Petr Syrovátko je zatím spokojen

Pocity jsou samozřejmě příjemné. Všichni, kteří se podílejí na tom momentálním stavu, ať už jsou to hráči, management, ale i účetní, nebo rolbaři, musí vidět, že ten náš cíl je reálný. Pokud tým dokáže své výkony zopakovat, a pokud budeme mít i nezbytnou dávku sportovního štěstí a zdraví, tak je reálné, abychom zcela otevřeně atakovali tu nejvyšší metu.

Cesta k úspěchu bude ale ještě dlouhá…

Pochopitelně. Že ta cesta bude dlouhá, že je na ní plno rizik, to si musíme uvědomovat a počítat s tím. Ale v tom je kouzlo sportu. Nelze všechno do detailu naplánovat. Můžeme odvádět maximální práci, na své cíle se můžeme a dokonce musíme připravovat nejen finančně, ale i mentálně, ale stejně to zmiňované štěstí a zdraví hraje svoji roli. Zraní se Vám tři klíčoví hráči a najednou je to úplně jiný mančaft, na druhou stranu, pokud nám to vydrží, tak jsme třeba k neporažení.

Kde vidíte rezervy? Nejen u týmu, ale všude, v zázemí, organizaci.

Jsem přesvědčen o tom, že přidat lze vždy a ve všem, na všech postech a směrech. Pokud budeme mít pocit, že už to umíme nejlíp, tak v ten moment zůstaneme stát, ale všichni kolem nás přejedou jako parní válec. Co jsme až dosud udělali dobře, tak to musíme nejen udržet, ale ještě vylepšit, co se nám nepovedlo, tak z toho se musíme poučit a chyby neopakovat. Může to znít jako klišé, ale je to prostě tak.

Stále se všichni učíme, ať už se to týká obsluhy haly, komunikace s diváky, muziky, organizace zápasů, prostě všeho. Na všech místech už jsme pravda dosáhli určité kvality a slušné úrovně, ale tu rozhodně musíme udržet a dále se snažit ji vylepšovat. Naše hala si to zaslouží.

Zmínil jste halu. Jak jste prozatím spokojen s jejím provozem a vytížením?

Hala patří mezi dva nejdůstojnější sportovní stánky v této republice. Na rozdíl od Sazka areny je ale menší a tím pádem i útulnější. Čtyři a půl tisíce diváků už v hale budí dojem slušné zaplněnosti a vyšší počet, třeba kolem pěti až šesti tisíc už vytváří naprosto fantastický kotel, fantastickou atmosféru. My chceme, aby se lidé v hale cítili dobře, aby se skvěle bavili, ať už přijdou na sport, nebo na kulturu. A pokud se lidé do haly vracejí, ať už za kulturou, nebo za sportem, je to jen dobře. My se prostě snažíme o co nejlepší a nejdůstojnější průběh akce.

A vytíženost? Uvedu malý příklad. Na začátku listopadu, konkrétně čtvrtého jsme před vyprodanou halou porazili Slavii Praha. Ve chvíli, kdy za posledním spokojeným divákem zaklaply dveře, tak nastoupila parta našich lidí a začala připravovat na ledě podlahu a další náležitosti k tomu, aby se zde uskutečnil koncert kapely Team, který navštívily necelé dvě tisícovky diváků. Následovala demontáž pódia a montáž dalšího, protože už 11. listopadu zaplnilo halu více než šest tisíc příznivců skupiny Chinaski. Opět následovala demontáž pódia a stavba nového, protože za další dva dny si halu pronajala společnost Benteler na koncert legend českého bigbítu, na koncert skupiny Olympic, to bylo v hale na dva tisíce lidí. A za další tři dny už byla v hale palubovka a basketbalisté – Kondoři před návštěvou patnácti stovek diváků porazili Opavu. Za devět dní se tak v hale vystřídalo skoro dvacet tisíc lidí. Kde v republice se něčím podobným mohou pochlubit?

A co když přijde série neúspěchů?

Připouštím, že paralela mezi sportovními úspěchy a návštěvností tu je. Ale je tu i druhý faktor, faktor soupeře, protože ať chceme, nebo ne, některý soupeř je atraktivnější a jiný bohužel méně. Lidé si prostě vybírají. A z toho pramení ta naše snaha o to, aby hokej byl jen řekněme třetinovým důvodem pro návštěvu Tipsport areny, aby zbytek vyplnila chuť setkat se s lidmi, prožít hezké chvíle, užít si atmosféru, ať už se vyhraje, nebo prohraje. Pokud budou mít lidé takovouhle chuť, tak potom už tolik nebude záležet na tom, zdali máte šňůru vítězných zápasů, nebo je to střídavě oblačno. Ty úspěchy jsou ale pochopitelně lepší.

Návštěvnost Vám ale musí dělat radost.

Ano, to rozhodně. Nemohu při zmínce o návštěvnosti nevzpomenout na naše začátky, kdy na tribuně při utkání bylo pár lidí, kteří se rekrutovali z řad manželek, přítelkyň, rodičů a kamarádů hráčů. Nikdo další tam vlastně nebyl. A dneska? Pět minut do konce zápasu, v hale je šest tisíc lidí, kteří vstávají a vestoje aplaudují výkonu týmu. Co k tomu dodat. To další komentář ani nepotřebuje, z toho jde mráz po zádech. Hlavou se mi honí více než desetiletá práce a období, kdy jsem o tomhle snil. Zcela neskromně říkám, že tohle je to největší ocenění, tohle je ten největší dík lidem, kteří na té cestě až sem byli se mnou, kteří šli se mnou, které se mi podařilo „zblbnout“. S jejich pomocí se tady vytvořil tým nejen hokejový, ale i ten realizační. Všichni věří, že můžeme uspět, i v tom je uspokojení.

