Radek Duda, nový skill kouč a skaut liberecké akademie: Budu vyžadovat pracovní morálku!

Máš za sebou bohatou hráčkou kariéru. Je pro tebe výzva předat zkušenosti mladým hokejistům z naší akademie?
Dává mi to asi nejvíc smysl. Když se poohlédnu za svojí kariérou, vždycky docílím názoru, že jsem potkal hrozně málo hráčů, kteří mě nechali nahlédnout pod pokličku, abych zjistil, o čem hokej vlastně je. Podle mého názoru je hrozně důležité předat klukům informace a ukázat jim ty malé i velké věci, které tobě fungovaly. Tak, aby na tom samotný hráč i klub Tygrů co nejvíc profitovali.

Aktivní kariéra už je pro tebe uzavřenou kapitolou?
Asi ano. Když si chodím ještě zahrát za staré pány do Letňan, pořád hokej miluji a baví mě. Zlom u mě nastal po sezóně v Chomutově, když jsme nezvládli baráž. Pak dorazíš domů a musíš si vybrat mezi hokejem a rodinou. Hokej je krásná věc, jenže když máš děti, je to pro mě smysl života. Sedneš si a není nad to, když vidíš rodinu pohromadě. Děti tátu potřebují, stejně jako manželka. Tohle ztratit by pro mě byla nejtěžší prohra v životě. Rodina vyhrává a musíš tomu vše podřídit, abys měl doma pohodu a mohl ji mít i v práci. Spoustu nabídek na hraní jsem odmítl, rozhodl jsem se soustředit na Benátky a postupně přejít na druhou stranu té barikády.

"Nevšímám si jen toho, jak kdo hraje. Zajímají mě i morální vlastnosti a všechno okolo"

Takže sis přechod na trenérskou dráhu v průběhu kariéry plánoval? Nebo se jednalo spíše o spontánní rozhodnutí?
Hokej je pro mě náboženství. Mám ho pod kůží a je to pro mě v dobrém slova smyslu droga, bez které prostě nemůžeš být. Je to v tobě 24 hodin denně, pořád o tom přemýšlíš, něco jsi získal, máš spoustu konexí... Nebylo, co jiného bych chtěl dělat.

Zajímavostí je, že sis v Benátkách zahrál soutěžní zápasy se spoustou kluků, které teď budeš vést. Asi je velká výhoda, že už se znáte a nejdeš do neznámého prostředí...
Já tvrdím, že pokud chceš s mládeží pracovat, musíš ty kluky znát. Můžeš je mít dobře načtené z hlediště, avšak samozřejmě to není takové, jako když s nimi sedíš v kabině. Za rok a půl, co už v organizaci Bílých Tygrů působím, pro mě bylo přínosné zmapovat si "materiál," který tady máme. Nevšímám si jen toho, jak kdo hraje. Zajímají mě také morální vlastnosti a všechno okolo. Nic se nemění na tom, že se pořád cítím svým způsobem jako jejich spoluhráč a budu apelovat na to, abychom spolu měli nadstandardní, kamarádský, upřímný a férový vztah. Jediné, co po nich budu vyžadovat, je pracovní morálka.

Duda v benáteckém dresu

Dříve ses zmínil, že mladí hráči často hokejem nežijí úplně na sto procent. Platí to stále?
Jednoznačně... Kluci mají servis, který jsme my neměli. Zároveň je menší konkurence. Na druhou stranu se nechci hrabat v tom, co bylo "za nás." Žiji v přítomnosti a na nás je kluky přesvědčit, aby ze sebe každý den dostali maximum, utvořili si konkurenci sami se sebou a snažili se být pořád lepší. Nejpodstatnější v tomhle je, aby o hokeji přemýšleli a věděli, čeho chtějí v životě dosáhnout. Zkrátka, aby na sebe vyvinuli takový tlak, který je vystřelí do sfér, kde se chtějí nacházet.

