Priorita pro mě byla Liberec, říká staronová tvář Bílých Tygrů Martin Čakajík

Co Vás přitáhlo zpět po těch pěti letech?
Já jsem si v Liberci našel přítelkyni, mám tu nějaké zázemí. Lákalo mě po celou dobu vrátit se zpět do Liberce, protože je tady dobré zázemí, hraje se dobrý hokej a hokejová atmosféra je tu taky dobrá. Je to jedno s druhým.

Měl jste ještě jiné nabídky z extraligy či ze zahraničí?
Ze zahraničí ne. Ne, že bych nechtěl, ale na to musíte mít nějaké výsledky a ty jsem neměl. Z extraligy už nějaké nabídky byly, ale já jsem říkal, že moje priorita je Liberec a od toho se to vše odvíjelo.

Říkalo Vám vedení, co od Vás čeká?
Nějaké náznaky byly, ale uvidíme až na ledě a tam se to taky všechno bude vyvíjet. Teď musím co nejlépe odmakat letní přípravu a co nejlépe se připravit na nový ročník extraligy.

Asi byste měl být pilířem obrany "nového týmu". Souhlasíte?
Uvidíme. Budu se snažit hrát co nejlépe, tak aby byla v Liberci co nejlepší defenzíva. Jsem tu asi jeden z nejstarších obránců, a tak míra zodpovědnosti bude ležet i na mých bedrech.

Jaké budou ambice tohoto mančaftu z Vašeho pohledu?
Základ je jasný, dostat se do play-off. Je to jedno, zda je to z osmého místa nebo z předkola, důležité je, se tam dostat. V play-off už je vše možné.

Možná je to shoda okolností, ale za tu dobu, co hrajete extraligu, jste nasbíral nejvíce bodů právě v dresu Bílých Tygrů.
Asi máte pravdu. To jsem byl ještě mladý, lítal jsem nahoru a dolů, občas mi něco vyšlo, ale později mi to už nevycházelo. Víte jaký je hokej, někdy vám tam spadne všechno a někdy nedáte ani z vyložené šance nic, ale občas to není o bodech, ale o zodpovědnosti a hrát dozadu. Hodně rozhoduje to, jestli hrajete přesilovky, oslabení a jak se dostáváte na led. Nejde ani tak o osobní body do statistik, ale o body do extraligové tabulky.

Jak vzpomínáte na své působení v Liberci?
Na své působení tady vzpomínám velice rád. Mám na Liberec nejen pěkné hokejové zážitky, ale i jiné pěkné vzpomínky. Teď už ale vzpomínat nemusím, protože jsem zase zpět. Liberec mi dal nejen hokej ale i přítelkyni, takže na Liberec vzpomínám vždy v dobrém.

Do Liberce se vracíte po pěti letech. Bílí Tygři byli Váš první klub v extralize, jak jste se na něj z pozice soupeře díval?
Změny v kádru tu byly obrovské a Liberec šel celkově hodně nahoru. Proti Tygrům se mi ale hrálo vždy špatně. Stačí si vzpomenout na výluku, kdy hráli dobře, poté hráli dvakrát semifinále, na kterém jsem se byl podívat.

Byl to tedy pro Vás vždy trochu prestižnější zápas?
Určitě jsem ten zápas bral prestižněji než nějaké jiné zápasy. Když si vzpomenete, že jste někde hrál, tak se chcete ukázat vždy v co nejlepším světle.

Za tu dobu, co jste odešel z Liberce, jste vystřídal tři extraligové kluby. Na který vzpomínáte nejvíc?
Tak ten Třinec to byla jen taková dvouměsíční zastávka. Tam to bylo špatné už od začátku, nedařilo se mi a vše bylo lámané přes nohu. Ve Znojmě se mi hrálo dobře, nastupoval jsem ve druhém útoku s Jirkou Dopitou a s ním se hraje super. Dokonce jsme hráli i semifinále. Poté mě vyměnili do Plzně, kde to bylo taky dobré. Trochu jsem si představoval, že ta hra bude trochu lepší, ale v každém klubu si najdete svou roli a snažíte se ji plnit co nejlépe. Z každého týmu, kde jsem působil, jsem si vzal něco pozitivního a snad to přenesu i sem do Liberce.

Za těch pět let se kádr Bílých Tygrů hodně změnil. Znáte ještě vůbec někoho?
Když proti sobě hrajete čtyřikrát do roka, tak se znáte z ledu prakticky se všemi. Jinak víc znám určitě Honzu Plodka, Honzu Víška, Andreje Podkonického, Tomáše Haranta a další.

Takže jste byl s někým v kontaktu?
To ani ne, s Ríšou Jarešem jsem se párkrát potkal nebo Honzou Plodkem. Jinak jsem s někým mluvil, jen když jsem přijel do Liberce.

Máte taky nějaké starty za slovenskou reprezentaci?
Pár startů mám, asi dvacet.

Je to uzavřená kapitola nebo tam cesta ještě vede?
Záleží to na trenérovi, jestli vás tam zavolá nebo nezavolá. Rád bych ještě někdy za slovenský národní tým hrál, ale když vás tam nikdo nezavolá aspoň na přátelské utkání, tak je to těžké. Z tohoto hlediska si z toho hlavu nedělám, když pozvánka přijde, budu rád, a když nepřijde, tak si z toho hlavu dělat nebudu.

Je letní příprava v Liberci v něčem jiná než jinde?
Každý trenér má svá specifika. Vždycky je to o kondici, síle, vytrvalosti a obratnosti, takže to je prakticky všude dost podobné. To bychom tu byli asi tři hodiny, abychom to vše probrali. (smích)

Letní příprava je v plném proudu. Jak je to z Vaší strany, máte ji rád?
Když jsem byl mladší, tak jsem letní přípravu neměl příliš v lásce. Za ty poslední roky jsem si ale na to už asi nějak zvykl. Neříkám, že ji mám rád, ale dá se to zvládnout a musí to být. Člověk, když chce hrát dobře, tak se musí seknout a prokousat se tím. Za těch posledních pár let už to lépe snáším, ale ze začátku to bylo hrozné. Pro mě je tedy letní příprava vždy hrozná, já jsem neběhavý typ, jsem malý a mám hodně kilo, takže si v tom příliš nelibuji. (smích)

Je tedy letní příprava pro hokejistu opravdu tak důležitá, jak se říká? Čerpá z ní pak hráč celou sezónu?
Stoprocentně. Minulý rok s námi v Plzni hrál Lotyš, který v létě skoro vůbec netrénoval, a prvních dvacet zápasů chodil z ledu úplně červený. Vypadalo to, že vůbec nemá kondičku. Pro hokejistu je tedy letní příprava hrozně důležitá.

Martine, děkuji Vám za rozhovor.