Trenér Šťastný: Za medaile jsem rád, ale obhajoba bude ještě těžší

Jak jste na turnaji v Praze dopadli?

Povedl se nám malý zázrak s ohledem na to, v jaké situaci byl tým před začátkem turnaje. Chvíli jsme dokonce zvažovali, že z důvodu financí do turnaje nenastoupíme. Nakonec jsme díky vstřícnosti hlavního organizátora pana Vojtíška hráli. Začátek turnaje byl také poznamenán tím, že týden před ním odstoupil z pracovních důvodů hlavní trenér Aleš Krátoška. Na pozici hlavního kouče jsem se z asistenta posunul já a k tomu jsem si vybral Jirku Vozáka, kterého znám ze spolupráce v Liberci.

Pomohlo nám, že tým šel do turnaje s pokorou i přesto, že vloni v Rize vyhrál a nastupovali jsme tak v roli obhájců. Kostra kádru byla stejná jako vloni, museli jsme ale nahradit 7 hráčů – část hraje po loňském úspěchu v zámoří v univerzitních týmech, část chyběla pro zranění. Nováčci ale zapadli a na kvalitě týmu se to neprojevilo, v tomhle patří velký dík právě Aleši Krátoškovi.

V krizových chvílích turnaje jsme se mohli opřít o osobnosti, v útoku o Kašeho z Chomutova, Zachu z Liberce, v obraně pak o Zbořila z Brna a Procházku ze Zlína. Tým se postupně rozehrával a zápas od zápasu předváděl lepší výkon a rostlo mu sebevědomí. Paradoxně náš nejjednodušší zápas na turnaji jsme sehráli ve finále, kde jsme finský select porazili 7:2. Povedlo se nám tak obhájit loňské vítězství a i v Praze získat zlato z neoficiálního mistrovství světa ročníku 1997. Těšit nás může i to, že jsme i ve finále hráli na všechny hráče.

Měli Bílí Tygři v tomto výběru své zastoupení?

Byla zde hned pětice hráčů, na což z počátku někteří odborníci koukali trochu skrz prsty. Ale dobře jsme věděli, proč to děláme, každý hráč měl svou úlohu, nelze mít v útoku 12 střelců. Ale ostatně i kluci na ledě jim jasně ukázali, že nominaci si vybojovali oprávněně. V brance byl oporou Aleš Stezka, v obraně chodil na klíčové okamžiky s Kubou Zbořilem z Brna Liberečák Michal Klinger a v útoku zářil Pavel Zacha. Ten se ostatně stal 3. nejproduktivnějším hráčem turnaje z téměř tří stovek zúčastněných. Druhého centra hrál Dominik Lakatoš a ve třetí-čtvrté lajně si práci odvedl Radek Šíp.

Pokud se nepletu, tak to jsou všichni hráči úspěšné mistrovské 8. třídy?

Přesně tak. A to ještě Filip Pyrochta hrál jako ročník 1996 na turnaji WSI v Moskvě, kde český výběr vypadl v semifinále a skončil na čtvrtém místě. Filip dokonce vstřelil ve čtvrtfinále postupový gól v prodloužení s Traktorem Čeljabinsk. Stejně jako Filip tam liberecký hokej výborně reprezentoval i Michal Gecko.

Na turnaji v Praze jste dosáhl také na individuální ocenění, o co šlo?

Byl jsem vybrán, abych jako hlavní kouč vedl tým Evropy v All Star Game proti týmu Ameriky. To byl neskutečný zážitek, navíc jsme vyhráli 4:3 v prodloužení a i vzpomínky na tuto událost tak zůstanou pozitivní. Navíc nejlepším hráčem evropského výběru byl na All Star Game vyhlášen David Kaše.

Jen několik dní poté, co skončil pražský turnaj, jste se s týmem ročníku 1998 přesunul do Rigy. Jak jste dopadli tam?

Když jsem byl na podzim roku 2010 osloven, abych tento tým vedl, bral jsem to jako nějaké ocenění mé práce. Nechtěl jsem zklamat lidi, kteří mi věří. Věděl jsem, že základ úspěchu je kvalitní zázemí a proto jsem postavil realizační tým na lidech z Liberce. Kromě mě tak u selectu 98 působili jako asistenti Aleš Vladyka a Jiří Vozák, o brankáře se staral Martin Láska. Jelikož pro tento ročník to byla první mezinárodní konfrontace, tvořil se zcela nový tým. O dres se pralo cca 90 hráčů, kteří patří v ČR mezi špičku. Mohli bychom vybírat z cca 150 členné špičky, ale to by nesměly některé kluby v mezinárodní konfrontaci hráčům bránit. Ale je to jejich problém, ještě se nestalo, aby se jim vrátil z tohoto turnaje horší hráč…

Přes několik kol výběrů zůstala nakonec finální dvacítka hráčů, kteří odletěli do Rigy. Chyběli nám pro zranění čtyři hráči, kteří by jinak hráli v elitních dvou formacích.

Věděli jsme, že kluky čeká těžká prověrka, stačí ostatně připomenout první den. To jsme přiletěli, ubytovali se a spěchali na první zápas. Někdo se s touto porcí zážitků a emocí popral lépe, někdo hůře, celkově nás Traktor ale doslova přejel. Zápas od zápasu se ale výkony lepšily a nakonec jsme se přes předkolo se Švédy probojovali do čtvrtfinále, kde nás porazil pozdější vítěz – tým CSKA Moskva. K tomuto týmu lze říci jediné – složení týmu údajně vybírá klubová dvacetičlenná komise každou sezónu z 3000 hráčů a na ledě je to znát, neměli prakticky konkurenci.

