně tady v Liberci propojení realizačního týmu s hráči vždycky nějaké bylo. Jenom jsem si vzal věci a dal si je do jiné místnosti. Já se snažím být pořád stejný a všichni ostatní se ke mně také chovají jako předtím. Zatím si to užívám. Posledních čtrnáct dní jsme se s Filipem bavili o určitých věcech, snažil se mě už i do něčeho zapojit. Sžívám se s tím, není to jednoduché, ale stejně jako hráč do toho budu dávat maximum.
Minulý rok se připojil k realizačnímu týmu i Petr Jelínek. Je to důkazem toho, že návaznost a vztah k legendám v Liberci funguje?
Je to tady teď nějakým způsobem nastavené. Ta organizace je v Česku top. Když se podíváme všude po světě, tak bývalí hráči takové příležitosti dostávají. Vidím to jako šanci, budu si tu něco budovat úplně od začátku. Velký dík patří panu majiteli, pokusím se ho nezklamat.
Jen těžko si lze představit, že už nebudeš v posilovně mezi prvními. Budeš si ji dopřávat i po konci kariéry?
Neměl bych tam být, když tam jsou hráči, ale v posilovně budu určitě i nadále. Už se do ní zase těším, ale zároveň budu mít čas i na ostatní věci. Je to velká životní změna.
Probíral jsi svůj konec i s velkým kamarádem Ladislavem Šmídem?
Bavili jsme se o tom hodně. Jeho rada byla, abych hlavně neudělal něco v emocích. Na druhou stranu mi říkal, že jestli to takhle cítím, ať se to nebojím udělat. Život hokejem nekončí, něco nového zase začíná. Já mám to štěstí, že u hokeje zůstanu. Bude to jiné, ale moje mentalita zůstává stejná. Netvrdím, že na kluky budu tvrdý, ale budu se s nimi bavit na rovinu.
Michal Birner při oslavě titulu v roce 2016
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet