Pro Petra Nedvěda byly reprezentační přestávky malá smrt, teď v nich ale kapitán Tygrů ožívá

Petře, podruhé v sezóně jedeš reprezentovat Českou republiku na Euro Hockey Tour. Jak moc se těšíš?
Je to pro mě opět obrovská výzva a jsem rád, že můžu s týmem jet. Pro mě je čest reprezentovat. Doufám, že ve Švédsku uspějeme.

Při minulém startu za národní tým jsi dal tři branky. Troufáš si i tentokrát na stejný gólový příděl?
To si netroufám. Já doufám, že odehraji dobrý turnaj. Minulý mi vyšel velmi dobře střelecky, ale s tím už se nemá smysl zabývat. Tentokrát s tím ale příliš nepočítám. Samozřejmě budu rád, když nějakou branku dám. Hlavní je, abychom uspěli jako tým a přivezli domů nějaké vítězství.

Koloval Ti v posledních extraligových zápasech národní tým, že třeba hraješ opatrněji?
Vůbec ne. Já už jsem se s trenérem Hadamczikem bavil asi týden nazpátek. My jsme byli domluveni, že pojedu do Ruska. Došlo ale k mému zranění, takže jsem s týmem neodjel. Byli jsme pak domluveni, že když budu fit a bude forma, tak pojedu na Švédské hry. Samozřejmě jsem to nějakým způsobem vstřebal, ale teď je pro nás životně důležité, abych se soustředil na Liberec. Pak můžu na reprezentační přestávku Bílé Tygry na týden vypustit z hlavy a věnovat se reprezentaci. V momentě, kdy člověk začne přemýšlet o zranění, tak se vždy něco přihodí.

Budeš mít i tentokrát kapitánské „céčko“?
Ne, tentokrát ne. S národním týmem jede i Tomáš Rolinek a ten plní funkci kapitána, takže to určitě bude on. Na minulém turnaji to pro mě byla pocta, že jsem mohl být kapitánem.

Po minulých startech v reprezentaci přišlo Tvé zranění dolní čelisti. Následně přišla liberecká krize a i Ty ses bodově zadrhnul. Nemáš z toho i tentokrát strach, že by se mohla dostavit únava?
Naopak, já jsem se vrátil a cítil jsem se super. Já reprezentační přestávky nenávidím a mám rád, když se hraje. To mě udržuje v zápasovém tempu. Přestávky jsou pro mě taková malá smrt. Je to samozřejmě příjemné, že když je člověk zraněný, tak se může dát do kupy. Já jsem se ale vrátil a cítil jsem se opravdu dobře. Bohužel pak došlo ke zranění, ale to k hokeji patří. Mohl jsem zůstat doma, nehrát a dostat tečovaným pukem do pusy na tréninku.

Petře, děkuji za rozhovor a hodně štěstí ve Švédsku.