Petr Syrovátko: Postup do semifinále CHL? Historický úspěch!

Co pro vás jako pro prezidenta a majitele klubu znamená historický postup do semifinále Ligy Mistrů?
Ve sportu nejde o život. Neexistuje sportovní katastrofa, pouze sportovní neúspěch. A naproti němu stojí úspěch, který znamená obrovskou radost a oslavu. Jenže druhý den už se zase jede dál. Nic víc se ve sportu vlastně neděje. Nicméně utváříte tak velké hodnoty, vzory, tradici a dějiny. Neznám lepší pocit, než podobné chvíle euforie.

Vydělal klub na postupu do semifinále i finančně?
Postupem do semifinále jsme vydělali 25 tisíc euro. Když si spočítáte, že jsme do Švýcarska museli dopravit nějakých 65 lidí, spali jsme ve dvou hotelech... Máme sečteno, že letos na Champions Hockey League celkově doplácíme přibližně tři miliony korun. Nicméně hokejové hnutí si vždy stěžovalo, že nemáme svou Ligu mistrů. Záviděli jsme fotbalu. Bylo tu několik neúspěšných pokusů, až vznikl tento projekt, jehož se 24 evropských klubů účastní jako akcionáři. My jsme jedním z nich.

Co vás k tomu vedlo?
Především si myslíme, že není dobré pouze stát v koutě a něco kritizovat. Když se chceme o něco pokusit, musíme pro to něco udělat. Je třeba to i trochu dotovat, aby se soutěž mohla rozvíjet. Může se samozřejmě stát, že u toho v příští sezoně přímo jako účastníci nebudeme, to potkalo celou řadu klubů. Je to závislé na sportovním úspěchu či neúspěchu. Nicméně jsem neobyčejně rád, že můžeme být součástí Champions Hockey League, a věřím, že za takových pět let už soutěž bude mít úplně jinou dimenzi.

Jakým způsobem může postup do semifinále ovlivnit tým v dalším průběhu sezony?
Každý neúspěch se s vámi táhne i několik dalších pracovních dní, ovlivní vás to. Ale stejně tak to je i s úspěchy. Přináší endorfiny, pozitivní náladu. Ve sportu musíte počítat s oběma pocity a vědět, že nebudou trvat navždy.

V domácí soutěži se Bílým Tygrům v této sezoně zatím příliš nedaří. Jak se s tím vyrovnáváte?
Každá série porážek, ať už v byznyse, nebo ve sportu, vás musí nutit zamyslet se, které kroky jste udělal mizerně a kdo se na tom podílel. Měl byste se je snažit nějak napravit. A jestli se to povede, to pak ukazují vaše další kroky.

Právě postup do semifinále Ligy mistrů by mohl pro tým každopádně být velkým odrazovým můstkem do dalšího průběhu sezony, souhlasíte?
Jednoznačně! S realizačním týmem jsme o tom i takto přímo uvažovali a oni to pak přenášeli na mančaft. Podle toho jsme k zápasu přistoupili. Jistě, byli jsme trochu limitovaní tím, že nemůžeme hrát Ligu mistrů v plné sestavě, ale tak to zkrátka je. Jaro Janus zamkl branku, všichni předvedli úžasný týmový výkon. Víme, že tím nesmažeme, že jsme minulý víkend prohráli se Zlínem i s Olomoucí. Ale i tak jde o historický úspěch a zároveň o něco, od čeho se teď chceme odrazit.

S týmem jste cestoval až do Zürichu, byl jste u postupových oslav. Jak často vlastně chodíte za týmem do kabiny?
V kabině jsem pravidelně, ale není to tak, že bych nějak ovlivňoval mysl hráčů. Respektuji hierarchii, která tam je, a nechodím přes ni. Když chci něco říct, tak to samozřejmě udělat mohu, ale snažím se to dělat co nejméně. Nechci, aby to bylo tak, že vlétnu do kabiny a tam budu křičet, co je špatně. Každý by si to možná vyslechl, ale nemuselo by se to potkat s cílem.

Tým vede jako kouč a sportovní manažer Filip Pešán, který se přitom do extraligy prosadil právě v Liberci. S takovým objevem musíte být jistě spokojen?
Objev... Tak bych tomu úplně neříkal. Všichni se nějak otesáváme. U libereckého hokeje jsem 25 let, on tu je také od svého dětství. Když ukončil hráčskou kariéru, přemýšlel, co by mohl dělat dál. Začal studovat a prošel si jednotlivými kroky, které ho dovedly tam, kde je. Jde o ambiciózního trenéra, což vedlo k tomu, že si brzy řekl o šanci. Vždy v něm něco bylo, navíc si prošel naší výchovou, zná tu celé prostředí.

Jak se posunul až do současného stavu, kdy je v českém prostředí uznávaným koučem?
Absorboval do sebe řadu proher, ale také úspěchů. Jde o velmi mladého kouče, který přitom vyhrál extraligu, dvakrát ovládl základní část. Má před sebou dalších třeba 25 let kariéry. Není to o tom, kde je dnes, ale může se ještě posouvat mnohem dál. Může být velkým vzorem pro další trenéry.

V současné době je ve Spojených státech s reprezentací do dvaceti let. Neměl jste problém s tím, že povede juniorský národní tým?
Dokonce jsem mu to doporučil. Byla tam nějaká prognóza, že by byl jen asistentem, aby měl více času na klubové povinnosti, ale já jsem prezidentovi svazu řekl, že jestli ho chtějí, tak v plné míře. A to i na úkor času, který nemůže trávit u našeho týmu. Je mi jasné, že tu nemusí být donekonečna. Jeho kariéra stoupá.

Počítáte tedy s možností, že by v dohledné době mohl tým opustit?
Nemyslím, že by šel jinam v rámci Čech, ale je tu finanční lákadlo v podobě KHL nebo velký sen působit v zámoří. Extraligový hokej v Liberci musí existovat i bez Filipa Pešána. Také proto jsem si říkal, že nemusí být na škodu, když tu měsíc během sezony nebude. I to může být takovým impulzem pro celý tým.

Jaká vlastně tato sezona z vašeho pohledu zatím je?
Je to daleko horší, než jsem čekal. Do sezony jsme šli s určitým rizikem v podobě řady mladých hráčů, ale i tak jsme si říkali, že bychom se v nejhorším případě chtěli pohybovat na hraně play-off. Zkrátka být přinejmenším v osmičce. To, kde jsme, nikoho neuspokojuje, ale nehodláme dělat nějaké extrémní hysterické kroky.

Co by vám mohlo pomoci zpět do vyšších pater tabulky?
Výrazně jsme posílili mančaft, když se objevila možnost získat Marka Kvapila, a od té doby se koncentrujeme, abychom svůj způsob hokeje doladili, vyhrávali všechny malé souboje a abychom byli úspěšní. Vůbec nejsme odepsaní! Jen musíme začít nutně bodovat.