S Janem Plodkem nejen o pomoci při povodních

Honzo, začněme úplně nehokejově. Ty jsi liberecký rodák, co říkáš tomu, co se o víkendu stalo v našem regionu?
Samozřejmě to celé sleduju a jsou to opravdu hrozné záběry. Ve středu jedeme s klukama pomoct. Vybrali jsme i v kabině nějaké peníze a chceme pomoci postiženým povodněmi.

Jak přesně ta pomoc bude probíhat?
Budeme vyhazovat a nakládat věci na kontejnery. Tím, že každý den zasedá povodňový štáb, tak nám až ve středu řeknou, kam přesně pojedeme, kde budeme nejvíc potřeba.

V kabině je hodně hráčů, kteří jsou přímo z Liberce, nebo jeho okolí. Co třeba ostatní hráči, zapojují se do této akce stejně?
Určitě, v tom není rozdíl. Vidíme, že ta solidarita je opravdu celorepubliková, takže i mezi námi v kabině je to jednoduché a všichni jedou pomoct.

Pojďme nyní k hokeji. Proti Pardubicím jsi nastoupil v první řadě s Hoznou Víškem a také Miloslavem Hořavou. Jak se Ti s novou posilou hrálo? Těch společných tréninků jste asi moc nestihli…
Moc toho nebylo no, jeden nebo dva tréninky. Zatím to trenéři zkoušejí, Miloš hrál na levém křídle, což se asi do začátku sezóny ještě změní. Je to ale šikovný hráč a výborný bruslař, takže se s ním hraje dobře. Po výhře nad Spartakem a Kladnem to dnes nevyšlo. V čem byl rozdíl proti těm předchozím zápasům?
Důležité bylo to, že Pardubice odskočily na dva góly, my jsme si pak o přestávce před třetí třetinou řekli, že to ještě zkusíme a vyšlo to. Dokázali jsme vyrovnat na 3:3 a pak to bylo otevřené, ten gól mohly dát oba týmy. Je to škoda, i když je to samozřejmě jen příprava, tak jsme také chtěli vyhrát.

Po konci utkání přišly na řadu nájezdy a opět to nevyšlo. Čím to, že ani teď týmu penalty nejdou, loni to bylo také trápení…
Opravdu nevím. Těžko říct, já sám jsem jel před týdnem proti Spartaku a nedal jsem, takže dneska už jsem důvěru nedostal.

V neděli jedete na soustředění do Švýcarska. Jak se těšíš na zahraniční soupeře?
Je to samozřejmě něco jiného. Jsou tam jiné týmy, jiné hokejové styly. Navíc je to hodně zápasů v málo dnech, což je dobré i pro fyzičku. Jezdíme tam už pravidelně pět, možná šest let a myslím, že je to dobrá část přípravy.

Cesta do Švýcarska přeci jen chvíli trvá. Jak trávíš ty dlouhé hodiny v autobuse?
Přiznám se, že mně tohle vůbec nevadí. Já vždycky zalehnu a hnedka usnu, takže s tím nemám problém.

Díky za rozhovor.