Bylo to utkání gólmanů

Křest - tak by se dal nazvat včerejší zápas pro Jaroslava Modrého, který přišel teprve v neděli. „Musel jsem v kabině platit zápisné, což je v mém věku trochu nezvyklé,“ usmívá se a dodává: „S klukama jsem se hodně rychle seznámil, kolektiv je tu fakt super. Jsou tu výborní hokejisti, což mi dost pomohlo, abych se tu rychle zaklimatizoval.“ Jen tři dny po svém příletu do republiky se hned zapojil do kádru, po boku Miroslava Dubna patřil k nejvytěžovanějším obráncům zápasu. „Hokej je moje povolání a navíc jsem se na zápas hodně těšil. Když hrajete s takovým hráčem, jako je Mirek, tak to máte hodně usnadněné. Neříkám, že naše hra byla dneska nejlepší, musíme se spolu ještě naučit hrát, ale myslím že to půjde.“ Úterní zápas pro tuto novou akvizici byl ještě v jednom bodě zvláštní. Setkal se na ledě s bývalými spoluhráči ze zámoří Žigmundem Pálffym, Tomášem Vlasákem a Jozefem Stümpelem. „Bral jsem to tak, že si na ně na ledě musím dávat pozor, člověk musí pořád koukat kde jsou, protože to jsou fakt šikovní hokejisti. Stačí jim trochu času a prostoru a dokážou toho využít, což potvrdil Tomáš Vlasák na začátku prodloužení, když dokázal zápas rozhodnout.“ Jeho první zápas v extralize poznamenala i jiná pravidla. „Musím si zvyknout na to, že se tu hraje bez červené čáry. Tohle pravidlo jsem si trochu zažil na loňském MS, takže doufám, že mi to nebude dlouho trvat.“ Své pocity z prvního utkání před českým publikem po delší době shrnul do jedné věty: „Je fajn hrát tady v Liberci, lidi jsou tu hladoví po hokeji a jsem rád, že toho můžu být součástí.“

Čtvrtá formace Petra Vampoly se na led dostávala jen sporadicky. „My jsme se na led dostali tak třikrát za třetinu, což je málo. Nedostali jsme se do tempa.“ Přesto když už na ledě byli, dokázali obranu Slavie pěkně potrápit. Občas byla znát nesouhra v celém týmu, což mohla způsobit reprezentační přestávka. “My jsme během přestávky kvalitně potrénovali, já jsem jednou hrál v Českých Budějovicích, takže si nemyslím, že by to bylo dneska ovlivněno přestávkou. Oba týmy hrály dobře a nedávaly si moc prostoru na ledě,“ a dodává: “Milan Hnilička dneska odchytal super zápas, i když pak dostal ten gól v prodloužení.

Nejúdernější formací Bílých Tygrů byl opět útok Ľubomíra Vaice a v něm hlavně Radim Vrbata, který měl mnohokrát takříkajíc gól na hokejce. „Dneska to bylo utkání gólmanů. My jsme sice měli šance, ale Slavie je měla také. Bohužel se podařilo Slavii zvítězit. Kdybychom proměnili všechny naše šance a Slavie také, tak to mohlo skončit pěkně divokým skóre, ale jak jsem řekl, utkání dneska patřilo brankářům.“ V hodnocení zápasu dále pokračuje slovy: “První třetina se všem klukům zdála taková zpomalená, když jsme se o tom pak bavili o přestávce v kabině. Druhá se nám sice po herní stránce docela povedla, ale dostali jsme gól.“ O krátkém průběhu prodloužení podle něj rozhodlo následující: “Slavie to hezky sehrála a Vlasák to perfektně trefil, ono je v podstatě jedno, jestli ten gól dostaneme na začátku nebo na konci.“

Ve třetí třetině překvapoval svými útočnými výpady Jiří Moravec, když si několikrát sjel od modré na přihrávku zpoza branky, ani jemu se ale nepodařilo Fraňka překonat. „Chytal dneska fakt výborně a zlikvidoval i nemožné.“ Svou vinu podle něj nese i stav ledu. „Dneska byl led hodně špatný, bylo tam hodně hrbolů.“ I podle něj to bylo utkání brankářů. “Oba gólmani chytali famózně. Hnilda chytl tak čtyři vyložené šance a na druhé straně Franěk to samé. Nakonec rozhodla zápas malá chyba v prodloužení. Bodu se Slavií si sice ceníme, ale doma musíme vyhrávat. V tomto tříbodovém systému je jakákoliv prohra ošemetná, obzvlášť při letošní vyrovnanosti extraligy.“