Liberecký hokejový zázrak určuje sportovní úroveň české extraligy, říká prezident klubu Petr Syrovátko

Během čtyř sezón Bílí Tygři postoupili z prvního kola vyřazovacích bojů třikrát, když poprvé v sezóně 2004/05 v sedmizápasové bitvě porazili právě pražskou Slavii, stejný počet utkání museli sehrát vloni s Třincem a letos vyřadili v již zmíněném rekordu Spartu. Neúspěchem skončilo pouze měření sil s Českými Budějovicemi v sezóně 2005/06. Současně je třeba zdůraznit, že libereckému týmu se podařilo v letech 2006, 2007 zcela suverénně zvítězit v základní části extraligy, letos skončil třetí. V tygří medailové sbírce jsou dvě bronzové medaile z let 2005 a 2007.

Jaká k nim přibude za letošní sezónu? Minimálně bronzová medaile by mohla opět putovat pod Ještěd, avšak v případě, že Tygři neuspějí v souboji se Slavií a Vary zdolají Budějovice, zbyla by na Liberec jen medaile bramborová. Ale velkým snem je medaile z kovu nejcennějšího. Cesta k ní bude zcela jistě nelehká, a to ví i prezident klubu Petr Syrovátko. “První dva roky mezi českou hokejovou elitou jsme měli přání udržet se v soutěži, což se nám také povedlo (12. a 11. místo). Pak přišla báječná sezóna 2004/05, v níž jsme mohli díky výluce v NHL sledovat super hokej v podání hráčů z NHL, jež působili v českých klubech. Od této doby k dnešnímu dni jsou to čtyři sezóny, v nichž se pouze tři české týmy – Tygři, Sparta a Slavie, pokaždé dostaly minimálně z 8. místa do play off. Z těchto čtyř čtvrtfinálových účastí Liberec třikrát zvítězil, pouze jednou jsme skončili poraženi.

Z této statistiky, která je ojedinělá, jednoznačně vyplývá naše úspěšnost. Proto je třeba si uvědomit, že to rovněž znamená velký kus práce. Podle umístění v základní části extraligy za poslední čtyři roky, nemá v současnosti žádný extraligový klub takovou úspěšnost, aby takto určoval sportovní kvalitu extraligy a dlouhodobě ji potvrzoval. Tento fakt jasně vypovídá o koncepční práci v našem klubu.

Samozřejmě, že se těšíme nejvíc na ten největší úspěch, na který jsme nejen hladoví, plni očekávání a připraveni udělat pro něj strašně moc. Přitom si i bytostně vážíme provedené práce na této cestě,“ říká prezident Petr Syrovátko. Bohužel, tuto cestu libereckého klubu možná někteří zástupci médií nechtějí vidět ani slyšet, zapomínají na ni a jsou například schopni napsat místo Liberec – Litvínov. „Myslím, že i bez jejich pomoci si dokážeme na sportovním poli poradit,“ doplnil prezident.

„Ve statistice výsledků dlouhodobých částí soutěže za poslední čtyři roky náš tým suverénně vede. Vedle sportovní činnosti nepokulhává klub ani ve vytvoření fantastického zázemí, potažmo ve spolupráci s divákem, což jsou velmi důležité prvky, umocňující výkony,“ pochvaluje si. V těchto dnech bohužel vládnou play off v tisku například nic neříkající výroky Třince o polsko-slovenské lize, o krásném gólu Polanského apod. Petr Syrovátko se však domnívá, že dnes play off vládne liberecký White out. „To je sedm tisíc diváků oblečených v bílých tričkách a mávajících bílými ručníčky, velmi sportovně povzbuzujících domácí tým a vytvářejících atmosféru, v níž je báječné vyhrát, porvat se o vítězství z posledních sil. Je to o emocích jak na ledě, tak i mezi fanoušky, odcházející do svých domovů s bezvadným pocitem, z jejich strany umocněným případným vítězstvím. A i kdyby nebylo vítězství, je fanoušek přesvědčen, že všichni pro to udělali maximum. To, co v Liberci znělo před šesti lety jako sen, když jsem absolvoval řadu poznávacích cest do zahraničí, kde jsem si získával poznatky o tom, co a jak bychom mohli produkt, který se jmenuje hokej, zlepšit, se mi splnilo při čtvrtfinálové sérii se Spartou. Zažil jsem ohromný pocit vnitřního nadšení a uspokojení, že se povedlo něco, čemu tady před šesti lety nikdo nevěřil. Byl bych nesmírně rád, aby tento pocit měl pokračování a byl ještě silnější.

