Rozhovor s trenérem mládeže Bílých Tygrů Janem Šťastným

Jak hodnotíte dosavadní průběh sezóny ve světle výkonu vašich svěřenců z hlediska její ukončené první části, tedy roku 2011.
Na sezónu v extraligovém mladším dorostu jsme se připravovali po velkém úspěchu. Když se něco vyhraje, dochází zákonitě k uspokojení. Proto jsme se začali na novou sezónu připravovat s ještě větším zápalem a úsilím. Postavili jsme náročný jarní přípravný tréninkový program od neděle do pátku. Tím úspěchem pro Liberec, titulem 8. tříd a bronzem z turnaje krajů, jsme nastavili laťku hodně vysoko. Takové úspěchy dříve v Liberci nebyly. Nechtěli jsme nic podcenit. Začali jsme pracovat velmi tvrdě s velkou pokorou ke kvalitě ostatní konkurence, kterou máme ve skupině extraligy skupiny střed.

Rozhodli jsme se, že s celým realizačním týmem a kolegy Jirkou Vozákem a Mgr. Martinem Láskou, trenérem brankářů, povedeme mladší i starší dorost se snahou o dodržování jednotné koncepce a herního projevu obou dorosteneckých kategorií. To ale s sebou také nese obrovskou zodpovědnost a tlak na realizační tým ze všech stran. Nejsme lidé, kteří něco dělají na půl plynu a vždy, když do něčeho jdeme, chceme být úspěšní a nezklamat důvěru vedení, které nám dalo tak velký prostor.

Zároveň jsme si vědomi toho, že v mladším dorostu máme velice kvalitní hráče nejen z Liberce, kteří věří naší práci. Naším hlavním cílem je vytvořit jim ty nejlepší podmínky pro jejich sportovní i osobnostní rozvoj.

Mladšímu dorostu se vede v sezóně výborně.
Cílem není velkohubé prohlášení, že budeme v soutěži první, ale máme samozřejmě ty nejvyšší cíle. Což je především prezentace kvalitní hry, vystupování týmu, náročná individuální práce s hráči, aby byli schopni obstát i v reprezentaci. Cílem je vychovat pro liberecký i celý český hokej hráče, kteří nám všem budou dělat radost v budoucnu.

Jsme pod velkým tlakem veřejnosti, veřejnost reaguje na moji osobu i Liberec a neodpustí nám nic. To ale současně představuje obrovskou motivaci dokázat těm lidem, že i v českých podmínkách se dá dělat hokej na profesionální úrovni, čistě, bez jakýchkoliv negativních momentů, které se dnes mimo náš kolektiv ve společnosti běžně vyskytují.

Na druhé straně žijeme ve svobodné zemi a každý může projevit svůj názor. Neříkám, že mám úplně ve všem pravdu, ale snažíme se dělat vše podle našeho nejlepšího svědomí.

Staršímu dorostu se v posledních rocích nedařilo. Jaká je situace tam?
Co se týká st. dorostu, po dvou neúspěšných sezónách, kdy se nám nepovedlo postoupit do finálové skupiny a vyhnout se baráži, jsme si dali jednoznačný cíl postoupit do finálové skupiny. Tím jsme si zajistili účast v play off. Nechtěli jsme se obhajovat tím, že máme akademii a nepadáme. Podle mého názoru, když někdo dostane akademii, měl by se snažit pracovat co nejkvalitněji a co nejlépe organizaci reprezentovat.

Cíle se nám podařilo dosáhnout, dokázali jsme postoupit a první úkol byl splněn. Zvládli jsme důležitý úkol zabudovat do týmu šikovné hráče s mladšího dorostu. Od třetího kola základní části soutěže jsme využívali možnosti zkoušet mladé hráče v maximálním povoleném počtu. To byla hlavní myšlenka záměru trénovat mladší. a starší dorost, abychom hráče dokázali denně sledovat, motivovat a podle momentální formy a výkonnosti je v pravý okamžik posouvat do vyšší kategorie do tréninku i zápasů.

Kvalita staršího dorostu není taková, jako u mladšího dorostu, kde máme obrovské individuality a postavili jsme mužstvo tak, že třeba nepředvádí tak atraktivní hokej jako mladší dorost, některé zápasy nám i hrubě nevyšly, ale vše jsme postavili na srdíčku a bojovnosti. Hráči nejstaršího ročníku v kategorii nám během podzimu ve velkém počtu odešli do juniorky. Ale i mužstvo, které nemá takovou kvalitu, dokáže být v rámci možností úspěšné. To je na tom hokeji a naší práci možná to nejhezčí. Dostat z hráčů v tréninku i zápasech maximum toho, co v nich je.

První část jsme tedy zvládli, ale jsme teprve v polovině cílů, které bychom rádi splnili. Chtěl bych poděkovat klukům za to, jak přistupují k tréninkům i zápasům. Začínám čím dál více zjišťovat, že to mají těžší, než profesionální hokejisté, protože nemají takové podmínky a při tom musí zvládat velice náročný tréninkový a zápasový proces i studium ve věku, kdy se rozhoduje o jejich další budoucnosti. Ten tlak na ně je ze strany trenérů, rodičů i školy mnohdy veliký a není jednoduché se s tím vyrovnat. Ale to není jenom problém libereckých hráčů, takto náročné to mají mladí hráči všude v republice.

Chtěl bych závěrem popřát všem rodičům hráčů a hráčům samotným hodně zdraví, štěstí, bez kterého to nejde, radost a potěšení z dalšího působení v ledním hokeji.

Pane trenére, děkuji za rozhovor.