Petr Syrovátko: Účast v semifinále je historický úspěch, který časem bude mít výrazně vyšší kredit
Liberec - Cesta Bílých Tygrů Ligou mistrů je u konce. I přes prvotní zklamání z vyřazení dosáhl náš tým postupem do semifinále hokejové Ligy Mistrů historického úspěchu. "Postoupili jsme přes vynikající mančafty, až jsme se nakonec museli sklonit před současným suverénním lídrem švédské ligy," rekapituluje prezident klubu Petr Syrovátko.
V jakém duchu se budete za touto cestou Ligou mistrů ohlížet? Je to jednoznačně historický úspěch našeho klubu a také součást historického úspěchu celého českého hokeje. Vloni se do historie zapsala Sparta, která došla až finále soutěže, a letos jsme na to s Třincem navázali postupem do semifinále. Je to pro nás úžasné, můžeme být pyšní na to, co jsme dokázali. Postoupili jsme přes vynikající mančafty, až jsme se nakonec museli sklonit před současným suverénním lídrem švédské ligy.
Jaké jsou Vaše pocity po prohře 1:6 v odvetě? Domácí zápas jsme zvládli skvěle, odveta bohužel vypadala tak, jak vypadala. Soupeři musím pogratulovat. Naše pocity jsou v této chvíli spíše hořké, jak tomu po prohře bývá. Musíme se teď především plně soustředit na další boj, a to abychom napravili své postavení v extralize.
Co pro vás Champions Hockey League v obecné rovině znamená? Po dlouhých nářcích hokejové Evropy, že tu nemáme mezinárodní soutěž, jako má fotbal, a po dvou neúspěšných pokusech, konečně vznikla určitá obdoba fotbalové Champions League. Marketingově se k této soutěží zatím jen vzhlíží, ale už je tu úspěšně startující projekt, který je postavený na pevných základech. Akcionářských struktur se účastní kluby z jednotlivých nejprestižnějších soutěží Evropy, CHL podporují i hokejové svazy. Zapomenout nesmíme ani na participaci IIHF. To je zdravý a důležitý základ, aby šlo o trvalejší a stále hodnotnější soutěž.
V čem se oproti svým naprostým začátkům Liga Mistrů změnila? Po tom prvotním období, kdy se soutěže účastnili automaticky všichni akcionáři, už hraje prim sportovní úspěch. Ligy mistrů se účastní pouze ty nejlepší týmy, tedy mistři, vicemistři nebo vítězové základních částí jednotlivých soutěží. Letošní ročník měl díky tomu velkou sportovní úroveň a mě hrozně těší, že jsme v takové konkurenci prošli mezi poslední čtyři.
Mnozí současný projekt kritizují, především proto,že je pro většinu účastníků prodělečný. Co na to říkáte? Považuji za hřích to, že někteří soutěž shazují a dehonestují. Vše je ještě na začátku. Vše, co někde vzniká, má určité porodní bolesti, které je nutné překonat. Nesdílím negativní názory, že to nejde srovnávat s fotbalem. Když před lety fotbalová Champions League začínala v podobě, jak ji známe dnes, také začínala na desetinných zlomcích zisků, které znamená pro týmy dnes. Když se podíváme, jaké odměny jsou v CHL připraveny pro sezony 2020/21 a dál, jsou v podstatě dvojnásobné oproti letošku. I tady je vidět progres. Je potřeba tento projekt opečovávat a posouvat ho dál.
Někteří pro změnu kritizují, že se soutěž hraje už v srpnu... Raději by asi hráli přípravné období se dvěma extraligovými týmy. Na to jsou už přece fanoušci zvyklí z průběhu extraligy. Právě naše a třinecká účast v letošní Lize mistrů podle mě ukázala, jak se mají kluby v soutěži chovat, aby za pár let skutečně mohla být někde jinde. Aby měla nejen prestiž na sportovní bázi, ale také aby byla ekonomickým přínosem do klubových pokladen.
Jak vlastně soutěž dopadla pro Bílé Tygry v této sezoně finančně? Výsledek ještě přesně v hlavě nemám, ale díky postupu až do semifinále jsme na odměnách vydělali 100 tisíc euro. Kdybychom postoupili do finále, bylo by z toho dalších 50 tisíc, vítěz pak vydělá ještě dalších 100 tisíc navíc. Tam už to pak skáče najednou na dvojnásobek. Na druhé straně jsou ale samozřejmě také výdaje. Není to zatím rentabilní, ale my přeci úspěšnou účastí zároveň budujeme naši klubovou hrdost a čest.
Do Växjö spolu s týmem letěla také téměř stovka fanoušků. Co vás vedlo k této akci? Udělali jsme z cesty na semifinále velký zájezd. Vnímali jsme to jako takovou odměnu. Letěli jsme stočtyřicetimístným letadlem a nabídli jsme našim fanouškům možnost jet s námi. Díky tomu bylo v letadle kromě hráčů mnoho příznivců, kteří milují hokej a náš klub. Výsledek byl bohužel takový, jaký byl, ale to se ve sportu může přihodit.
Už jste zmínil porovnávání s fotbalem. Může se s ním vůbec hokej na globální úrovni svým zásahem vůbec měřit? Hokej se hraje v Evropě dejme tomu v šesti zemích na té úrovni, že je tam považován za národní sport. My si také rádi zavzpomínáme na Nagano, ale když se poté začne dařit fotbalovému nároďáku a přijde třeba mistrovství Evropy, začnou po celé Evropě proudit desetitisíce fanoušků. Zažil jsem to třeba v roce 2004 v Portugalsku. Je jasné, že fotbal je fenomén, hokej je v tomto ohledu v Evropě na druhé koleji. Když to srovnáme například s vysíláním finále fotbalové Ligy mistrů, na které se koukají i dvě miliardy lidí po celé planetě, s tím se zkrátka hokej nemůže měřit.
Nicméně i díky vývoji Ligy mistrů se může k fotbalu alespoň přiblížit. Určitě. V rámci CHL jsou podepsány nové kontrakty, například nyní s Infrontem, které garantují progres. Máme velký nárust také ve fanouškovských návštěvách. Dříve to pro ně nebylo zajímavé, teď je to spíš o tom, že se o soutěži musí trochu lépe a pozitivněji psát.
Nejlepší propagací je navíc sportovní úspěch, souhlasíte? Před rokem pro soutěž odvedla vynikající práci Sparta, která několikrát vyprodala O2 Arénu. Dostala se až do finále, které se poté bohužel hrálo ve Švédsku v malé hale Frölundy, neboť hlavní hala byla obsazená. V porovnání se Spartou a atmosférou na semifinále to bylo nešťastné rozhodnutí.
Jak by tedy podle vás propagace soutěže měla vypadat? Budu vždy bojovat za to, aby kluby v soutěži odevzdaly maximum nejen herně, ale také po té marketingové stránce. A když už budou mít s něčím problém, abychom to řešili na interní úrovni, ne aby se to v první řadě vytrubovalo do světa přes média. Jinak si pouze řežeme větev pod vlastním zadkem.
Kromě vás bojoval o postup do finále i Třinec. Sledoval jste jejich zápas? Před zápasem jsme si s panem Moderem volali a přáli hodně štěstí. Nám se jako stavební firmě podařilo v Třinci postavit arénu, takže nás pojí přátelské vztahy. Jejich zápas jsem po očku sledoval. Bohužel se jim nájezdy nevydařily, což mě mrzí. Když už tam nejsme my, mohl se tam dostat alespoň Třinec, ale takový je bohužel sport. Nezbývá než věřit, že v budoucnu napíšeme pozitivnější příběh.
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet