.svg){kind=small}
Petr Jelínek o dřině na soustředění: Klukům, co mají 70 kilo to běhá samo, my se s tím pereme víc
Martin Zíta
Špindlerův Mlýn/Liberec - Útočník Petr Jelínek, jedna z posil Bílých Tygrů do nové sezony, už při svém první rozhovoru v novém působišti přiznal, že se příliš netěší na letní přípravu. Ta se totiž na severu Čech dost liší od té, na kterou byl zvyklý v Praze. „Je to hrozný, přesně čeho jsem se bál,“ komentoval se smíchem během soustředění ve Špindlerově Mlýnu.
Tygři neodjeli do lyžařského střediska skutečně na žádnou dovolenou a slova trenérů, že chtějí hráče dostat na hranici jejich fyzických možností se záhy naplnila. „V půl osmé rozcvička, od devíti do půl dvanácté trénink, pak oběd a polední klid,“ jmenoval Petr Jelínek během naší středeční návštěvy. „Další trénink bývá nějaký výjezd na kole, to je tak do šesti. Potom ještě následuje tělocvična, kde jsme asi do čtvrt na osm.“
Už podle výše zmíněného je vidět, že moc volna a také sil hráčům nezbývá. „Trávíme to hlavně v posteli,“ s úsměvem prozradil nejčastější činnost mezi tréninky. „Není moc energie ani nálada dělat něco jiného, hlavně odpočíváme a nabíráme síly na další trénink.“
Síly byly potřeba a jak už jsme zmínili, Petr Jelínek není zrovna největším fandou letních galejí. „Je to hrozný,“ potvrdil ve velmi veselé náladě. „Kola a výběhy jsou nic moc, to asi nemusí nikdo. Je to přesně to, čeho jsem se bál.“ Potvrdil tak slova Lukáše Krenželoka, který po společném příchodu z pražské Slavie předpovídal, že příprava bude doslova peklo.
Nejsou v tom ale sami. Najít někoho, kdo je milovníkem přípravy mimo led, by dalo pořádně zabrat. „Úplně bez problémů to nezvládá asi nikdo,“ potvrdil útočník, jehož zdobí čistě hokejové parametry 188 centimetrů a 100 kilogramů. „Samozřejmě jsou tady kluci, kteří mají sedmdesát kilo a běhá jim to samo. My těžší se s tím pereme trochu víc, takže první asi odpadne někdo z nás. Ale tak měsíc jsme to vydrželi, takže teď už to nějak zvládneme.“
V Krkonoších s během nijak zvlášť bojovat nemusel. „Tady je hlavně kolo. Ze začátku jsme jezdili kratší úseky, ale postupně se prodlužovaly. V úterý jsme jeli na Špindlerovu boudu, to už bylo trochu delší a navíc nás potkal déšť.“ Jak se běhá v horách si hráči ostatně vyzkoušeli už před soustředěním.
“V Liberci jsme běhali na Ještědu, což bylo taky krásný,“ načež se devětadvacetiletému útočníkovi znovu na obličeji objevil široký úsměv. Ten neopustil ani u otázky, zda se těší domů, na kterou mnoho hráčů volí diplomatickou odpověď. „Hrozně moc, už aby to skončilo.“
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet
