Petr Syrovátko: V roce 2002 se naplnil sen, za kterým jsme dlouho šli.

Ještě před samotným zahájením utkání se necelá třicítka hráčů týmu z roku 2002 bude podepisovat u infopultu Home Credit Areny. Chybět nebudou ani výrazné individuality, jakými byly Vítězslav Jankových, Mojmír Musil, Patrik Rozsíval, Angel Krstev, Jan Plodek nebo brankář Pavel Falta. Autogramiáda začne v 17:15 a pro fanoušky budou zdarma k dispozici týmové retro plakáty.

Slavnostní připomenutí největšího milníku liberecké hokejové historie se odehraje v sezóně, kdy Bílí Tygři slaví, jak upozorňuje prezident klubu Petr Syrovátko, už 111 let od první zmínky o ledním hokeji na území města Liberce: „Liberec, tehdy ještě Reichenberg, patřil na začátku 20. století k nejprogresivnějším městům na území dnešního Česka a platilo to i ve sportu. Tímto faktem se rádi pyšníme a v letošní sezóně jej připomínáme. A když se letos obracíme do minulosti, je jasné, že chceme připomenout také nejsvětlejší moment naší historie. Náš postup do extraligy má mnoho z nás a většina našich fanoušků ještě stále v živé paměti. Byl to nesmírně silný zážitek, který stojí za připomenutí. Celkově to byla parádní sezóna, která nám potvrdila, že změny, které jsme v klubu nastartovali ve spolupráci s Janem Ludvigem, byly správné.“

Tým, který prošel náročnou sezónou a velkou konkurencí v play-off i v baráži až nečekaně hladce, nejspíš připravil mnohým hokejovým expertům zajímavé překvapení, každopádně ale rozpoutal velkou hokejovou horečku ve městě pod Ještedem. V základní části první ligy nenašla parta vedená trenéry Josefem Jandačem, Karlem Dvořákem a Jaroslavem Nedvědem starším rovného soupeře a vyhrála „o parník“ se 14 bodovým náskokem před druhou Třebíčí. Suverénní jízdu předvedli Bílí Tygři i ve vyřazovacích bojích, kde prohráli pouze jediné utkání. Postupně si poradili s Kadaní (4:0 na zápasy), s Chomutovem (4:0 na zápasy) a ve finále s Jihlavou (4:1 na zápasy). Tým se spoléhal především na spolehlivé výkony brankáře Pavla Falty a také na produktivitu prvního útoku ve složení Musil-Jankových-Rozsíval. V play-off Liberec výrazně posílil díky Jiřímu Hudlerovi, který přišel na hostování ze Vsetína a ve 12 zápasech přispěl 13 kanadskými body.

Do baráže o extraligu ovšem Hudler nastoupit nesměl, i tak ale zůstával s týmem a jezdil i na venkovní utkání. I bez této výrazné posily si Bílí Tygři poradili s favorizovaným Kladem. A opět prohráli pouze jednou. Barážové vítězství 4:1 na zápasy znamená největší úspěch v historii libereckého hokeje. Pro mnohé z hráčů je postup do nejvyšší soutěže startem jejich kariéry ve vrcholném hokeji. Někteří po tomto velkém úspěchu naopak u Bílých Tygrů skončili. Postup ale tehdy slavili všichni stejně. Klíčové okamžiky posledních postupových bojů líčil Petr Syrovátko už v 10. extraligové sezóně pro časopis BusinessTiger: „V sezóně 2001/2002 jsme si dali za cíl zopakovat umístění z předchozího roku, kdy jsme došli až do finále 1. ligy. Přiznám se, že víra v to, že se nám úspěšně podaří překonat i baráž a postoupit do extraligy, ta i tehdy zůstávala za hranicí snu. Pak ale přišel 31. březen 2002 a sen se stal skutečností. Vyhráli jsme na Kladně 2:1. Byl to fantastický duel, ve kterém zazářili bratři Kudrnové. Ale tehdy jsme skvěle odehráli už prvoligové finále s Jihlavou. Hodně nám v něm pomohl i Jirka Hudler. Byť poslední zápasy hrál se zlomeninou nártu a riskoval tehdy svůj start na MS dvacetiletých. Takových hráčů ale bylo víc. Například Mojmír Musil hrál se zlomenou zánártní kůstkou. Nikdo nechtěl roztrhnout tu výjimečnou partu. Ten rok se prostě sešly všechny ty důležité věci, které potřebujete, abyste dosáhli výjimečného sportovního výsledku. Výjimečnost této sezóny podtrhnul i fakt, že k jednomu utkání nastoupil také Petr Nedvěd. Bylo to spíše dílem náhody, protože v úvodu sezóny čekal na své angažmá v NHL. Každopádně nám proti Prostějovu pomohl hattrickem. Jsem rád, že i on se ceremonie zúčastní.

Tehdejší a současný prezident klubu Petr Syrovátko je tím mužem, který stál za raketovým vzestupem libereckého klubu, který ještě v roce 1995 hrál pouze 2. národní ligu. Jeho postupové emoce proto nutně patřili k nejsilnějším: „Prožíval jsem čiré nadšení a pocit absolutního štěstí. Sen, za kterým člověk dlouho šel, se splnil. Ačkoliv je to jenom sport a nejde o život, na atmosféru těch chvil nikdy nezapomenu. Je úžasné, co sport přináší. A kdybych měl přidat ještě jednu osobnější vzpomínku, bylo to druhý den ráno, kdy se člověk vzbudí trochu s obtížemi po probdělé noci, a já si vůbec nebyl jistý, jestli se to vůbec stalo, nebo jestli ještě nemůžeme o extraligu přijít například nějakým administrativním krokem. Naštěstí se tak nestalo a my si mohli užít báječné extraligové sezóny, s báječnými fanoušky, kdy jsme pobláznili celý Liberec. Letos to zatím není takové, i když se marketingově snažíme, doteď se nám nepodařilo vyprodat arenu. Nejlepším marketingem jsou ale dobré výsledky a předvedená hra a já chci všechny ubezpečit, že jsme v této sezóně ještě neřekli poslední slovo a uděláme všechno proto, abychom naší hrou přitáhli fanoušky zase zpět do hlediště.“