Vraťme se ještě k akcím, k hokeji. Několik posledních zápasů bylo zahajováno zpěvem státní hymny. Lidé na to zatím nejsou moc zvyklí. Co Vy na to?

Jsem přesvědčen o tom, že to je správná věc. Vždyť návštěva sportovního podniku na té nejvyšší úrovni, kdy se sejde více než pět tisíc lidí, to přeci není tuctová záležitost, to je něco výjimečného. Budeme v tom pokračovat, jen se budeme snažit o různé alternace zpěváků, občas se pokusíme i o zajímavou osobnost, jako je třeba sólista opery Národního divadla Luděk Vele. Státní hymna je nejkrásnější hudba, kterou máme a patří všem lidem. A když se na stadionu sejde pět tisíc lidí a pro všechny je to příjemná chvíle, tak hymna k tomu patří. Je to jedno z mála mých stoprocentních rozhodnutí, za kterým si stojím. V Liberci prostě hymna bude.

Zkusme ještě něco ze sportovního soudku. Před půl rokem opustila tým pětice hráčů z NHL, před 14 dny v životní formě hrající kapitán Vašek Novák. Jaký je Váš pohled na odchody a na dopad na tým?

Nejprve to vezmu trochu s úsměvem. Kdyby Vašek půjčil kapitánské céčko Standovi Procházkovi už v Karlových Varech, tak jsme možná neprohráli a nepřetrhli to fantastickou šňůru, kterou jsme do té doby měli.

Ale teď už vážně. Potvrdilo se to, co jsme do určité míry předpokládali. Návratem Leoše Čermáka a Andreje Podkonického do sestavy síla týmu ještě stoupla a odchod Vaška mužstvo nepoznamenal. Není to neúcta k jeho výkonům, naopak. Ale odchody a příchody k hokeji prostě patří, a to, že tým šlape dál, to je jen dobře. Výborné výkony odvádí mladí kluci ze čtvrté lajny, mají tah na branku, obrovské nasazení a i díky jim hrajeme hodně přesilovek, protože oni si svým tlakem vynutí faul a připraví přesilovkovou výhodu pro své spoluhráče. Teď už dal konečně gól i Honza Plodek (úsměv), takže doufám, že jim to začne padat i do branky. Zaslouží si to, hokej hrát umějí.

A co ten odchod celé pětky kluků z NHL?

My jsme na tuto alternativu byli připraveni už loni. Cítili jsme, že jsme výrazně posíleni, že hráči, kteří přišli, jako třeba Vaic, Rataj, Podkonický, Tomajko, to že je velká kvalita. Letos přibyl Richter, Šachl, později ještě Hlavačka, prostě ten kádr jsme začali budovat už loni, letos ho vhodně doplnili a myslím, že je dost silný na to, abychom se otevřeně pokusili o ten největší úspěch. Hráči se do NHL vrátili, odešli prakticky všem týmům v extralize. Já nejsem ani tak překvapen dobrou hrou, jako mě velice příjemně překvapila ta dlouhá a úspěšná šňůra, to je velice příjemné.

Jako má všechno svůj začátek, tak ale může mít i konec.

To je pochopitelné. O šňůru může tým během chvíle přijít, ale ten pocit a ty úspěchy stejně zůstanou a pomůže to do dalších zápasů. Všechno ale skončí v dvaapadesátém kole, kdy skončí základní část. Pak začne play-off a to je úplně nová soutěž. Čtvrtfinále, to je prubířský kámen úspěchu, či neúspěchu. Myslím, že pokud tým přejde přes čtvrtfinále, tak si většina uvědomí, že ten nejtěžší krok je za nimi a promítne se to i do hry. Pak se ukáže, kdo má více sil, jak je na tom tým psychicky, projeví se individuální forma, nasazení a srdce. Ale hrát mezi posledními čtyřmi týmy, to už samo o sobě je slušný úspěch.

Hokejový Liberec má ty nejvyšší ambice, ale nad očekávání dobře si vedou i fotbalisté. Liberec tak kraluje republice ve dvou nejpopulárnějších sportech. Překvapuje Vás to?

Já bych řekl, že je to důsledek dlouholeté koncepční práce v obou dvou klubech. Nepovedlo se to za rok, nebo za dva, nám i fotbalistům to trvalo déle. Ale projevuje se tu více faktorů. Nesporně se na tom podílí i velmi dobrá politika vedení města v péči o sport. Město podporuje trend, aby bylo kde sportovat, díky městu máme v Liberci skvělou Tipsport arenu, také fotbalový stadion se postupně vylepšuje tak, aby splňoval náročné požadavky moderní doby a aby tu například reprezentace mohla hrát častěji. Jsem přesvědčen, že vůdčí postavení Liberce v hokeji i fotbale je ta nejlepší vizitka, že to město, ale i oba kluby dělají dobře.