Budeš se snažit své svěřence trošku nakazit svým zapálením pro hokej? Vždy jsi byl hodně emotivním hráčem, na ledě jsi byl cítit. Dá se to přenést i do trenérské práce?
Rozhodně! Každý hráč je samozřejmě jiný a na mně je, abych si je nějak rozdělil. Určitě je však budu chtít nakazit svojí pracovní morálkou. I v trenéřině ode mě uvidí abnormální zápal a nepochybuji, že si vybuduji respekt. Rozhodně budu chtít, aby hráči přemýšleli o tom, jak svůj hokej posunout dál a splnili si své sny. Chytří si to vezmou a méně chytří to nechají být. Když vidíš, jaké zázemí Tygři mají... Jenom hlupák to tu nechá ležet.

Manažer tygří mládeže Jiří Bermann na adresu Radka Dudy:

"Moderní hokej je založený na perfektním zvládnutí dovedností, které Radek Duda jako hráč na ledě pravidelně ukazoval. Myslím si, že právě přenos dovedností a zkušeností je to, čím může do naší organizace významně přispět. Radek Duda už v organizaci působil jako hráč Benátek, dříve nastupoval i za A-tým Bílých Tygrů. Není to tedy v Liberci žádný nováček.

Zároveň bude působit jako skaut naší akademie, bude mít tedy za úkol vyhledávat hráče, kteří by se hodili do klubu. V praxi to znamená, že v momentě, kdy uvidíme, že máme na nějakém postu nedostatky, dovednostní či charakterové, bude na Radkovi, aby doporučil hráče, se kterými si umíme představit budoucnost Bílých Tygrů.“

Kdybys měl vypíchnout jednu věc, která tě na práci s mladými hráči nejvíce láká, co by to bylo?
Myslím si, že za moji kariéru, v níž jsem poznal spoustu zajímavých trenérů a projel jsem kus světa, jsem se vždycky snažil být co nejlepší. A to mi zůstane i dál.

"Nejlepší reklama trenérů? Když si organizace hráče sama vychová"

Imponuje ti na práci pro Bílé Tygry i fakt, že se do tréninků stále snaží implementovat nové prvky? A jaký názor máš třeba na Sense Arenu? Dokáže podle tebe v určitých dovednostech nahradit trénink na ledě?
Virtuální realita ti z mého pohledu může pomoct, nicméně ten pravý "hockey sense" se podle mě utváří v malých dětech. Čím více rozmanitých sportů ten malý kluk dělá a zapojuje u toho hlavu, tím více se u něj buduje to správné cítění. Vidím to i na svém synovi. Snažím se s ním dělat jakýkoliv sport a vnímám, jak chytá výborné návyky k tomu, aby v budoucnu toho hráče viděl, cítil, dokázal přihrát. U kluka v pěti letech je to neuvěřitelné. Podle mě je tohle nejvíc, co můžeš malému sportovci dát. Později je to už strašně těžké získat.

Před tebou pozici skill kouče a skauta zastával Jan Ludvig, který pro klub odvedl obrovský kus práce. Předpokládám, že jste spolu byli, nejen ohledně Benátek, často v kontaktu. Jaký máš na pana Ludviga názor?
Johny je pro mě ikona a jsem nesmírně rád, že jsem s ním mohl přijít do kontaktu. Nebudu vymýšlet nic jiného, než to, co už tady Honza otevřel. Odvedl zde fantastickou práci. Do života mi toho po osobní i pracovní stránce dal strašně moc. Nadále spolu vedeme rozhovory a řešíme hokej od A do Z. Celá organizace může být nesmírně ráda, že tady Honza Ludvig tři roky působil, zavedl nějaké věci a otevřel spoustě kluků oči. Na mně je navázat na jeho práci a snažit se být aspoň z nějaké části tak dobrý.

