Rozhovory

Hrála na olympiádě, teď trénuje malé Tygry. Děti mě naplňují energií, usmívá se Nicol Lucák Čupková

Liberec - Bílí Tygři posílili své trenérské řady v mládeži o několik zajímavých jmen. Jednou z nových tváří je Nicol Lucák Čupková. Bývalá kapitánka slovenské ženské reprezentace za sebou má úspěchy nabitou kariéru. V seniorském národním týmu debutovala už v neuvěřitelných 13 letech, o čtyři roky později si zahrála na olympiádě ve Vancouveru. Deset let následně strávila v profesionálním špičkovém ruském týmu Agidel Ufa, se kterým získala tři tituly. Teď vyhlíží nové výzvy v roli trenérky u nejmladších Tygříků.

Jak se rodilo tvé rozhodnutí přejít na trenérskou dráhu?
V kontaktu s panem Bermannem jsme byli už v době, kdy jsem ještě působila v Rusku. Poté, co se rozpoutal válečný konflikt, jsme začali s manželem přemýšlet, co dál. Měla jsem v Rusku smlouvu ještě na další sezónu, nicméně oba jsme obdrželi nabídku z Liberce, což nám ulehčilo rozhodování. Už v dubnu jsme přiletěli a strávili jsme týden v organizaci Bílých Tygrů, prohlédli jsme si areál a zapojili se do tréninkového procesu. Moc se nám tu zalíbilo a rozhodli jsme se v Liberci zůstat. (rozhovor s manželem Nicol – Janem Lucákem – najdete zde).

Hráčkou kariéru jsi ukončila ve 29 letech, což určitě nebylo snadné rozhodnutí...
V Ufě jsem strávila deset let a určitě jsem si svůj konec kariéry takhle nepředstavovala. Měla jsem v plánu ještě aspoň jeden ročník odehrát, jenže válka na Ukrajině všechno urychlila. Nechtěli jsme se už s manželem rozdělovat, že by on působil v Česku a já v Rusku. Nad nabídkami z Liberce jsme vůbec neváhali a s radostí jsme přijali. Vždycky jsem věděla, že i po konci kariéry chci u hokeje zůstat.

Po hodně dlouhé době v Rusku jsi prakticky doma, je to příjemná změna?
Nejdřív to pro mě byl až nezvyk, v Rusku jsem po dobu svého působení strávila každý rok deset měsíců. Jsem ovšem moc ráda, že jsem se vrátila a dostala jsem příležitost trénovat dětičky. Je to pro mě další motivace do budoucna. Je také super, že jsem blíže rodině.

Už v 17 letech sis zahrála na olympiádě ve Vancouveru. Je to okamžik, který ti z kariéry nejvíce utkví v paměti?
Můžu říct, že se mi jako hráčce splnily všechny sny, které jsem měla. Asi pro každého sportovce je sen dostat se na olympiádu, což se mi povedlo už ve velmi mladém věku. Ve slovenském týmu jsem tehdy byla nejmladší z těch, které hrály. Tím, že Slovensko bylo v elitní divizi, se mi otevřely dveře do světa a projevily o mě zájem ruské týmy, kde byla možnost hrát profesionální ženský hokej. Tehdy by mě ani nenapadlo, že tam budu hrát deset let. Šla jsem krok po kroku, vždy jsem si dávala nějaké cíle.


Nicol Lucák Čupková na olympiádě ve Vancouveru 2010

Jaké podmínky mají v Rusku hokejistky?
Vynikající. Hráčka se věnuje jen hokeji a pokud chce, může k tomu studovat. Nemusí ale mít žádné jiné zaměstnání. Náš tým měl jedny z nejlepších podmínek, protože spadal přímo pod organizaci mužské KHL Salavat Julajev Ufa. Klub nám přispíval i na bydlení, na stadionu jsme měly zajištěnou celodenní stravu a věnovaly jsme se pouze hokeji. Měly jsme k dispozici také posilovnu a tělocvičnu. To se mi opravdu líbilo, protože jsem se hokeji chtěla věnovat naplno. V Evropě hokejistky prakticky nikde jinde nemají tak skvělé možnosti, jako v Rusku.

Jak jsi ve své nové roli zatím spokojená?
Velice! Jedná se pořád o hokej, ale v roli trenéra je to úplně odlišné. Dětičky jsou úžasné, snaživé, velmi rychle se učí. Tréninky mě moc baví, a když jsem s dětmi, vždycky mě to naplní energií. Motivuje mě to pracovat dál. Vidět, jakou radost z hokeje děti mají, je pro mě největší odměna.

Manažer tygří mládeže Jiří Bermann:

"Jsme šťastní, že jsme našli trenérku, která nám bude pomáhat pracovat s dětmi. Malé děti v určitých situacích reagují na ženy jinak než na muže. Trénování dávno není pouze devízou mužů. Dlouho jsme hledali ženu, která hrála hokej a zároveň chce pracovat s dětmi. U Nicol se nám to podařilo, za což jsme moc rádi!"



Měla jsi už s trénováním dětí nějaké dřívější zkušenosti?

Absolvovala jsem nějaké kempy, akce s dětmi jsme jako hráčky měly už v Rusku. Malá zkušenost tam byla, ale velice mi tu pomáhají trenérští kolegové. Já se snažím pořád zlepšovat, což je pro mě do budoucna další motivace. Chci dětičkám předat i něco ze svých hokejových zážitků.

Chceš být s dětmi hlavně kamarádka, nebo se někdy nebojíš zvednout hlas?
U takhle malých dětí hlavně chceme, aby je práce s námi bavila a rády sem chodily. Samozřejmě – tím, že jsou dětičky ještě malé a hodně živé, někdy vzniknou situace, kdy je potřeba hlas trošku zvýšit. Ale rozhodně chceme mít hlavně kamarádský vztah.


Nicol Lucák Čupková s pohárem pro mistra ruské ligy

Související