Další liberecká medaile! Nebereme je jako samozřejmost, hlásí Fiala pokorně

Získali jste třetí medaili v řadě, ale znovu není zlatá. Je to i částečné zklamání? Asi jste cítili, že minimálně některý z těch roků jste zlato mít mohli.
Každý rok bychom chtěli zlatou (usmívá se). To byl náš sen, ale pro nás má každá taková medaile cenu zlata. Turnaj, s formátem, v jakém se hraje, je tak těžký, že vůbec zahrát si poslední den play off je neskutečné a jsem za to vždycky strašně vděčný. I po tom vývoji semifinále s Prahou jsme byli smutní, ale teď jsme štastní, jak to nakonec dopadlo.

Prahu jste v semifinále výrazně přestříleli a v závěru jste ji enormně zatlačili. Proto jste byli tolik smutní?
Na počet střel jsme sice vyhráli, ale byl to vyrovnaný zápas o jednom gólu se šťastnějším vítězem. Klobouk dolů před klukama z Prahy, protože ten závěrečný tlak v šesti jsme podle mě sehráli velmi dobře, ale oni si tam nechali „ustřelit hlavu“, výborně blokovali, brankář je podržel a dali do hry neskutečnou obětavost. Proto ten jednobrankový náskok udrželi až do konce.

"Bylo to o vůli a charakteru, i přesto nás potěšilo, že jsme síly našli"

Zápas o bronz už jste si nenechali utéct. Nad Jihočeským krajem jste měli převahu a zasloužili jste si vítězství. Souhlasíte?
Utkání bylo pro oba týmy extrémně náročné. Hrajete osmý zápas ve čtyřech dnech... Bylo to o vůli a charakteru, i přesto nás potěšilo, že jsme síly našli. Respekt před všemi soupeři, kteří hráli semifinále, jak se s tím popasovali. Naši kluci to ubojovali a získali jsme vytouženou medaili, což je fantazie. Velké díky i našemu kondičákovi v Liberci Tomáši Krámskému.

Na turnaj jste tedy jeli s ambicemi, věděli jste o síle svého týmu?
Pro nás jako malý kraj je turnaj vždycky velká výzva a jezdíme na něj s pokorou. Zároveň je pravda, že v ročníku 2009 máme zkušený tým a výbornou partu, takže jsme ambice měli. Ale chtěli jsme jít krůček po krůčku. Třetí místo mě strašně těší, ale ještě víc mě těší ta hra, kterou jsme po celou dobu turnaje předváděli a všechny soupeře přehráli. Za to jsem strašně hrdý na kluky i na celý realizační tým, který jim udělal perfektní servis, a musím každému z trenérů složit velkou poklonu, jak s týmem během turnaje pracovali a všechno jsme spolu řešili, vyhodnocovali. Nakonec se ukázalo, že to byla pravděpodobně správná rozhodnutí.

"Velká pochvala organizátorům za to, jak se o nás starali a jak bylo všechno zajištěné"

Berete to jako další důkaz, že vám v Liberci vyrůstá spousta talentů?
Každý ročník je jiný. Týmy během sezon vhodně doplňujeme, ať už hráči z Libereckého kraje, nebo i z dalších regionů, kteří v akademickém věku do Liberce přijdou. Ty úspěchy mě opravdu těší a nebereme jako samozřejmost, když jedeme na turnaj krajů nebo olympiádu, že si jedeme pro medaili. Je to náš sen, ale za to, že to takhle dopadlo tři roky po sobě, musím smeknout před každým z těch ročníků. Každý turnaj byl jiný, ale vždycky jsme to měli postavené na velkém podílu týmovosti, poctivém přístupu a perfektně fungující partě lídrů, kteří tým turnajem táhnou.

Loni jste po bronzu skočil kotoul, tentokrát už ne. Tehdy vás ale vyhecovali rodiče a obecně to i díky dalším sportovcům žilo na stadionech víc, viďte?
Jasně, sportovně řadíme obě akce úplně vedle sebe, ale olympiáda je „přifouklá“ tím okolo. I letos ale bylo mistrovství krásné. Velká pochvala organizátorům za to, jak se o nás starali a jak bylo všechno zajištěné. My jsme si to mohli užít. Když porovnám ten závěr s loňským bronzem, tak tam to bylo víc v emocích, protože jsme vyhráli na nájezdy. Teď se v kabině neskákalo hlava na hlavu, ale když vezmu ten stav, v jakém kluci po čtyřech dnech jsou, tak jsem rád, že jsme do kabiny vůbec došli. Těším se na zbytek sezony. Ta krajská medaile nám vždy dává motivaci, abychom dál pracovali a byli na konci sezony ještě připravenější jako tým na klubové play off, ale znovu říkám, nic nebereme jako samozřejmost a je potřeba dál tvrdě pracovat, jestli chceme i po posledním zápase sezony v kabině slavit.