K tomu, aby tento select byl za rok podobně úspěšný, jako ten ročníku 1997, musí kluci pořádně individuálně pracovat. Každý nyní ví, na čem má makat, kde má největší slabiny. Největší potíž ale byly chybějící osobnosti, hráči, kteří to vezmou v krizových chvílích na sebe. Věřím, že nějaká byla mezi tou čtveřicí zraněných, k tomu jsme se mohli spolehnout na brankáře Brízgalu ze Sparty, obránce Brna Hájka a útočníka Michnáče ze Sparty. Musíme se na to nyní koukat tak, že máme základ týmu, se kterým chceme pracovat. Ideální by bylo samozřejmě k tomu sehrát 5 turnajů za rok a poté odjet na WSI, to je však zatím ve hvězdách. Ale budeme dělat, co bude v našich silách, aby si tým mohl pro příští rok dávat semifinálové ambice.

Jak jsou turnaje WSI vnímány hokejovou veřejností ve světě?

Finský, švédský, ruský hokejový svaz mají nad svými výběry záštitu, zámořské týmy hrají pod podporou NHLPA. To svědčí o všem. Všichni chtějí uspět a odvézt si z tohoto turnaje medaili, trenéři berou tyto turnaje jako hodně prestižní záležitost, protože se tam nyní pravidelně sjíždí nejlepší hráči celého světa v daných kategoriích. Je to obrovská škola jak pro hráče, tak i pro trenéry. Kvalita těch utkání je o stupeň ale spíše dva vyšší, než v zápasech těchto kategorií v Čechách. V každém střídání se hraje nahoru – dolů, dohrávají se souboje… Ostatně i proto jsou turnaje navštěvovány trenéry a skauty z celého světa.

Největší škola je to ale pro rodiče. Doporučuji každému, kdo má syna, který ukazuje, že by v budoucnu mohl atakovat dres mládežnických reprezentací, aby se o účast v selectu popral. Tyto turnaje jasně ukážou, že to co stačí na naši soutěž, je najednou na mezinárodní hokej hrozně málo. Každý pak ví, na čem má pracovat a kam směřovat. Je to nejlepší příprava na budoucnost, zkouška psychických i hokejových sil. A doporučuji to i dalším rodičům, jejichž děti třeba ještě věkem neodpovídají možnosti zařazení do týmu, aby se s nimi na zápasy jeli podívat. Litovat rozhodně nebudou, uvidí špičkový mládežnický hokej.

Mám zprávy, že Vaše úspěšná sezóna nezůstala utajena ani špičkovým klubům ve světě. Co je na tom pravdy?

Je to ocenění práce v kvalitní liberecké organizaci a výsledek turnajů WSI. Dostal jsem konkrétní nabídku k mládeži z ruského klubu KHL a amerického týmu NHL. K tomu již v průběhu sezóny jednu z české extraligy dospělých. Nejsem ale ten typ, který by po prvních „vlaštovkách“ přeletěl jinam, mám stále co zlepšovat. Mám tady rozdělanou práci u ročníků 1994-1998, nazval bych to srdeční záležitostí. Musím také dokončit školu a za pár let třeba uvidíme.

Nicméně teď mě čeká velká výzva, v příští sezóně nás čeká obhajoba těchto úspěchů a tam se teprve ukáže! Kolikrát bývá obhajoba mnohem těžší.

Musí Vás tak těšit, že část té Vaší „srdeční záležitosti“ se prosazuje do oficiálních mládežnických reprezentací.

Kterého trenéra by toto netěšilo. V letních kempech reprezentací do 18 let máme osm hráčů, to je přeci úspěch. Jsem rád, že v budoucí „16“ je Zacha, Pyrochta, Svoboda a Havlín, v „17“ nechybí Beránek a v „18“ hrají klíčovou roli Psota, Mikyska a Plutnar.

Není to trochu překvapení, že se prosazuje tolik libereckých mladíků?

Pro hokejové odborníky příliš ne, pro některé liberecké kritiky by i deset bylo málo. Kluci, kteří v nominaci jsou, svou výkonnost potvrzují dlouhodobě, nejsou to žádné komety. Jejich kvalita je obrovská, věřím, že se libereckému hokeji v tomto ohledu blýská na lepší časy. Mě osobně těší, že někteří „osmáci“, kteří budou v budoucnu atakovat (nebo ho již atakují) reprezentační dres, mají v této sezóně tři medaile z největších akcích jejich ročníku – bronz z MČR krajů, zlato z MMČR a zlatou medaili z WSI.

Děkuji za rozhovor a ať se i nadále daří.

---

Tygři v reprezentaci:

„16“: Zacha, Pyrochta, Havlín, Svoboda
„17“: Beránek
„18“: Psota, Mikyska, Plutnar
Tygři ve WSI:
WSI Moskva pro ročník 1996: Pyrochta, Gecko
WSI Praha pro ročník 1997: Zacha, Klinger, Šír, Lakatoš, Stezka
WSI Riga pro ročník 1998: Zachar, Žajdlík, Čechura
WSI Helsinky pro ročník 1999: Turský byl v širším výběru, do nominace se neprosadil

---

Ohlasy na vítězném pražském World Selects Invitational:

“Vůbec jsme na vás neměli, převyšovali jste nás úplně ve všem. Vaše hra byla mimo naše možnosti! Je to pro mě a moji trenérskou práci v Kärpät Oulu velká zkušenost!“ trenér Finska po finále
“Dnes jsem mohl vidět jednoznačně nejlepší tým na světě! O vaší výhře jsem od počátku nepochyboval!“ kanadský rozhodčí finále
„Oba zápasy s vaším týmem bylo to nejlepší, co naši hráči kdy hráli!“ trenéři ruského výběru AK BARS Kazaň