Pěstní souboje libereckých hokejistů

V posledním zápase s úřadujícím mistrem české extraligy, Třincem, bylo v průběhu poslední minuty třetí třetiny už rozhodnuto. David Štich, kterého chvíli předtím popudil poznámkami k liberecké střídačce David Květoň, byl odhodlaný přitvrdit a když ho po tvrdém hitu u hrazení vyzval statečný mladík Adam Rufer, strhla se jedna z nejhezčích bitek, které mohli diváci v Liberci vidět. Liberecký bek zvládl souboj s dvacetiletým juniorem téměř na jedničku. Už v minulé sezóně se Štich málem porval s Jiřím Vašíčkem, při European Trophy zase vyzýval k akci berlínskou střídačku. Až nyní se mu tedy podařilo shodit rukavice v Tipsport extralize.

Přitom ze začátku extraligové historie modrobílých se o bitky staral především útočník – Václav Novák. Ten se ve druhé sezóně libereckého týmu musel porvat hned dvakrát. Jednou proti němu stál vítkovický Daniel Zápotočný, který se jel mstít za zákrok u hrazení, který spáchal slovenský forvard Rudolf Verčík. V další bitce se popasoval se zlínským Mokrejšem.

Po většinu doby, kdy Severočeši hrají v extralize, mají ale roli bitkaře obránci. Tradičně jsou bitkaři pravá křídla, v Česku to tak ale neplatí. Do bitek se právě kvůli absenci hráčů, kteří jsou na ledě pouze kvůli bitkám a kteří by byli kvůli evropským pravidlům naprosto bezcenní, pouští ostří beci. Jednoho takového měli Tygři v Angelu Krstevovi, který se v prosinci 2006 nebál pustit do zkušeného Jana Čalouna, uprostřed hromadné bitky proti pardubickému celku. S jiným veteránem, Ivanem Rachůnkem, se před několika lety porval další liberecký bek, Lukáš Derner, kterému patřila role severočeského buldoka před příchodem Davida Šticha.

Kdo ale bral spravedlnost do svých pěstí ve většině případů v posledních letech, byl Andrej Podkonický. Díky svému silovému pojetí hry neměl nikdy s bitkami větší problém a explodoval především v minulé sezóně. Při vypjatém zápase v Plzni si poradil s Michalem Dvořákem, v play-off pak ztrestal slávistu Tomáše Doležala za faul kolenem na Petra Nedvěda. Daleko atraktivnějšího soupeře si však kdysi vybral Stanislav Procházka. Jako kapitán se tehdy popasoval se samotným Jiřím Šlégrem.

Několik úspěšných libereckých odchovanců se dostalo do severoamerických soutěží, kde bitky patří ke každodenní rutině. Několik let strávil za Atlantikem Jakub Čutta, který tam shodil rukavice hned 12krát a mezi jeho soupeři se nachází i jména hráčů nyní hrajících v NHL, Scotta Hartnella a Bena Eagera. Stejný počet bitek má za sebou i Ladislav Šmíd, nejslavnější ze všech libereckých odchovanců, který ale většinu z nich zaznamenal v samotné NHL, dokonce se porval s legendárním Jaromem Iginlou. Ve dvou bitkách se objevil na nižších úrovních také Tomáš Plíhal a v pěti slovenský bek Adam Jánošík.

Z nynějších Tygrů se v zámoří porval i kapitán Petr Nedvěd. V sezoně 1993/94 se v zápase s Calgary musel bránit zkušenému světoběžníkovi Michelu Petitovi. To rukavice Milana Bartoviče viděli zámořští diváci na ledě hned několikrát. Porval se pětkrát a jednou se potkal se Sheldonem Brookbankem, který v současnosti patří mezi bitkaře v NHL. Lukáš Vantuch se porval dvakrát v juniorské WHL, zatímco Jaroslav Vlach se málem za mořem stal bitkařem. Třináct bitek za dvě sezony je pro evropského hráče velice slušný výkon a Vlach se navíc popasoval s několika opravdu tvrdými hráči. Třeba nám to, co se naučil, jednou předvede i zde.