Radek Duda po boku Jana Ludviga

Ruku v ruce s tím jdou i úspěchy, které akademie Bílých Tygrů aktuálně zaznamenává, včetně obhajoby ceny pro akademii roku.
Nechci to nijak snižovat, ale pro mě jsou ocenění na druhé koleji. Jako nejdůležitější věc vidím vychovávání hráčů, ať už směrem do NHL, zámořských juniorských soutěží, nebo samozřejmě do extraligy či Benátek. To je pro mě priorita a známka kvality. Když si organizace hráče sama vychová, ušetří to majiteli peníze. To je nejlepší reklama trenérů.

Na druhou stranu se v posledních letech množí názory, že českému hokeji v porovnání se světovou špičkou malinko ujíždí vlak. Je to opravdu tak, nebo se jedná pouze o přechodnou fázi?
Všechno není jen zlaté a třpytivé... Máme tu plno nedostatků, na kterých je potřeba zapracovat. Vnímám to a vypracovávám si materiály ohledně věcí, co nás trápí. Přednášel jsem to i Jirkovi Bermannovi (manažer tygří akademie, pozn. red.), takže mé názory zná. Na nás je pořád budovat značku způsobem, aby byla co nejlepší. Práce musí být na vysoké úrovni postavená každodenně, protože dlouho trvá, než něco vybuduješ. Jenže zbořit se to může lusknutím prstu. Bílí Tygři by měli stále růst a být nejlepší značkou v českém hokejovém prostředí. To je i moje práce.

"Mám plno zkušeností z hraní, což se teď potřebuji naučit převést do pedagogické roviny"

V sezóně 2012/13 jsi za Liberec hrál a výrazně jsi přispěl k záchraně extraligové příslušnosti v baráži. Určitě to byly hodně emotivní momenty. Zakořenil se v tobě už tehdy vztah k Bílým Tygrům?
Když jsem do Liberce přišel, upoutalo mě zdejší prostředí. Viděl jsem, o čem tady ten hokej je a mohl jsem si zahrát se spoustou skvělých kluků. Navíc to bylo umocněné průběhem sezóny, která pro nás skončila obrovskou úlevou. Jeden zápas mohl vše změnit. Strašně se mi líbil přístup majitele a lidí z vedení, jak s námi komunikovali při mítincích. Nevytvářeli na nás žádný přebytečný tlak, nechtěli nás stresovat. Celé to na mě udělalo strašně pozitivní dojem. Přál jsem si zde pokračovat dál, jenže tehdy přišel nový trenér, který už měl podepsané své hráče. S rodinou jsme se sem přestěhovali a nasávám vztah k Liberecku. Byl by hřích pro Tygry nepracovat a nepodělit se o své zkušenosti.

Zní to, že jsi zde byl už tehdy spokojený. Dá se ale říct, že během těch osmi let Tygři urazili další velký kus cesty?
Troufnu si říct, že Tygři tenkrát neustále něco zkoušeli, byla to taková metoda pokus-omyl. Pak tady Filip Pešán dostal moc. Petr Syrovátko na něj vsadil a dal mu pravomoci, aby se obklopil správnými lidmi. Značka Bílých Tygrů najednou vylétla nahoru a Liberec začal dělat hokej trošku jinak, než všichni ostatní. Trend v České republice udává dodnes. Petr Syrovátko udělal úžasné rozhodnutí, že vsadil na někoho mladého a progresivního, kdo měl vizi zde něco vybudovat. Samozřejmě ovšem potřebuješ, aby s tebou na jedné vlně pracovali i všichni ostatní lidé.

Jaké máš plány a cíle do budoucna? Chtěl by ses také v nové roli neustále posouvat kupředu?
Pro mě je aktuálně hlavní učit se. Mám plno zkušeností z hraní, což se teď potřebuji naučit převést do pedagogické roviny. Taky je důležité cestovat a nasávat další poznatky. Jak už jsem řekl, jsem typ člověka, který chce být nejlepší vždycky a ve všem. Nejvíce mě láká jednou skautovat pro NHL.

Duda za dob hráčského působení v Liberci