Přišel jsem do Liberce vyhrát titul, říká Milan Hnilička

Kdy jste začal přemýšlet o návratu do extraligy? Jak dlouho jste o tom jednal s Bílými Tygry?
O návratu jsem přemýšlel prakticky od té doby, co jsem přestal pravidelně nastupovat v NHL. S vedením Liberce jsem byl v kontaktu asi půl roku, postupně bylo jednání čím dál tím konkrétnější a vyvrcholilo podpisem smlouvy. Ještě toho, doufám, mám hodně před sebou, a proto mi hodně na výběru klubu záleželo. Chtěl jsem si vybrat ten správný klub, abych mohl v hokejové kariéře ještě něco dokázat. Přemýšlel jsem v jednu chvíli kvůli penězům i o ruské superlize, ale nakonec jsem se rozhodl pro českou extraligu. Také z toho důvodu, abych splatil dluh vůči českému hokeji.

Jak dlouho jste se dohadoval s vedením Liberce o finančních podmínkách?
To bylo to nejsnadnější. O penězích jsme jednali úplně nejkratší dobu.

Jednání však probíhala docela dlouho. Co nakonec rozhodlo, že jste Liberci kývnul?
Hrál jsem dlouho v Americe, tohle je velká změna. Mám rodinu a musel jsem brát ohledy také na ni. A šlo i o sportovní cíle. Přece jen ještě nejsem nejstarší a chci v hokejové kariéře něco dokázat. Chtěl jsem proto zvolit takový klub, který bude mít odpovídající zázemí a chuť něco dokázat.

Prý jste jednal také se Slavií. Bylo reálné, že tam odejdete?
Já jsem v té době nebyl v Čechách. Tuhle informaci jsem si přečetl jen na internetu a tím to skončilo.

Říká se, že se o Váš příchod do Liberce zasloužil i obránce Jiří Šlégr. Je to pravda?
Ano, je to pravda. Jirka je můj kamarád. Sám mě kontaktoval a seznámil mě s podmínkami, které tady vedení klubu pro hokej postupně buduje. Mluvil i o stavbě nové multifunkční arény. On sám měl velkou snahu tady hrát. Vysvětlil mi, proč by se mi tady asi mělo líbit. A měl pravdu."

Měla vliv na návrat i chystaná výluka v NHL?
Jen minimální. V hlavě i v srdci jsem už doma v Česku. Člověk by neměl říkat nikdy, ale už s návratem do zámoří nepočítám. Všechny moje cíle a vize se týkají Liberce.

Myslíte, že je reálné, abyste s Libercem získal extraligový titul?
Určitě ano. Kdybych si nemyslel, že ho tady můžu získat, tak tu nejsem. Tím ale nechci říct, že bychom ho museli v příští sezóně vyhrát. Budeme postupovat postupně, prvním úkolem bude postup do play-off a pak se může stát cokoliv.

Liberec však zatím není považován za horkého favorita na titul. Nemyslíte si, že ve Spartě nebo Pardubicích byste měl situaci jednodušší?
Na to je těžké odpovědět. Já jsem už ve Spartě hrál a přestože jsme měli dobrý tým, tak jsem tam titul nezískal. Sám sebe jsem přesvědčil, že Liberec je mužstvo, se kterým dokážu splnit své cíle. Věřím, že stojíme v Liberci na začátku něčeho, co skončí pro nás pro všechny velkým úspěchem.

Rázem se z Vás stala určitě největší hvězda Bílých Tygrů. Nebude vás to trochu svazovat?
Já se na to takhle nedívám. To tak bude možná na papíře, ale hokej je kolektivní hra, jedinec sám nic nedokáže. A neříkám to z toho důvodu, že se to dobře poslouchá, ale protože to tak je. Úspěchy, kterých jsme dosáhli v národním týmu, přišly proto, že jsme táhli všichni za jeden provaz. Chtěl bych, aby to stejně fungovalo i v Liberci.

Jak velkou roli hrála při návratu domů větší možnost probojovat se do reprezentace?
Největší motivací jsou úspěchy v naší extralize a především snaha získat titul. Udělám pro to všechno. Národní mužstvo beru jako něco navíc, hlavním cílem v příští sezóně bude postup do play-off. Za tím tvrdě půjdu a doufám, že s sebou strhnu i spoluhráče.

Dlouhých pět let jste působil v zámoří. Znáte nějaké liberecké hokejisty?
Musím se přiznat, že moc ne. Znám asi jen dva nebo tři kluky v mužstvu. Nevidím v tom však problém. V Americe se každý hráč stará hlavně sám o sebe, naše mentalita je trochu jiná. Vyloženě se těším na český hokej a české prostředí.

Už jste začal s letní přípravou? Chystáte se trénovat s mužstvem?
Kvůli rodinným povinnostem a stěhování celého baráku jsem začal později. Už ale asi týden trénuju. Budu se připravovat individuálně, dělám to tak už mnoho let a vyhovuje mi to. K mužstvu se připojím, až půjdeme na led.