Současně si uvědomuji, že vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobou práci, může se ve sportu přihodit cokoliv tak, jak tomu bylo i v jednom našem čtvrtfinále. Nicméně tím život nekončí. Aby byl mistrovský tým, jsou k tomu potřeba - velké sportovní umění, kousek sportovního štěstí, zdravý a sebevědomý kádr, jenž si věří a na ledě se mu daří, ale i další drobnosti, které jsou také malinko o náhodě. Náhoda přichází a přeje pouze připraveným. V celkovém součtu z toho může pak být ten ohromný pocit – zvedat pohár pro vítěze nad hlavu. Věřím, že to, co se u nás povedlo udělat od managmentu až po fanoušky, je velká síla a vůle a že pro sen, o kterém každý bude snít do poslední chvíle, budeme dělat maximum. Nelze mluvit o jednotlivcích, je třeba táhnou jako jeden tým za jeden řetěz. Každý řetěz je tak silný, jak silné jsou jeho jednotlivé články,“ míní Petr Syrovátko.

Tygři nechtějí nechat nic náhodě, a tak se posilovalo i v realizačním týmu. V posledních třech sezónách totiž pronásledovala Tygry řada zranění a věcí, které se možná daly předvídat. Právě zranění narušují psychiku mužstva nejvíce. Letos je situace výrazně lepší. S týmem začal spolupracovat fyzioterapeut a kondiční trenér Tomáš Krámský, jehož rukama prošli například letošní vítěz SP v běhu na lyžích Lukáš Bauer, Martin Koukal a řada fotbalistů.

Možná v Liberci mohou při současné hokejománii litovat, že Tipsport arena není pro více diváků, ale…“Z dlouhodobého hlediska je správné, že kapacita arény je taková, jaká je s domácím prostředím. Je lepší mít plnou halu a třeba další tři tisíce lidí na náměstí, než mít poloprázdno. Tato sezóna je třetí v aréně a je vidět, jak se v ní lidé víc a víc cítí lépe a využívají veškerého pohodlí a komfortu, které nabízí,“ pochvaluje si první muž klubu, jenž nastínil, jaké by si přál soupeře pro případné finále.

„Je to strašně předčasné, ale k Českým Budějovicím i Karlovým Varům nás váže nějaká zkušenost. Jihočeši stáli za naším jediným vyřazením ve čtvrtfinále, takže bychom měli jednoznačně co vracet. A navíc tam působí trenér Josef Jandač, k němuž jsem vázán osobním vztahem a nesmírně si ho vážím. Považuji ho za jednoho z nejlepších trenérů v extralize. Moc mě mrzí, že jeho trenérský příběh nebyl v Liberci delší. Do finále mu přeji hodně štěstí, ale pokud se tam potkáme, tak v ten moment to všechno skončí. Příběhem číslo dvě jsou Karlovy Vary. S nimi mě spojuje osobní kamarádství s šéfem Holoubkem, kterému také přeji, aby zažil ten fantastický úspěch. V momentě, kdybychom proti sobě stáli jako soupeři, kamarádství končí a začíná rivalita. Ve Varech se staví krásná aréna, která je z 80ti procent kopií liberecké. Také tam začal pomáhat liberecký prvek, jenž Vary i hokejově zvedá,“ řekl s úsměvem Petr Syrovátko.

O tom, zda budou Velikonoce v Liberci veselé, se bude rozhodovat již od středy v Praze. Vedení klubu i hráči se těší na semifinálové souboje a také na skvělé diváky, kteří si jistě doma nezapomenou bílá trička a bílé ručníčky na mávání. Bílé peklo čeká druhé dějství, na jehož konci jeden ze soupeřů otevře brány finále. Druhou semifinálovou dvojicí tvoří České Budějovice a Karlovy Vary.