Liberec má vysoké ambice a já bych mu rád pomohl je splnit

Kdy jste se poprvé dozvěděl o nabídce Bílých Tygrů?
Jednat jsme začali před třemi týdny, kdy se mi ozval bývalý trenér Bílých Tygrů Josef Jandač. Ptal se mě na můj zájem hrát v týmu, kdyby došlo k případnému trejdu. Jelikož jsem nedostával ve Vsetíně tolik prostoru jako v sezónách minulých, nabídku jsem uvítal a jednání se rozeběhla naplno. Můj agent jednal ještě s jinými kluby. Ze strany Liberce jsem ale cítil velký zájem a šanci stabilně hrát. Proto byli Tygři od samého začátku jasným favoritem. Jsem rád, že se to povedlo dotáhnout ke zdárnému konci. Liberec má dobrou pověst a velkou perspektivu do dalších let. Je zde dobré zázemí, klub má vysoké cíle.

Přicházíte z týmu šestinásobného mistra ČR. Liberec se nemůže pyšnit podobnou historií, ambice jsou však pod Ještědem vysoké. Co očekáváte od svého angažmá?
V Liberci je určitě kvalitní mančaft a přestože je teď poslední, nevěřím tomu, že by play-off bylo pro nás nedosažitelné. Reprezentační přestávka nám pomůže se psychicky zvednout a pokud začneme dávat branky, určitě se o elitní osmičku ještě popereme. Je tu dobrá parta, v kabině není stopy po nějakých neúspěších. Přišel nový trenér, což dá každému v týmu nový impuls. Rád bych, aby nám to šlapalo a doufám, že mé výkony k pohodě a vzestupu jen přispějí. Pokud se nám podaří skloubit všechny naše přednosti, měli bychom se pohybovat v horních patrech extraligové tabulky.

Jedná se o Váš první velký přestup. Jak jste se rozloučil ve Vsetíně?
Neodcházelo se mi lehce, přeci jen člověk si za ty čtyři roky na lidi kolem sebe zvykne. Ve Vsetíně jsem měl navíc rodinné zázemí a byt. Hokejový svět je však kolotoč, kde se musíte dokázat rychle rozhodnout a být flexibilní. Přestože jsem Na Lapači byl spokojený, živí mě hokej a k němu změny patří. A v dané situaci jsem libereckou nabídku musel přijmout, protože chci hrát. Kluci to vzali normálně, moc času na rozloučení nebylo.

Jak byste charakterizovat svou hru?
Myslím, že technicky jsem na tom velmi dobře. Snažím se hrát do těla, bez toho si dnešní hokej neumím představit. Občas mi byly vytýkány obranné povinnosti. Vždy se dá něco zlepšit, a zde vidím asi největší možnosti.

V letošní sezóně jste absolvoval v zelenožlutém dresu pouze čtrnáct střetnutí. Co bylo příčinou, že jste pravidelně nehrál?
Jednak jsem byl zraněn, natržený břišní sval mě vyřadil na pár utkání ze hry. Také mi neprospěl odchod trenéra. Pan Neliba, který dával šanci mladým klukům, odešel do Českých Budějovic. To se podepsalo na týmovém ovzduší. Za jeho působení hrávali ti, jimž se dařilo. Po loňské, vydařené sezóně jsem očekával, že bych měl dostávat větší příležitost na ledě. Jenže hned od úvodních kol to bylo jinak.

Trenér Neliba na jihu Čech neuspěl. Čím si vysvětlujete jeho nezdar?
Musím říci, že mi pan Neliba dal z trenérů, se kterými jsem se potkal nejvíce. Jak jeho nadšení pro hokej, entuziasmus, s nímž promlouval k hráčům v kabině i na střídačce, tak i jako člověk mi toho dal hrozně moc. Když to tak vezmu, za čtyři roky mého působení ve Vsetíně jsem s panem Tabarou nikdy moc nekomunikoval. Vše jsme řešili s trenérem Nelibou. Byl to tvrdý kouč a v Budějovicích se zřejmě nepodařilo vytvořit takovou partu jako na Lapači. Vloni jsme neměli nijak hvězdný tým, přesto pod jeho vedením všichni bojovali a nakonec si zahráli i play-off.

V juniorech jste začínal s Jiřím Hudlerem, který působil i v Liberci a Radimem Kucharczykem. Jak na to vzpomínáte?
Hudly je perfektní hráč, který umí spoustu věcí. Navíc mu to myslí, hokejem se vyloženě baví. Dokáže připravit perfektní šanci a podržet puk. Kucharczyk je zase typický koncový hráč, umí dát gól. Od samého začátku jsme si na ledě rozuměli a dokázali si vyhovět. Bylo to perfektní, navíc v kabině jsme měli hokejisty typu Jirky Dopity. To se pak hokej učí všichni velmi rychle.

V loňské sezóně jste si mohl vyzkoušet zcela jiný hokej. Jaké bylo vypomáhat Kladnu v návratu mezi extraligovou elitu?
Byla to pro mě velká zkušenost. Bylo to zcela odlišně, než když hrajete extraligu. Kladno chtělo postoupit, atmosféra byla patřičně vyhecovaná, šlo opravdu o hodně. Vytvořila se tam však skvělá parta s výbornými hráči. Spousta kluků přišla jen na baráž, což mohl být velký risk. Poznal jsem tam i Mojmíra Musila s Víťou Jankových.

Vaše první domácí představení bude mít velký náboj. Utkání proti bývalému týmu, to se spoustě hráčů může jen zdát. Co to pro Vás znamená?
Určitě je to něco jiného, když nastoupíte proti „svým“ a ještě k tomu poprvé před domácím publikem. Ve Vsetíne jsem poprvé nakoukl do extraligy. Rád bych jim dokázal, že hokej hrát umím a klub udělal chybu, když mi nedal větší šanci. Chtěl bych se před publikem ve Svijanské aréně předvést v co nejlepším světle. Doufám, že brzy vstřelíme branku a vyhrajeme. Moc se na to střetnutí těším.

Mezi Bílé Tygry míří Petr Vampola