Gól byl pro mě dětský sen. Oslava? Nevěděl jsem, co mám dělat, směje se Hambálek

Včera

Ondřej Belák

Liberec - Jeho hlavním úkolem je gólům zabraňovat, ve čtvrtek si ale Vojtěch Hambálek kromě 33 úspěšných zákroků připsal také unikátní úspěch. Při jihlavské power-play si srovnal kotouč na hokejce a skóroval přes celé kluziště! "Vždycky, když jsem se díval na sestřihy z NHL a jednou za čas se stalo, že dal nějaký brankář gól, strašně mě ta představa lákala," říká brankářská jednička naší juniorky.

Když jsi chytil nahozený puk a viděl jsi, že je jihlavská branka prázdná, problesklo ti hned hlavou, že to zkusíš?
Myslím, že to probleskne každému gólmanovi. Když vidí, že to protihráč v power-play nahazuje, hned se podívá na druhou stranu, jestli tam je místo. Prostě jsem to zkusil a doteď nemůžu uvěřit tomu, že to tam opravdu spadlo. (smích) Jen jsem koukal, pak jsem si uvědomil, že jsem dal gól. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, jak se radovat. Bylo to úžasné, asi už se mi to nepovede. Neumím to ani pořádně popsat.

Co ten nával emocí, který se dostavil?
Bylo to obrovské nadšení, překvapení, všechno možné. Pak jsem tam začal řvát jako blázen, jel jsem si plácnout se spoluhráči. (smích) Přejel jsem ale modrou čáru, takže mě rozhodčí poslal na střídačku a malinko mě jen mrzelo, že jsem to nemohl dochytat.

Kudy jsi to vůbec trefil? Svoji střelou jsi překvapil i automatickou kameru, která ten gól nezachytila úplně přesně...
V Jihlavě je hodně nízký strop, takže jsem si už v průběhu zápasu říkal, že kdybych třeba vyhazoval puk v oslabení, muselo by to jít trošičku níž než normálně. Na druhou stranu nad těmi nižšími kotouči zas máte větší kontrolu. Našel jsem při té střele nějakou uličku mezi hráči, prvního jsem přehodil a pak už to tam doklouzalo. Ještě jsem se potom bavil s Pekym (Danielem Pekařem), ten se na to díval a chvíli si prý říkal, jestli do toho náhodou nemá sáhnout. Naštěstí nesáhl. (úsměv)

Byl vstřelený gól něčím, na co jsi myslel, že bys to jednou v kariéře chtěl dokázat?
Byl to pro mě takový dětský sen. Vždycky, když jsem se díval na sestřihy z NHL a jednou za čas se stalo, že dal nějaký brankář gól, strašně mě ta představa lákala. Takže to pro mě bylo spíš takové přání než vyloženě nějaký cíl.

Trénuješ to?
Ano, občas to v rámci tréninku zkoušíme a vyhodíme si pár puků přes celé hřiště. Popravdě mi to ale moc nejde! (smích) Byla to spíš náhoda, že se to zrovna takhle v zápase povedlo.

Co následovalo po konci zápasu? Zadarmo to asi nebylo, že?
Celá kabina za mě měla obrovskou radost, těch reakcí si moc vážím. Levné to rozhodně nebylo, je to docela tučný příspěvek do kasy. (smích)

Jaká byla cesta z Jihlavy?
Já jsem se skoro celou cestu díval na ten gól, pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Bylo to super, uteklo to rychle. Na sociálních sítích jsem dostal hrozně moc gratulací, což bylo příjemné. Psali mi i lidi, které osobně ani neznám. Jsem za tu podporu moc rád.

V sobotu od 12:15 hrajete v Turnově proti Motoru. Na co bys fanoušky pozval? Zkusil bys to znovu?
Když bude možnost, tak se třeba znovu pokusím. V první řadě bych ale fanoušky pozval na rychlý juniorský hokej, bude to těžký zápas a každý fanoušek nám moc pomůže.

Šance na TOP 4 stále žije, kromě tří bodů ale budete potřebovat i prohru Pardubic. S čím do toho jdete?
Každý má hlavu nastavenou tak, že musíme urvat tři body. Co se stane v Pardubicích, to už teď není v našich rukách. Všichni musíme udělat všechno pro to, abychom tomu šli co nejvíc naproti a náš zápas zvládli.